17 C 244/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 061 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28 070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 061 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 991 Kč, kterou je oprávněna žalobkyni uhradit ve formě tří měsíčních splátek po 1 997 Kč splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 10. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 63 070 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s proměnlivou výší, kdy žalovaná byla povinna hradit do každého 2. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úroková sazba činila 40 % měsíčně. Totožnost žalované byla ověřena ověřovacím poplatkem z bankovního účtu žalované a z předložené kopie občanského a řidičského průkazu. Žalovaná úvěr čerpala ve výši celkem 35 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 7. 5. 2024. Žalovanou částku 63 070 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 35 000 Kč, smluvní úrok ve výši 14 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 14 070 Kč, příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 000 Kč od 8. 5. 2024, tedy ode dne následujícího po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, provedla lustraci žalované v registru SOLUS, NRKI a BRKI a zjistila příjmy žalované ze zaměstnání za poslední tři měsíce.

2. Po podání žaloby žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, neboť opomenula v žalobě zohlednit dílčí úhrady žalované provedené před podáním žaloby v celkové výši 29 009 Kč. O částečném zastavení řízení na podkladě zpětvzetí bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2026, č. j. 17 C 244/2025-63, v jehož důsledku předmětem řízení zůstala pouze dlužná jistina ve výši 34 061 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 061 Kč od 8. 5. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná uvedla, že se snažila s žalobkyní marně domluvit na smírném řešení sporu, přičemž namítala nemravnost sjednané úrokové sazby. Žalovaná uvedla, že je samoživitelkou a nachází se ve špatné finanční situaci, žalobkyni navrhovala úhradu dluhu ve splátkách 4 000 Kč měsíčně.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se taktéž z jednání omluvila s tím, že v daný den má naplánovanou kontrolu u lékaře. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastnic řízení.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet dle obchodních podmínek v pravidelných měsíčních splátkách s proměnlivou výší, kdy žalovaná byla povinna hradit do každého 2. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období a jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Smluvní úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila 5535,72 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím kopie občanského a řidičského průkazu /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 35-36, všeobecné obchodní podmínky v databázi soudu ISAS, kopie osobních dokladů na č. l. 41-42/. Žalovaná úvěr opakovaně čerpala, a to celkem ve výši 35 000 Kč /viz potvrzení o provedených platbách na č. l. 43-49, sdělení banky o vyplacení úvěru na č. l. 16/. Se splácením splátek se však žalovaná dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 7. 5. 2024 splatným /viz zesplatnění úvěru na č. l. 40/. Ještě před tím žalovaná žalobkyni v emailové zprávě ze dne 15. 1. 2024 namítala nemravnost úrokové sazby a navrhovala smírné řešení, podle kterého by uhradila celkem částku 8 000 Kč ve dvou měsíčních splátkách po 4 000 Kč /viz návrh smírného řešení na č. l. 20/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 /viz předžalobní výzva na č. l. 57 včetně podacího lístku na č. l. 58/.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 37-39 a přílohy ke smlouvě o kontokorentním úvěru na č. l. 53-56 soud neučinil žádné relevantní zjištění pro toto řízení, zejména jimi není prokázáno, že by předmětná pohledávka byla postoupena na jiného věřitele.

7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně soudu předložila 3 poslední výplatní pásky žalované, a to za měsíce červen až srpen 2023. V červnu 2023 činila čistá mzda žalované částku 18 435 Kč, v červenci 2023 částku 21 718 Kč a v srpnu 2023 částku 18 626 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici formulář nazvaný žádost o spotřebitelský úvěr, v němž je vyplněno, že žalovaná je svobodná, pečuje sama o jedno nezletilé dítě, s nímž bydlí v pronajatém domě. Má základní vzdělání. Jejím zaměstnavatelem je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Měsíční příjem činí 19 593 Kč a měsíční výdaje činí 8 000 Kč /viz žádost o spotřebitelský úvěr na č. l. 24, výplatní pásky na č. l. 25-27/. Z těchto listin má soud za prokázané, že žalobkyně zjišťovala a náležitě ověřovala příjmy žalované. Pokud však jde o výdaje, z předložených důkazů není prokázáno, že by žalobkyně jakkoli ověřovala skutečné výdaje žalované. Pokud jde o výdaje ve výši 8 000 Kč uvedené ve formuláři žádosti o spotřebitelský úvěr, není patrné, jakým způsobem byla tato informace získána a zejména ověřena. Tvrzení žalobkyně o provedení lustrace žalované v registru SOLUS, NRKI a BRKI nebyla podložena žádným důkazem. Soud tedy nemohl uzavřít, že by žalobkyně jakkoli blíže zjišťovala skutečné výdaje žalované, zejména její výdaje na dříve čerpané úvěry a zápůjčky, tedy její úvěrovou historii. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

9. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Jak již bylo předestřeno, soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat s ohledem na výše uvedené, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na smluvně sjednané platby v podobě smluvního úroku, ani na smluvní pokutu či sjednané poplatky.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jistinu v celkové výši 35 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Současně z tvrzení samotné žalobkyně vyplývá, že žalovaná před podáním žaloby na svůj dluh uhradila částku 29 009 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nelze tyto dílčí úhrady započítávat, tak jak to učinila žalobkyně, na neexistující dluh na smluvním úroku a smluvní pokutě, a všechny úhrady je tak třeba započítat na dluh z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud žalované byla vyplacena jistina 35 000 Kč a žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni částku 29 009 Kč, činí zbývající výše bezdůvodného obohacení částku 5 991 Kč. V této části tak byla žaloba shledána důvodnou, a soud proto uložil žalované tuto částku zaplatit žalobkyni. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

18. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1, 2 ZoSÚ, která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku. Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalované.

19. S ohledem na špatnou finanční situaci žalované, která je samoživitelkou, soud v rámci stanovení lhůty k plnění podle § 87 odst. 1 ZoSÚ umožnil žalované úhradu zbývající výše bezdůvodného obohacení ve třech měsíčních splátkách po 1 997 Kč. Splátky budou splatné vždy do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení celého dluhu tak dojde v přiměřené době 3 měsíců. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále, že toto dobrodiní je žalované poskytnuto pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nesplní-li žalovaná některou splátku řádně a včas, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky, přičemž toto právo může žalobkyně uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovanou dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Pro úplnost soud dodává, že v rámci poměřování procesního úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil jednak i část řízení, v němž žalobkyně svým zpětvzetím zavinila, že řízení bylo zastaveno (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), a jednak i uplatněné příslušenství (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08).