17 C 408/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 250 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 554,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 3. 7. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 050 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 17. 9. 2023. Žalovaný zápůjčku obdržel, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 16 050 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 3 250 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši 2 800 Kč, příslušenství se skládá z úroku z prodlení od 18. 9. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek ve výši 2 000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do 17. 9. 2023. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 31-32, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 33-36/. Žalovaný zápůjčku obdržel prostřednictvím bezhotovostní transakce na svůj bankovní účet, avšak svůj dluh neuhradil řádně a včas /viz doklad o vlastníkovi účtu na č. l. 17, protokol o vlastnictví účtu na č. l. 25, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 30/. Svůj dluh neuhradil, ani přes 4 odeslané upomínky /viz upomínky na č. l. 39-40/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz výzva k úhradě včetně podacího lístku na č. l. 37-38/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku v aplikaci exekuční rejstřík, kdy ani v jednom z těchto rejstříků neměl žalovaný žádný záznam /viz výpis z insolvenčního rejstříku na č. l. 23, výpis z exekučního rejstříku na č. l. 24/. Žalobkyně dále ověřila výši příjmů žalovaného přes systém Kontomatik, který čerpá údaje z bankovních účtů, a to za období posledních 3 měsíců před uzavřením předmětné smlouvy. Z výpisu ze systému Kontomatik má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala příjmy žalovaného, kterému tak byla vyplacena mzda v měsíci květnu 2023 ve výši 25 139 Kč, v červnu 2023 ve výši 31 541 Kč a v červenci 2023 ve výši 35 914 Kč /viz přehled příjmů na č. l. 22/. Dle žalobních tvrzení žalovaný měl žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělit, že je zaměstnán na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, s čistým příjmem ve výši 30 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí 5 000 Kč, je svobodný bez nezletilých dětí a bydlí ve vlastním bydlení. Dle žalobních tvrzení pak žalobkyně vycházela v rámci posuzování úvěruschopnosti z částky nezabavitelného minima ve výši 13 638 Kč. Tato tvrzení však nebyla prokázána, neboť žalobkyně k nim neoznačila žádné důkazy. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud sám provedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí ke dni uzavření předmětné smlouvy, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný v té době nebyl vlastníkem žádné nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí. Tímto tak bylo vyvráceno, že by žalovaný před uzavřením smlouvy bydlel ve vlastní nemovitosti /viz výpis z katastru nemovitostí na č. l. 28/. Z úřední činnosti je pak soudu dále známo, že žalovaný měl v době uzavření předmětné smlouvy i jiné finanční závazky ze smluv o spotřebitelských úvěrů, konkrétně jde o smlouvu o úvěru ve výši 350 000 Kč ze dne , datum, se společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru ve výši 16 000 Kč ze dne , datum, se společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru až do výše 60 000 Kč ze dne , datum, se společností , právnická osoba, /viz řízení vedená u zdejšího soudu sp. zn. 9 C 44/2025, 14 C 24/2025, 10 C 328/2024/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak pečlivě nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, když toliko dle svého vyjádření kalkulovala při posuzování úvěruschopnosti s částkou nezabavitelného minima ve výši 13 638 Kč. Takový postup žalobkyně soud nemůže hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného a k plnění jeho dosavadních dluhů v daném případě nemohlo dojít. Pakliže žalobkyně namítá, že není povinna zkoumat skutečné výdaje žalovaného a jejich výši pro objektivní nemožnost jejich ověření (případně s uvedením, že se uvedené výdaje mohou kdykoliv změnit), pročež postačí stanovení výdajů (a případně i příjmů) dle statistického modelu vytvořeného žalobkyně, pak soud konstatuje, že v ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ je výslovně uvedeno, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje poskytovatel zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Zákon tedy výslovně ukládá povinnost žalobkyni jednotlivé příjmy a výdaje žalovaného zkoumat a porovnávat. S ohledem na atributy každého konkrétního spotřebitelského úvěru se však může odlišovat způsob (míra, důslednost) zkoumání a ověřování jednotlivých údajů. Zajisté není nutné (ani možné) zkoumat všechny výdaje žalovaného, žalobkyně by však měla vždy ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí a na bydlení), a to zejména za situace, kdy žalovaný měl uvést, že bydlí v tzv. vlastnické formě bydlení, přičemž však jak vyplývá z náhledu do katastru nemovitostí, žalovaný v době uzavření smlouvy žádnou nemovitost nevlastnil. Ověření vlastnictví nemovité věci je přitom v současnosti vzhledem k rozšířenosti mobilních telefonů a internetové připojení skutečně zcela banálním úkonem, který trvá v řádu vteřin. Nadto je třeba uvést, že žalobkyně se nikterak blíže nezabývala tzv. úvěrovou historií žalovaného, tedy tím, jak žalovaný plní své dosavadní dluhy. Žalobkyně sice ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, ale již se blíže nezabývala, zda žalovaný žádal i o jiné spotřebitelské úvěry, zda mu úvěry byly poskytnuty, zda je splácí nebo zda je ohledně jejich úhrady v prodlení, a zejména, zda se tedy žalovaný nedostal do tzv. dluhové spirály. V současnosti existuje velké množství databází evidujících tyto informace – kupříkladu databáze SOLUS, Bankovní a Nebankovní registr klientských informací apod. – a tyto databáze při ověřování úvěruschopnosti využívá celá řada poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Kdyby se žalobkyně blíže zabývala úvěrovou historií žalovaného, třeba i za využití lustrace v uvedených databázích, musela by zjistit, že žalovaný již v minulosti čerpal a splácel i další úvěry, jak je ostatně soudu známo z úřední činnosti. Žalovaný v červenci 2023, tedy v měsíci předcházejícímu před uzavřením předmětné smlouvy čerpal minimálně dva další spotřebitelské úvěry, což ve spojitosti s nyní projednávaným spotřebitelským úvěrem může svědčit o tom, že žalovaný se mohl dostat do tzv. dluhové spirály. Za této situace proto bylo na žalobkyni, aby před uzavřením předmětné smlouvy se finanční situací žalovaného zabývala mnohem pečlivěji a nespoléhala se pouze na výdaje stanovené částkou nezabavitelného minima, která zjevně neodpovídá skutečným výdajům žalovaného.

17. Soud tedy v projednávané věci uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 10 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Současně nebylo prokázáno, že žalovaný by na tento svůj závazek cokoli uhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 554,44 Kč, přičemž tato částka představuje 24,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 050 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.