17 C 347/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky a manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela doručovací adresa Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o rozvod manželství

I. Manželství Jméno manželky, narozené Datum narození manželky a Jméno manžela, narozeného Datum narození manžela, uzavřené dne datum před Městským úřadem Anonymizováno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 31. 5. 2024 domáhala rozvodu manželství, z něhož se nenarodily žádné děti, s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno na základě oboustranné citové náklonosti. Po krátkém čase se objevily neshody zejména v názorech na společné vedení domácnosti a trávení volného času. Manželé se je snažili společně řešit, ale po čase se problémy objevily znovu. Opakování situace vedlo k tomu, že se vztahy mezi manžely postupně vyhrocovaly, začalo docházet k hádkám, konfliktům, což vedlo ke vzájemnému odcizení a citovému ochlazení. V současné době již každý z manželů žije vlastním životem. Jejich manželství se stalo pouze formálním svazkem. Manželka nemá zájem na obnovení manželského soužití ani na zachování manželství. Manžel se již ze společného bydliště na výše uvedené adrese odstěhoval. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil a rovněž navrhl manželství rozvést. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je státním příslušníkem Vietnamu a manželka České republiky i Vietnamu. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého hmotného práva bude ve věci postupováno. Otázku pravomoci i rozhodného práva pak soud zkoumal z hlediska mezinárodní smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 98/1984 Sb. (dále jen „smlouva“). Podle čl. 20 odst. 1 smlouvy platí, že rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Podle čl. 20 odst. 3 smlouvy dále platí, že k řízení o rozvodu podle odstavce 1 tohoto článku je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Jelikož v době podání návrhu mají oba manželé bydliště na území České republiky, jsou české soudy taktéž nadány pravomocí k rozvodu manželství účastníků. Rozhodným právem je však právo Vietnamu, jelikož oba manželé jsou vietnamskými státními příslušníky. Ve věci by podle této smlouvy mělo být aplikováno hmotné právo Vietnamu, a to zejména vietnamský zákona o manželství a rodině č. 52/2014/QH13, ze dne 19. 6. 2014. Tento zákon však v čl. 127 odst. 2 obsahuje tzv. zpětný odkaz, když podle tohoto ustanovení v případě, že jeden z manželů je občan Vietnamské republiky a v době žádosti o rozvod se ve Vietnamu trvale nezdržuje, bude manželství rozvedeno v souladu s právní úpravou země, v níž oba manželé společně žijí. Jelikož má manželka také občanství České republiky, oba manželé se trvale zdržují na území České republiky, bude proto soud podle tohoto ustanovení aplikovat hmotné právo České republiky. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu, odpovídajícím i skutkovému závěru. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před Městským úřadem adresa. Z manželství se nenarodily žádné děti. Z výpovědí účastníků soud zjistil, že manželé nesdílí společnou domácnost od listopadu 2023, kdy se ze společné domácnosti oba odstěhovali. Manželství bylo uzavíráno z velké lásky, která však po uzavření manželství v důsledku množství sporů ochladla. Manželé netvoří rodinné společenství, ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. Soud ve věci jednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”) a po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 755 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), o rozvodu manželství. Podle ust. § 755 odst. 1 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem a) nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, v době po rozvodu manželů. Dle ust. § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že manželství je natolik hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat, a že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle ust. § 755 a násl. o. z., přičemž příčiny rozvratu manželství soud spatřuje v narůstajících rozporech na vedení společné domácnosti a trávení volného času, vlivem nichž postupně došlo k ochlazení vzájemných vztahů a k odcizení manželů. Soud proto manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého ve statusových věcech manželských a partnerských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§§ 384, 395 z. ř. s.). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do 6 měsíců po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení; to platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 o. z.). Je-li v dosavadním občanském průkazu občana zapsán údaj o rodinném stavu nebo registrovaném partnerství, skončí jeho platnost uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství nebo zrušení registrovaného partnerství. Občan je povinen požádat o vydání nového občanského průkazu nejpozději do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení jeho platnosti, jinak se dopustí přestupku (§§ 11 písm. b), 34 odst. 3 a § 65 odst. 2 zákona č. 269/2021 Sb., o občanských průkazech).