17 C 43/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A o zaplacení 13 611 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 13 611 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 611 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaní jsou povinni rovným dílem zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne 11. 10. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 13 611 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaní byli pravomocným rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, uznáni vinnými ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, když dne , datum, , Jméno žalované B, napadl poškozeného , jméno FO, několika údery pěstí do nosu a obličeje a , Jméno žalované A, poškozeného , jméno FO, napadla několika údery kovovým obuškem do hlavy. Poškozený byl ZZS Ústeckého kraje, p.o. převezen do , právnická osoba, . k ošetření. V souvislosti s lékařskou péčí poškozeného vznikla žalobkyni škoda ve výši 13 611 Kč, která byla vyplacena poskytovali zdravotní péče. Tuto částku tak žalobkyně požaduje po žalovaných z titulu regresního nároku na náhradu škody podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaní tuto částku neuhradili ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaní se ve věci nikterak nevyjádřili.

3. Žalovaní v řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci, Anonymizováno, rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť 1. žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná má faktické bydliště na adrese , adresa, /viz sdělení Policie ČR na č. l. 31/. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána, Anonymizováno5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaní byli rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uznáni vinnými ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a to, že dne , datum, kolem 20:00 h v , adresa, , na chodbě domu čp. , Anonymizováno, úmyslně fyzicky napadli , jméno FO, , a to 1. žalovaná několika údery kovovým obuškem do hlavy a 2. žalovaný několika údery pěstí do nosu a obličeje, čímž mu ublížili na zdraví a způsobili tak škodu , právnická osoba, za hrazené služby poskytnuté zraněnému pojištěnci pojišťovny ve výši 13 611 Kč /viz citované rozhodnutí/. Poškozený , jméno FO, má sjednáno zdravotní pojištění u žalobkyně, přičemž za jeho zdravotní ošetření v důsledku shora popsaného jednání žalobkyně vynaložila celkem částku ve výši 13 611 Kč /viz regresní účet pojištěnce/. Tuto pohledávku pak žalobkyně u žalovaných uplatnila předžalobní výzvou ze dne 12. 2. 2024, v níž byla žalovaným stanovena lhůta k plnění do 15 dnů od doručení. Předžalobní výzva byla oběma žalovaným doručena dne 19. 2. 2024 /viz výzva k úhradě včetně dokladů o doručení/. Žalovaní netvrdili a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradili, nebo že by jejich dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

8. Podle § 2915 odst. 1 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalovaní svým úmyslným jednáním popsaným shora, za které byli též pravomocně uznáni vinnými, způsobili poškozenému pojištěnci žalobkyně újmu na zdraví, v jejímž důsledku musela žalobkyně vynaložit náklady na hrazené služby z veřejného zdravotního pojištění v celkové výši 13 611 Kč. Jelikož tak byli naplněny podmínky § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, vzniklo žalobkyni právo na regresní úhradu po žalovaných ve výši vynaložených nákladů na hrazené služby. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení požadované částky ve výši 13 611 Kč po žalovaných. Pokud pak jde o způsob úhrady, soud žalované zavázal k zaplacení této částky společně a nerozdílně, a to podle § 2915 odst. 1 o. z.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaní nezaplatili žalovanou částku řádně a včas, octli se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

11. Pokud jde o odůvodnění výroku II. rozsudku ohledně doplatku soudního poplatku, v daném případě byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, soudní poplatek tak byl původně vypočítán podle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „sazebník“), a to v částce 800 Kč. V této částce byl také žalobkyní uhrazen. Avšak soud návrhu nevyhověl a ve věci elektronický platební rozkaz nevydal. Bylo tedy třeba žalobkyni doměřit soudní poplatek podle položky 2 odst. 2 sazebníku, a to podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, tzn. do částky 1 000 Kč, neboť předmětem řízení je částka 13 611 Kč. Jelikož žalobkyně na soudním poplatku již uhradila částku 800 Kč, činí výše doplatku soudního poplatku částku 200 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (tj. včetně doměřené části poplatku) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalovaní v tomto řízení vystupovali v postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni uhradit rovným dílem, neboť samostatným společníkům nelze z hlediska procesního práva ukládat povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně (blíže srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004, publikované v SR 6/2007 s. 227; nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2887/2015).

13. Lhůty k plnění byly stanoveny ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.