17 C 195/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou tituly před jménem . Jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 788,10 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 788,1 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 635,61 Kč od 26. 11. 2019 do 23. 12. 2022, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 134,45 Kč od 26. 11. 2019 do 23. 12. 2022, úrokem ve výši 18,2 % ročně z částky 24 718,1 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 718,1 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 12. 1. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 26 788,10 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 18,2 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 260,05 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 50 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 57 519,58 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 23. 12. 2022. Pohledávka byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a dále smlouvou ze dne , datum, na žalobkyni. Žalovanou částku 26 788,10 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 24 718,10 Kč a smluvní poplatky ve výši 2 070 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 635,61 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 134,45 Kč, vše kapitalizováno ke dni 23. 12. 2022, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 18,2 % ročně dle obchodních podmínek v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 260,05 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 87-89, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 26-27, úvěrové podmínky na č. l. 76-86/. V rámci zkoumání úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici formulář žádosti o úvěr, v němž je uvedeno, že žalovaný toho času bydlel u rodičů, měl odborné/učňovské vzdělání, byl svobodný, zaměstnán byl na dobu určitou od , datum, do , datum, u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a to jako dělník/řemeslník s průměrným čistým příjmem ve výši 16 500 Kč. Ve formuláři je dále vyplněno, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč a počet zdrojů příjmu je 1. Měsíční výdaje žalovaného byly ohodnoceny 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak úvěruschopnost posuzovala za pomoci metody matematického modelování, a to prostřednictvím výpočtu tzv. maximální měsíční splátky, přičemž při výpočtu vycházela z příjmu žalovaného ve výši 16 500 Kč, od něhož odečetla interní splátky ve výši 6 306,76 Kč, externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky ve výši 20 Kč a životní náklady ve výši 4 971,37 Kč, čímž dospěla k částce 5 201,87 Kč jako maximální měsíční splátce. Jelikož v daném případě měla splátka činit 1 260,05 Kč, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k tomu, že žalovaný je schopen úvěr splácet /viz žádost o úvěr na č. l. 66, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č. l. 28-30/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 50 000 Kč prostřednictvím svého bankovního účtu, se splácením splátek se však dostával do prodlení i přes výzvy k úhradě, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 23. 12. 2022 splatným, přičemž do zesplatnění žalovaný celkem uhradil na svůj dluh částku ve výši 57 519,58 Kč /viz doklad o majiteli účtu a vyplacení úvěru na č. l. 20-21, výpisy z úvěrového účtu na č. l. 15, 31-65, 107, platební historie na č. l. 67-69, upomínky na č. l. 70-74, oznámení o zesplatnění na č. l. 93/. Pohledávka vůči žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a následně byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, přičemž tyto skutečnosti byly žalovanému oznámeny /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 176-179, seznam postoupených pohledávek na č. l. 94-106, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh na č. l. 181-199, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 180, doklad o doručení oznámení o postoupení pohledávky a č. l. 25, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 163 včetně podacího archu na č. l. 108-161, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 164-175/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva k úhradě na č. l. 162/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

14. Soud konstatuje, že obecně je možno připustit, aby k posuzování úvěruschopnosti byly využívány různé metody matematického a statistického modelování, mezi které patří i metoda maximální měsíční splátky, kterou měla v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně použít. Na druhou stranu však není možné, aby všechny vstupní údaje byly stanoveny výlučně odhadem, na základě statistických dat nebo na základě neověřeného sdělení od spotřebitele. Zásadně není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě žalovaný vyplnil do formuláře svůj čistý měsíční příjem ve výši 16 500 Kč. V řízení však nebylo tvrzeno, natož prokázáno, zda právní předchůdkyně žalobkyně toto sdělení žalovaného, včetně samotné skutečnosti, zda je žalovaný opravdu zaměstnán, jakkoli ověřovala. Totéž se pak týká výdajů žalovaného, který navíc v žádosti o úvěr fakticky uvedl, že žádné měsíční výdaje nemá. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně založila svůj výpočet na základě neověřeného příjmu žalovaného na jedné straně a na statisticky stanovených výdajích na straně druhé, nelze takové posouzení úvěruschopnosti hodnotit jako souladné se zákonem. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo dojít. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného se přitom právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat o to pečlivěji, když žalovaný jí pravděpodobně již v tu dobu splácel měsíčně splátky v celkové výši 6 306,76 Kč, tedy v částce představující podstatnou část jeho tvrzených příjmů, jak vyplývá z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti.

15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání skutečných příjmů a výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Vzhledem k její absenci na jednání soudu jí ani nebylo možno poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 50 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný však doposud uhradil celkovou částku ve výši 57 519,58 Kč, tedy tento nárok byl již zcela splacen, a proto žaloba není ani v této části důvodná a soud jí proto zamítl v celém rozsahu, a to včetně zákonného úroku z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.