17 C 215/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby , tituly za jménem . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 52 220 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení: částky 23 829,86 Kč; úroku ve výši 21,19 % ročně z částky 28 390,14 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení; úroku ve výši 0,5 % ročně z částky 1 609,86 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 609,86 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni: částku 28 390,14 Kč; úrok ve výši 0,5 % denně z částky 28 390,14 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení; úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 390,14 Kč od 13. 9. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 11. 2023 k soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 52 220 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úhradou za služby ve výši 24 000 Kč, jenž představují kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,69 % ročně ve výši celkem 6 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za životní pojištění ve výši 720 Kč, a to vše v 60měsíčních splátkách po 912 Kč. První splátka byla splatná dne 26. 7. 2021 a poslední dne 12. 9. 2022. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když uhradil celkem pouze 2 500 Kč, přičemž poslední platbu uskutečnila dne 2. 8. 2021. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 12. 9. 2022 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 30 000 Kč, na úroku 4 136 Kč, na poplatku za administrativní činnost 6 000 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek 11 400 Kč a na poplatku za pojištění 684 Kč, celkem tedy dlužná částka činí 52 220 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 735,65 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 275 Kč, a to vždy z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč za období od , datum, do data postoupení , datum, , a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Žalovaná v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dala najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úhradou za služby ve výši 24 000 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 21,69 % ročně ve výši celkem 6 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, a dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za životní pojištění ve výši 720 Kč, a to vše v 60týdenních splátkách po 912 Kč. První splátka byla splatná dne 26. 7. 2021 a poslední dne 12. 9. 2022. RPSN činila 215,01 % /viz smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o pojištění/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. V rámci zkoumání úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici formulář žádosti o úvěr, v němž je ručně zaškrtnuto, že žalovaná v té době žila v nájmu, měla jedno nezaopatřené dítě, byla rozvedené, nejvyššího dosažené vzdělání bylo středoškolské. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , kdy její čistý měsíční příjem ze mzdy měl činit 22 700 Kč a dále měla pobírat další příjem ve výši 4 500 Kč. Měsíční výdaje žalované měly činit celkem částku 18 000 Kč, z čehož částka 11 500 Kč představovala výdaje na bydlení, částka 6 500 Kč osobní výdaje a částka 200 Kč představovala výdaje na splátky dosavadních úvěrů. Porovnáním příjmů a výdajů právní předchůdkyně vyšla z tzv. použitelného příjmu ve výši 9 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalované na základě předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje pak ověřila především na základě předložené nájemní smlouvy /viz karta zákazníka, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 30 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, přičemž celkově na svůj dluh uhradila pouze částku 2 500 Kč, kdy poslední platba byla uskutečněna dne 2. 8. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně dokladu o odeslání/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ust. § 110 odst. 1 ZoSÚ neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru včetně pojištění, právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným úrokem a dalšími poplatky a pojistným vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách. RPSN činilo 215,01 %. Smlouvou o postoupení pohledávek byla následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni.

16. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, a to ve smyslu § 86 ZoSÚ. V tomto směru soud dospěl k závěru, že tato povinnost byla splněna, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nespolehla pouze na tvrzení žalované o svých pravidelných příjmech a výdajích uvedených v tzv. kartě zákazníka, ale jejich výši ověřila, a to na základě předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy tuto svou povinnost splnila, a proto smlouva o úvěru byla jako celek uzavřena platně.

17. Dále se soud zabýval platností smluvních ujednání týkající se úroku, která soud považuje v daném případě za oddělitelná smluvní ujednání. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). V tomto směru soud proto posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (tj. smluvní úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. Škárová v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1856). V daném případě dle výpočtu soudu činí celkový sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 101,3 % ročně (tj. při poskytnutí jistiny ve výši 30 000 Kč, s povinností vrátit 54 000 Kč při 60týdenních splátkách). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá)půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky se pohybovaly k datu uzavření předmětné smlouvy 19. 7. 2021 ve výši okolo 7,53 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 101,3 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než třináctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

18. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že „Lze připustit, že u (zá)půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od (zá)půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování obvyklých nebankovních spotřebitelských či podnikatelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) a musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná, avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům vždy, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z.

19. Jelikož ujednání o smluvním úroku bylo shledáno jako absolutně neplatné, bylo třeba v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 60/2021, ze dne 25. 1. 2022) aplikovat ust. § 110 odst. 1 ZoSÚ a přiznat žalobkyni úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V daném případě činila jistina úvěru 30 000 Kč přičemž splatnost první splátky nastala dne 26. 7. 2021 a poslední dne 12. 9. 2022. Repo sazba České národní banky činila k 19. 7. 2021 0,5 %. Soud proto přiznal žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 170,14 Kč (tj. úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 0,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 7. 2021 do 12. 9. 2022) a následně běžící úrok ve výši 0,5 % ročně z částky 28 390,14 Kč (tj. jistiny ponížené o dílčí úhradu žalovaného ve výši 2 500 Kč, která byla nejprve započtena na kapitalizovaný úrok ve výši 170,14 Kč a na poplatek za pojištění ve výši 720 Kč a poté ve zbytku na jistinu ve výši 30 000 Kč) od 13. 9. 2022 do zaplacení.

20. Kromě výše popsaného úroku pak soud žalobkyni přiznal i částku odpovídající dlužné jistině, která po přepočtu soudu činí 28 390,14 Kč, neboť od původní jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za pojištění ve výši 720 Kč a soudem přiznaného úroku ve výši repo sazby České národní banky ve výši 170,14 Kč bylo třeba odečíst dílčí úhrady žalované ve výši 2 500 Kč. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky na základě smluvních ujednání, která soud vyhodnotil jako absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky odpovídající dlužné jistině tak, jak ji soud určil po přečtu úrokové sazby (viz výše). Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zákonný úrok z prodlení zamítnut.

22. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení byli oba účastníci prakticky stejně úspěšní, a to při zohlednění uplatněného příslušenství (běžící úroky byli k tomuto účelu kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku). Při poměřování procesního úspěchu soud přihlédl i k příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, ze dne 30. 8. 2010.