17 C 96/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 458,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 458,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 770,82 Kč od 26. 7. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 687,71 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne 18. 11. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 458,53 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách elektrické energie ze dne , datum, č. s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 18. 1. 2022 do 22. 6. 2022.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Nařízení Brusel I bis tak jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti stanoví hledisko bydliště žalovaného. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaná má v ČR povolen trvalý pobyt od 7. 12. 2011, přičemž od 23. 6. 2015 má evidováno místo pobytu na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Přesto na této adrese soud doručoval žalované pouze tzv. fikcí doručení, neboť žalovaná si zde osobně poštu nepřebírá a nemá zde ani poštovní schránku /viz doručenka na č. l. 23/, a ani na základě místního šetření nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že se zde žalovaná zdržuje /viz sdělení PČR na č. l. 52/. Soud proto pečlivě pátral po jejím faktickém bydlišti. Ani přes značné úsilí se místo aktuálního bydliště žalované vypátrat nepodařilo, a to ani za asistence slovenských orgánů prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce /viz formulář na č. l. 73/. Pakliže tedy Nařízení Brusel I bis stanoví jako ukazatel mezinárodní příslušnosti faktické bydliště žalovaného a nepodaří-li se v řízení bydliště žalovaného vypátrat, mohlo by to v důsledku vést až k situaci odepření spravedlnosti, jelikož v takovém případě žádný soud členského státu Evropské unie nebude schopen dovodit svoji mezinárodní příslušnost podle Nařízení Brusel I bis. Takový závěr je však v právním státě nepřípustný, jelikož nemožnost určit aktuální bydliště žalovaného nemůže bránit určení příslušného soudu a zbavit tak žalobce jeho práva na soudní ochranu. Toho si je vědom i Soudní dvůr Evropské unie, podle jehož rozhodovací praxe v případech, kdy se aktuální bydliště žalovaného nepodaří vypátrat a současně za situace, kdy nejsou průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, je příslušný k rozhodování soud podle posledního známého bydliště žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci C 327/10, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., proti , jméno FO, ). V daném případě poslední známé bydliště žalované soud dovodil na adrese evidovaného pobytu na adrese , Adresa žalované, , když na této adrese bylo též sjednáno odběrné místo dle smlouvy ze dne , datum, . Současně zdejší soud ani na podkladě rozsáhlého pátrání po pobytu nemá žádné indicie o tom, že by se žalovaná mohla zdržovat v jiném členském státě Evropské unie nebo případně zcela mimo území členských států Evropské unie. Poslední známé bydliště žalované tak soud dovodil v České republice, a proto zdejší soud je podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis s přihlédnutím k rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci C 327/10, v dané věci nadán mezinárodní pravomocí. Místní příslušnost je dána adresou trvalého pobytu žalované dle § 85 odst. 1 o.s.ř.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , Adresa žalované, , a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas cenu elektřiny a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně, podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na odběr elektrické energie, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, ceník/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na platbách za elektřinu a související služby fakturou č. , hodnota, znějící na částku 11 770,82 Kč za spotřebu elektřiny v období od 18. 1. 2022 do 22. 6. 2022 se splatností do 25. 7. 2022, přičemž odečet byl proveden na základě odhadu. Následně žalobkyně žalované vystavila opravnou fakturu č. , hodnota, znějící na částku 7 687,71 Kč za spotřebu elektřiny ve stejném období, se splatností do 14. 10. 2022, přičemž se jedná o vyúčtování skutečné spotřeby, kdy tato opravná faktura doplňuje předchozí fakturu, která zůstává v platnosti /viz příslušné faktury, upomínky/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně dodatků, předávací protokol, potvrzení o zaplacení kupní ceny, plná moc k odeslání oznámení o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

9. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, žalovaná však nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 19 458,53 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že v dané věci se nejedná o žalobu formulářového typu, když žalobkyně v žalobách nemění jen výši a splatnost pohledávky, ale i další skutečnosti. Zběžným náhledem do soudní databáze ISAS byla dohledána řada naprosto totožných žalob žalobkyně (pohledávky postoupené od společnosti , právnická osoba, ), kdy dluh žalovaného spočívá v neuhrazení dvou faktur za sdružené služby dodávky elektřiny, a to s i bez poplatku za odeslání výzev ke splnění povinnosti. Soud proto stran náhrady nákladů řízení aplikoval, jak uvedeno shora, ustanovení § 14b a. t.