17 C 329/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 23 220 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 791 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 220 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 6. 2023 do 4. 12. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 536,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 23 220 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 11. 4. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ), na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 4 691 Kč nejpozději do 25. 6. 2023. Totožnost žalovaného byla ověřena ověřovacím poplatkem ve výši 0,01 Kč z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 20 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla dne 5. 12. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 23 220 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 20 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 3 220 Kč, příslušenství se skládá ze smluvní náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč, smluvního úroku ve výši 4 691 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 6. 2023 do 4. 12. 2023 a dále od 7. 12. 2023 do zaplacení a z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč představující náklady 48 Kč za odchozí dopis, 74 Kč za odchozí doporučený dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. V reakci na písemnou výzvou soudu, nechť žalobkyně doplní svou žalobu o skutečnost, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně podáním ze dne 13. 9. 2024 vzala svou žalobu částečně zpět o částku 8 011 Kč představující smluvní náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč, smluvní úrok ve výši 4 691 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 220 Kč. Částečné zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tím, že nedisponuje žádnými důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dále se tak žalobkyně domáhá pouze částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. Ohledně nároku na zaplacení částky 482 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky pak žalobkyně odkazuje n směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011, a to s tím, že výši těchto nákladů žalobkyně žalovanému oznámila v dopise. Dále se žalobkyně domáhá analogické aplikace nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které zakotvuje paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli.

4. Žalovaný v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dal najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, (ve znění jejího dodatku ze dne , datum, ) včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit se sjednaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 4 691 Kč dle obchodních podmínek nejpozději do 25. 6. 2023. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 50 Kč za každou jednotlivou upomínku. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím ověřovacího poplatku z bankovního účtu žalovaného ve výši 0,01 Kč /viz smlouvu o úvěru vč. dodatku včetně všeobecných obchodních podmínek, doklad o verifikační platbě/. Žalovaný úvěr čerpal bezhotovostně na svůj bankovní účet ve výši 20 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas /viz doklady o čerpání úvěru, sdělení banky o majiteli účtu a o vyplacení úvěru/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě pak smluvní strany samostatným právním jednáním postoupily pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni , datum, , přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz rámcová smlouvu o postoupení pohledávek, společné prohlášení o dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o úhradě úplaty, plná moc k oznámení o postoupení, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dvěma předžalobními výzvami ze dne 15. 1. 2024 a ze dne 26. 3. 2024 /viz předžalobní upomínky/. Žalobkyně dále uplatňuje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, přičemž listinou označenou jako výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky dokládá, že žalovanému odeslala dne 15. 1. 2024 obyčejný dopis a dvakrát osobně vyslala pověřeného terénního pracovníka do bydliště žalovaného dne 15. 1. a dne 19. 2. 2024. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování soud výrokem I. tohoto rozsudku nejprve postupem podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), řízení částečně zastavil o částku v celkové výši 8 011 Kč představující smluvní náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 100 Kč, smluvní úrok ve výši 4 691 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 220 Kč, neboť v této části žalobkyně vzala svou žalobu zpět. Ohledně zbývajícího nároku pak soud uzavřel, že žaloba je pouze částečně důvodná.

17. Pokud jde o dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, soud uvádí, že s ohledem na zásadu hospodárnosti blíže nezkoumal platnost předmětné úvěrové smlouvy. V daném případě žalobkyně v žalobních tvrzeních sice uvádí, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, avšak k tomuto tvrzení nenavrhuje žádné důkazy. Správně by tak soud měl nařídit jednání, na němž by bylo žalobkyni poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. V případě, že by pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, soudu by nezbylo, než úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou a přiznat žalobkyni nanejvýše bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku vyplacení jistiny úvěru žalovanému bez právního důvodu. V daném případě však soud již žalobkyni k témuž vyzval písemně po podání žaloby, na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že dále požaduje v zásadě pouze nárok, který by ji náležel z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Soud proto v tomto konkrétním případě blíže nezkoumal, zda byla řádně před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného a zdali tak byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť v obou případech by výsledek sporu byl zcela totožný – žalobkyni by byl přiznán nárok na zaplacení částky ve výši 20 000 Kč odpovídající poskytnuté jistině úvěru, která byla žalovanému vyplacena na bankovní účet, když nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento svůj závazek do dnešního dne něčeho uhradil. Je proto bezpředmětné, zda tento nárok žalobkyni náleží z titulu nesplaceného úvěru na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Pokud pak jde o náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, v této části soud žalobu výrokem II. rozsudku zmítl, neboť tento nárok žalobkyni nepřísluší. Žalobkyně sama zastává názor, že jde o zákonný nárok, nikoli smluvní. Nejde tedy o náhradu, která by byla předem mezi účastníky sjednána. Podle hodnocení soudu však tyto náklady nepředstavují účelně vynaložené náklady, respektive o náklady, které musely být žalobkyní vynaloženy. Žalobkyně sama o vlastní vůli přijala rozhodnutí učinit další pokusy o vymožení plnění před podání žaloby ve formě odeslání dalších dopisů, telefonických hovorů a osobních návštěv v bydlišti dlužníka. Uvedené náklady tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovaného, a to ani v případě, že žalobkyně dále vyzývá žalovaného k úhradě prostřednictvím 3. osoby, zejména inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako (účelně vynaložené) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jelikož v tomto případě soud uzavřel, že se nejedná o nutné a účelné výdaje, když žalovaný již dostatečně svým jednáním dal najevo, že svůj dluh plnit nehodlá, byla v této části žaloba zamítnuta.

20. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 536,66 Kč, přičemž tato částka představuje 48,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,11 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,89 % - tj. část předmětu řízení, ohledně kterého žalobkyně procesně způsobila, že řízení muselo být zastaveno a část předmětu řízení, v němž byla žaloba zamítnuta). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 953 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 320 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 060 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 560 Kč ve výši 747,60 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.