17 C 226/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 425 350,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 99 804,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 26 703,60 Kč za období od 2. 1. 2025 do 18. 8. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 31 936,78 Kč za období od 3. 1. 2025 do 18. 8. 2025, úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 420 221,70 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 420 221,70 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 325 546 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 008,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 9. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 425 350,70 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 462 402 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 9,99 % ročně v 102 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 844 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 462 402 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 136 856 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 1. 1. 2025. Žalovanou částku 425 350,70 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 420 221,70 Kč a poplatky ve výši 5 129 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 26 703,60 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 31 936,78 Kč, vše kapitalizováno ke dni 18. 8. 2025, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 462 402 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 9,99 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 102 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 844 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 81-83, detaily zadané operace na č. l. 47-67, všeobecné obchodní podmínky v databázi soudu CEPR, ceník na č. l. 68-74, výpis online událostí na č. l. 77-78/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 462 402 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 1. 1. 2025 splatným /viz výpisy z úvěrového účtu na č. l. 75-76, 79-80, výzva k úhradě na č. l. 84, oznámení o zesplatnění na č. l. 85 včetně podacího archu na č. l. 20, předpis dluhu a úhrad na č. l. 88-90/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 86 včetně podacího archu na č. l. 87/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy prokazatelně provedla lustraci ve svém interním systému a identifikovala dva stávající úvěrové produkty žalovaného poskytnuté žalobkyní, konkrétně šlo o kontokorentní úvěr s limitem 20 000 Kč a splátkou 600 Kč měsíčně a spotřebitelský úvěr ve výši 382 698 Kč s měsíční splátkou ve výši 6 345 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 21/. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 26 901 Kč, své výdaje uvedl ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 5 500 Kč /viz detaily zadané operace na č. l. 47-67/. Žalobkyně tvrdila, že deklarovaný příjem žalovaného ověřila prostřednictvím informací z bankovního účtu žalovaného a dále stanovila životní výdaj žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů, a to na částku 10 236 Kč. Nové splátkové zatížení mělo činit 7 444 Kč měsíčně (jeden dosavadní úvěr byl tímto konsolidován), a dle banky tak žalovaný byl schopen úvěr splácet. Žalobkyně měla k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného od 29. 7. 2022 do 31. 12. 2022. Z těchto výpisů soud zjistil, že žalovanému byla každý měsíc vyplácena mzda od společnosti , právnická osoba, , a to ve výši zhruba kolem 25 až 30 tisíci Kč. Žalovaný hradil nájemné ve výši 11 280 Kč. Z bankovního účtu je zřejmé, že žalovaný od počátku rozhodného období utrácel podstatnou část svých příjmů v internetové sázkové kanceláři provozované na webu tipsport.cz. Je přitom patrná zvyšující se intenzita tohoto sázení, které se zcela zjevně dostalo do patologického stavu. Zvyšující se intenzita je patrná i z obratů na bankovním účtu žalovaného, neboť je zjevné, že žalovaný se snažil všemožně získat finanční prostředky na sázení, a to i ve formě dalších úvěrů a půjček (viz půjčka 60 000 Kč čerpaná dne , datum, , opakovaně čerpaný kontokorent ve vysokých částkách – např. v částce 23 839 Kč dne , datum, ), patrně i do fyzických osob (viz např. platba 58 000 Kč od , jméno FO, dne , datum, ). V srpnu 2022 žalovaný uskutečnil celkem 19 vkladů hotovosti do sázkové kanceláře v celkovém objemu 9 146 Kč. V tomto měsíci činil souhrn kreditních obratů částku 28 439 Kč a souhrn debetních obratů částku 38 097,26 Kč. V dalších měsících se množství a objem peněz na sázky exponenciálně zvyšovaly, až v prosinci 2022, tedy v měsíci bezprostředně předcházejícímu měsíci, kdy byl projednávaný úvěr čerpán, žalovaný uskutečnil celkem 104 vkladů hotovosti do sázkové kanceláře v celkovém objemu 171 434 Kč. V tomto měsíci činil souhrn kreditních obratů částku 224 177,50 Kč a souhrn debetních obratů částku 222 969,44 Kč, přičemž část příjmů činí i prostředky získané výhrou v sázkové kanceláři /viz výpisy z bankovního účtu na č. l. 22-43/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, provedla řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, avšak úvěr žalovanému poskytla, přestože z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že v době před uzavřením předmětné smlouvy se dostal zjevně do finanční tísně způsobené patologickým sázením v sázkové kanceláři. Velmi pravděpodobně pak žalovaný úvěr čerpal právě proto, aby mohl dále sázet. Byť žalovaný jistě určitou část vsazených prostředků zase vyhrál zpět, na sázky však nelze hledět jako na standardní zdroj příjmů, respektive na ně hledět jako na náklady na dosažení zisku. Zejména za dané situace, kdy žalovaný na sázky utrácel prostředky, které byly značně nad jeho poměry, lze takové sázení označit za patologické. Příjem žalovaného z pracovní činnosti se pohyboval okolo 25 až 30 tisíci Kč měsíčně, což žalovanému nebránilo v prosinci 2022 utratit na sázky částku přinejmenším 171 434 Kč. O neudržitelnosti takového způsobu hospodaření svědčí i to, že proti žalovanému je u zdejšího soudu vedeno celkem 25 civilních a exekučních řízeních, kdy v drtivé většině případu se jedná o dluhy ze smluv o úvěru, jak je soudu známo z úřední činnosti.

14. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že žalobkyně sice coby poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně provedla posouzení úvěruschopnosti, avšak úvěr žalovanému poskytla, přestože z tohoto posouzení plynou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, čímž žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem porušení této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 462 402 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný již žalobkyni uhradil částku 136 856 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 325 546 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.

17. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ v délce tří dnů, neboť v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že aktuální majetková situace žalovaného mu neumožňuje v této lhůtě dluh z titulu bezdůvodného obohacení uhradit.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 008,46 Kč, přičemž tato částka představuje 19,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 015 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 425 350,70 Kč sestávající z částky 10 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 4. 2026 náhrada 2 002,14 Kč za 134 ujetých km v částce 1 102,14 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 882,14 Kč ve výši 9 215,25 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.

19. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení představující náklady zastoupení advokátem za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k výzvě, který žalobkyně uplatnila ve vyčíslení nákladů řízení. Vyjádření žalobkyně ze dne 18. 12. 2025, kterým reagovala na výzvu soudu k vylíčení a prokázání rozhodných skutečností stran zkoumání úvěruschopnosti, není vyjádřením ve smyslu samostatného úkonu právní služby podle § 11 a. t., nýbrž fakticky se jedná toliko o doplnění neúplného návrhu ve věci samé. Skutečnosti uvedené v tomto vyjádření a důkazy k nim přiložené totiž mohly a měly být již součástí návrhu ve věci samé, byla-li by mu věnována náležitá péče.