17 C 313/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice pro zaplacení 47 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 860 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 115 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 11. 3. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 47 860 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne , datum, jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 3. 9. 2022 do 28. 2. 2023.

2. Žalovaný ponechal rozhodnutí na uvážení soudu dle dosud zjištěných skutečností.

3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Alžírska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I bis platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Nařízení Brusel I bis jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti stanoví hledisko bydliště žalovaného. Zdejší soud po pobytu žalovaného v nedávné době intenzivně pátral, a to především v řízení sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . V rámci uvedeného řízení se soudu ani přes intenzivní pátrání nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného. Žalovaný je v České republice trvale hlášen na adrese , adresa, . Na této adrese se však aktuálně nezdržuje, pravděpodobně se odstěhoval do zahraničí. Po žalovaném je taktéž vyhlášeno pátrání od , datum, jako po možném pachateli trestného činu, a to Policí ČR, KŘP Ústeckého kraje, územní odbor Louny. Prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce pak bylo zjištěno, že žalovaný se do začátku roku 2023 nacházel ve Španělsku ve městě , Anonymizováno, . Od té doby je však jeho pobyt stále neznámý, pátrá po něm i španělský policejní orgán z důvodu podezření na spáchání trestného činu loupeže. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se žalovaný mohl zdržovat na území Alžírska. V nyní projednávané věci soud dotazem u policejního orgánu zjistil, že k žádné změně nedošlo a nadále je po žalovaném pátráno. Jelikož žalovaný je neznámého pobytu, byla mu soudem ustanovena opatrovnice z řad advokátů, a to , Jméno opatrovnice, . Jediná známá blízka osoba – bývalá manželka žalovaného – odmítá funkci opatrovníka vykonávat. Pokud jde o posouzení mezinárodní pravomoci, pakliže Nařízení Brusel I bis stanoví jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti faktické bydliště žalovaného a nepodaří-li se v řízení bydliště žalovaného vypátrat, mohlo by to v důsledku vést až k situaci odepření spravedlnosti, jelikož v takovém případě žádný soud členského státu Evropské unie nebude schopen dovodit svoji mezinárodní příslušnost podle Nařízení Brusel I bis. Takový závěr je však v právním státě nepřípustný, jelikož nemožnost určit aktuální bydliště žalovaného nemůže bránit určení příslušného soudu a zbavit tak žalobce jeho práva na soudní ochranu. Toho si je vědom i Soudní dvůr Evropské unie, podle jehož rozhodovací praxe v případech, kdy se aktuální bydliště žalovaného nepodaří vypátrat a současně za situace, kdy nejsou průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, je příslušný k rozhodování soud podle posledního známého bydliště žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci C 327/10, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., proti , jméno FO, ). V daném případě bylo zjištěno, že poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo k začátku roku 2023 ve Španělsku, tedy v členském státě EU a současně v řízení nevyvstaly žádné indicie o tom, že by se žalovaný mohl zdržovat zcela mimo území členských států Evropské unie. Poslední známé bydliště žalovaného tak soud dovodil ve Španělsku. Jelikož ve věci jde o spor ze smlouvy o dodávkách elektřiny na adresu odběrného místa , adresa, , tedy v obvodu Okresního soudu v Lounech, je třeba aplikovat čl. 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení Brusel I bis, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Jelikož služby dodávky elektřiny byly poskytovány v Lounech, je zdejší soud s přihlédnutím k rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie nadán mezinárodní pravomocí tuto věc rozhodovat.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník/. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. , hodnota, znějící na částku 152 833 Kč za spotřebu elektřiny v období od 3. 9. 2022 do 28. 2. 2023 se splatností do 3. 4. 2023, a dále za stejné období vystavila žalovanému opravnou fakturu č. , hodnota, znějící na částku 47 860 Kč /viz příslušné faktury/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaný však nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

11. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli.

12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 115 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 915 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.