17 C 390/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 204 040,30 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:- částky 27 766,30 Kč,- kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 894,53 Kč,- smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 27 579,48 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 579,48 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení;- částky 80 824 Kč,- kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 114,62 Kč,- smluvního úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 86 747,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 297,96 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni:- částku 26 000 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 000 Kč od 12. 3. 2021 do zaplacení;- částku 69 450 Kč,- zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 450 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 4. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 204 040,30 Kč s příslušenstvím, a to na základě dvou samostatných právních titulů. Žalovaný jednak s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , RČ, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 28 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 33 170 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22,08 % ročně v částce 21 814 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru, částky ve výši 5 986 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a poplatku za pojištění ve výši 3 840 Kč, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 039 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 28 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze částku 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 7. 6. 2023 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky (dále i jen jako „první nárok“). Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Z prvního nároku žalobkyně požaduje uhradit částku 53 766,30 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 27 579,48 Kč a dlužný poplatek ve výši 26 186,82 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku od 8. 6. 2023 ve výši 1 894,53 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 12. 3. 2021 ve výši 5 877,88 Kč, vše kapitalizováno ke dni 27. 9. 2023, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Dále žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 83 275 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23,43 % ročně v částce 77 905 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru a poplatku za pojištění ve výši 3 870 Kč, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 110 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 100 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze částku 30 550 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 20. 1. 2023 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky (dále i jen jako „druhý nárok“). Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Z druhého nároku žalobkyně požaduje uhradit částku 150 274 Kč, kterou tvoří dlužná jistina ve výši 86 747,96 Kč a dlužný poplatek ve výši 63 526,04 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku od 21. 1. 2023 ve výši 14 114,62 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 15. 1. 2021 ve výši 19 601,42 Kč, vše kapitalizováno ke dni 27. 9. 2023, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení3. Žalovaný se ve věci vyjádřil pouze tak, že splátky přestal hradit, když manželka přišla o práci. Dále požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách s ohledem na svou finanční situaci, kdy by mohl hradit maximálně částku ve výši 2 000 Kč měsíčně.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru.

5. Žalovaný jednak uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , RČ, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 28 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 33 170 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22,08 % ročně v částce 21 814 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru, částky ve výši 5 986 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a poplatku za pojištění ve výši 3 840 Kč, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 039 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 48-49, zařazení pojistníka do pojistného programu na č. l. 43/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 28 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 000 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 50/.

6. Dále žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s položkou ve výši 83 275 Kč, kterou žalobkyně souhrnně označuje jako poplatek a která sestává z kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 23,43 % ročně v částce 77 905 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování úvěru a poplatku za pojištění ve výši 3 870 Kč, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 110 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 37-38, zařazení pojistníka do pojistného programu na č. l. 39/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 100 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, celkem uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 30 550 Kč /viz tabulka umoření na č. l. 40/.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly obě pohledávky vůči žalovanému z výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávky na č. l. 51-56, seznam postoupených pohledávek na č. l. 35 a 41 a 44-45, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 57 včetně podacího lístku na č. l. 46/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 58-59 včetně podacího lístku na č. l. 60/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

8. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť v obou případech soudu předložila pouze formulář nazvaný karta zákazníka, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje, v případě druhé smlouvy pak i dva výpisy z běžného účtu žalovaného. Dle údajů uvedených v kartě zákazníka ohledně prvního nároku byl žalovaný ženatý s učňovským vzděláním, bydlel v nájmu pracoval na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 927 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 11 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč a žalovaný měl další měsíční splátky ve výši 5 800 Kč. V kolonce interní splátky PF (tj. právní předchůdkyně žalobkyně) nebylo uvedeno ničeho, byť je evidentní, že žalovaný měl v tu dobu splácet právní předchůdkyni žalobkyně sjednané splátky z druhého nároku ve výši 6 110 Kč měsíčně. Ve formuláři bylo křížkem u příslušné kolonky vyznačeno, že příjmy žalovaného měly být ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek /viz kartu zákazníka na č. l. 42/. Dle údajů uvedených v kartě zákazníka ohledně druhého nároku byl žalovaný taktéž ženatý s učňovským vzděláním, bydlel v nájmu pracoval na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 225 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 12 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činily 8 000 Kč a žalovaný měl další měsíční splátky ve výši 5 000 Kč. Ve formuláři bylo křížkem u příslušné kolonky vyznačeno, že příjmy žalovaného měly být ověřeny na základě pracovní smlouvy a dvou výpisů z bankovního účtu /viz kartu zákazníka na č. l. 46/. K tomuto nároku žalobkyně předložila kopie výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce květen a červen 2020, z nichž je patrné, že údaje uvedené v kartě zákazníka neodpovídají zcela reálným majetkovým poměrům žalovaného, pokud jde o výdajovou stránku. V obou měsících žalovaný skutečně obdržel mzdu ve výši 17 225 Kč. Co se týče ostatních splátek, tyto musely být nutně vyšší než uvedených 5 000 Kč, neboť jen splátka jednoho z úvěrů činila 5 829 Kč (viz výdaj z účtu ze dne 15. 6. 2020 a 15. 5. 2020), žalovaný dále evidentně splácel úvěr se splátkou 378 Kč (viz výdaj z 15. 6. 2020 a 15. 5. 2020) a úvěr společnosti , právnická osoba, se splátkou ve výši 3 300 Kč, žalovaný dále čerpal v tomto období i další úvěr, a to úvěr ve výši 6 298,52 Kč od společnosti , Anonymizováno, . Pokud jde o běžné výdaje, jen na nájem žalovaný hradil měsíčně částku 7 900 Kč, dále měl na účtu trvalý příkaz k platbě 1 000 Kč, platil pojištění ve výši 339 Kč /viz výpisy z účtu na č. l. 28-29/.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ nedostála, což má za následek neplatnost daných úvěrových smluv.

18. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ani v jednom případě náležitě ověřovala tvrzení žalovaného uvedené v tzv. kartě zákazníka, zejména že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného, potažmo dalších příjmů domácnosti, k nimž nebylo zjištěno ani tvrzeno ničeho. V kartě zákazníka jsou toliko ručně vyplněny údaje o zaměstnání a výše příjmů a výše odhadovaných výdajů. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin a doložení, že právní předchůdkyně žalobkyně relevantním způsobem ověřovala úvěrovou historii žalovaného (například lustrací v dostupných databázích klientských informací, jimiž kupříkladu je databáze SOLUS či databáze NRKI). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo dojít. Jedinou výjimkou jsou předložené dva výpisy z účtu žalovaného týkajících se druhého nároku, avšak ani tyto listiny na uvedeném závěru soudu ničeho nemění. Je evidentní, že předložení těchto výpisů bylo stran výdajové stránky žalovaného pouze formálním aktem a právní předchůdkyně žalobkyně sdělené údaje s údaji z výpisu z bankovního účtu nekonfrontovala. Výdaji žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně měla o to více zabývat, když právě z výpisu z bankovních účtů vyplývá, že žalovaný splácel a zároveň čerpal i jiné úvěrové produkty, což by obezřetného poskytovatele spotřebitelského úvěru mělo vést k podrobnému prozkoumání úvěrové historie spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně se však v zásadě při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nedoložených měsíčních příjmech a výdajích (s výjimkou příjmu ze zaměstnání v měsících květnu a červnu 2020 ověřeného výpisy z bankovního účtu). Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby, a to i s ohledem na údaje vyplývající z výpisů z účtu žalovaného, přičemž je třeba akcentovat, že v kartě zákazníka ohledně druhého nároku zcela absentují sjednané splátky k úhradě prvního nároku ve výši 6 110 Kč. Je třeba dát žalobkyni za pravdu v tom smyslu, že skutečně každý je povinen jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.). Pokud žalovaný při sjednávání úvěru uvedl nesprávné údaje o své majetkové situaci, porušil tuto občanskoprávní zásadu a takové jeho jednání by mohlo mít i trestněprávní následky (viz § 211 trestního zákoníku týkající se úvěrového podvodu). Nicméně ani v takovém případě by právní předchůdkyně žalobkyně nebyla zbavena své povinnosti nespoléhat se pouze na sdělené údaje žalovaným, ale tyto údaje náležitě ověřit, jak jí ukládají již zmíněná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání obou smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila.

19. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od , datum, soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne , datum, , č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v případě prvního nároku jistinu v celkové výši 28 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na tento svůj závazek již uhradil částku 2 000 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto ohledně prvního nároku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. V případě druhého nároku právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 100 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), a i zde došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně bylo prokázáno, že žalovaný na tento svůj závazek již uhradil částku 30 550 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla postoupena na žalobkyni. Soud proto ohledně druhého nároku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 69 450 Kč taktéž z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřených smluv.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni dlužnou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částek odpovídajících výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

22. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud ji stanovil ve standardní délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jiné rozhodnutí nebyly shledány důvody. Žalovaný sice žádal vzhledem ke své obtížné finanční situaci o možnost úhrady dluhu ve splátkách, avšak připustil, že je schopen měsíčně hradit toliko splátku ve výši 2 000 Kč, což by s ohledem na celkovou výši dluhu představovalo nepřiměřenou až excesivně dlouhou lhůtu k plnění. Takový postup by tak neúměrně zvýhodnil dlužníka na úkor věřitele, neboť při takto vysoké splátce nelze očekávat úhradu dluhu v přiměřené době.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť matematicky vyjádřený procesní úspěch a neúspěch obou účastníků je řádově shodný.