17 C 313/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice pro zaplacení 47 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 860 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 115 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 11. 3. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 47 860 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne datum jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. Anonymizováno Anonymizováno: Anonymizováno, nacházejícím se na adrese adresa za období od 3. 9. 2022 do 28. 2. 2023.

2. Žalovaný ponechal rozhodnutí na uvážení soudu dle dosud zjištěných skutečností.

3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Alžírska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I bis platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Nařízení Brusel I bis jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti stanoví hledisko bydliště žalovaného. Zdejší soud po pobytu žalovaného v nedávné době intenzivně pátral, a to především v řízení sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno. V rámci uvedeného řízení se soudu ani přes intenzivní pátrání nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného. Žalovaný je v České republice trvale hlášen na adrese adresa. Na této adrese se však aktuálně nezdržuje, pravděpodobně se odstěhoval do zahraničí. Po žalovaném je taktéž vyhlášeno pátrání od datum jako po možném pachateli trestného činu, a to Policí ČR, KŘP Ústeckého kraje, územní odbor Louny. Prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce pak bylo zjištěno, že žalovaný se do začátku roku 2023 nacházel ve Španělsku ve městě Anonymizováno. Od té doby je však jeho pobyt stále neznámý, pátrá po něm i španělský policejní orgán z důvodu podezření na spáchání trestného činu loupeže. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se žalovaný mohl zdržovat na území Alžírska. V nyní projednávané věci soud dotazem u policejního orgánu zjistil, že k žádné změně nedošlo a nadále je po žalovaném pátráno. Jelikož žalovaný je neznámého pobytu, byla mu soudem ustanovena opatrovnice z řad advokátů, a to Jméno opatrovnice. Jediná známá blízka osoba – bývalá manželka žalovaného – odmítá funkci opatrovníka vykonávat. Pokud jde o posouzení mezinárodní pravomoci, pakliže Nařízení Brusel I bis stanoví jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti faktické bydliště žalovaného a nepodaří-li se v řízení bydliště žalovaného vypátrat, mohlo by to v důsledku vést až k situaci odepření spravedlnosti, jelikož v takovém případě žádný soud členského státu Evropské unie nebude schopen dovodit svoji mezinárodní příslušnost podle Nařízení Brusel I bis. Takový závěr je však v právním státě nepřípustný, jelikož nemožnost určit aktuální bydliště žalovaného nemůže bránit určení příslušného soudu a zbavit tak žalobce jeho práva na soudní ochranu. Toho si je vědom i Soudní dvůr Evropské unie, podle jehož rozhodovací praxe v případech, kdy se aktuální bydliště žalovaného nepodaří vypátrat a současně za situace, kdy nejsou průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, je příslušný k rozhodování soud podle posledního známého bydliště žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci C 327/10, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno., proti jméno FO). V daném případě bylo zjištěno, že poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo k začátku roku 2023 ve Španělsku, tedy v členském státě EU a současně v řízení nevyvstaly žádné indicie o tom, že by se žalovaný mohl zdržovat zcela mimo území členských států Evropské unie. Poslední známé bydliště žalovaného tak soud dovodil ve Španělsku. Jelikož ve věci jde o spor ze smlouvy o dodávkách elektřiny na adresu odběrného místa adresa, tedy v obvodu Okresního soudu v Lounech, je třeba aplikovat čl. 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení Brusel I bis, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož služby dodávky elektřiny byly poskytovány v Lounech, je zdejší soud s přihlédnutím k rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie nadán mezinárodní pravomocí tuto věc rozhodovat.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. Anonymizováno Anonymizováno: Anonymizováno, nacházejícím se na adrese adresa, a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník/. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. hodnota znějící na částku 152 833 Kč za spotřebu elektřiny v období od 3. 9. 2022 do 28. 2. 2023 se splatností do 3. 4. 2023, a dále za stejné období vystavila žalovanému opravnou fakturu č. hodnota znějící na částku 47 860 Kč /viz příslušné faktury/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

11. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli.

12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 115 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 915 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.