2 T 72/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Adélou Baranovou v hlavním líčení konaném dne 7. července 2025 v Lounech Obžalovaný Jméno obžalovaného, narozený Datum narození obžalovaného, dělník, trvale bytem Adresa obžalovaného, fakticky bytem Adresa obžalovaného, je vinen, že dne datum v čase okolo 00:05 hodin v Žatci na výjezdu z adresa do adresa, v průběhu služebního úkonu spočívajícího v silniční kontrole, který v důsledku předchozího nebezpečného i neoprávněného řízení osobního motorového vozidla tovární značky jméno FO Fabia, registrační značky SPZ, jméno FO, narozeným datum, prováděli strážníci právnická osoba adresa jméno FO, narozený datum, a jméno FO, narozený datum, v okamžiku, kdy strážníci vyzvali jméno FO k podrobení se dechové zkoušce ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, s cílem pomoci jméno FO vyhnout se negativním důsledkům spojeným s řízením motorového vozidla neoprávněně a pod vlivem alkoholu, řekl oběma strážníkům, že jim dá litr do kapsy ve smyslu finanční hotovosti ve výši 1.000 Kč, aby tak tito v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, upustili od dalšího provádění služebních úkonů vůči jméno FO, aby za řidiče, se kterým budou provádět služební úkony, v rozporu se skutečností považovali obžalovaného, a aby i na místo přivolané hlídce právnická osoba označili jako řidiče právě obžalovaného a nikoli jméno FO, přičemž strážníci právnická osoba adresa jakožto strážníci obecní policie během služebního úkonu postupovali zcela v souladu se zákonem číslo 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně s § 2 písm. a), podle kterého obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku, § 7 odst. 1, podle kterého je strážník v pracovní době povinen v mezích zákona provést zákrok nebo úkon, nebo učinit jiné opatření, jeli páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání, § 9 odst. 1, podle kterého je strážník povinen při výkonu své pravomoci prokázat svou příslušnost k obecní policii stejnokrojem s odznakem obecní policie, identifikačním číslem strážníka a názvem obce, a rovněž zcela v souladu se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně s § 79 odst. 1 písm. c) bodu 2., podle kterého je strážník obecní policie oprávněn zastavovat vozidla, jestliže řidič vozidla nebo přepravovaná osoba je podezřelá ze spáchání přestupku týkajícího se bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, tedy sám nabídl úplatek jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, a takový čin spáchal vůči úřední osobě, čímž spáchal zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a odsuzuje se Podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.

1. Na obžalovaného byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Lounech podána obžaloba pro skutek uvedený ve výroku tohoto rozsudku.

2. Podle § 206c odst. 4 trestního řádu soud přijal prohlášení viny obžalovaného ve vztahu ke skutku dle podané obžaloby a podle § 206c odst. 6 trestního řádu rozhodl o tom, že se dokazování v rozsahu prohlášení viny, tedy ve vztahu k žalovanému skutku, nebude provádět.

3. Obžalovaný v rámci hlavního líčení prohlásil svou vinu, čímž se doznal k pácháni trestné činnosti. Nad svým jednáním vyjádřil lítost, s tím, že to byla velká blbost. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že v současné době má živnost, přičemž dělá zedničinu. Vydělá si okolo 35 až 40 000 Kč měsíčně. Zároveň má exekuce v celkové výši asi 115 000 Kč. Ty v současné době platí ve výši 2 500 Kč měsíčně. Nemá žádné úspory. Žije s přítelkyní a synem. Přítelkyně je v současné době na rodičovské dovolené. Myslí si, že je schopen hradit případný peněžitý trest ve splátkách. Co vydělá, tak dá do domácnosti a pro syna. Žijí v nájemním bytě.

4. Soud dále provedl dokazování směřující k uložení a výši trestu.

5. Z výpisu exekucí soud zjistil, že proti obžalovanému jsou v současné době vedeny čtyři exekuce, které v současné době dosahují výše necelých 98 000 Kč.

6. Z opisu evidence přestupků vyplývá, že obžalovaný nemám žádný v tomto rejstříku. Z centrální evidence stíhaných osob je zřejmé, že v současné době není trestně stíhán pro další trestnou činnost.

7. Z opisu rejstříku trestů soud zjistil, že obžalovaný je osobou netrestanou, tudíž nemá žádný záznam v rejstříku trestů.

8. Při úvaze o výši a druhu trestu postupoval soud v souladu s § 39 trestního zákoníku. Soud přihlédl k osobním, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, ke způsobu spáchání činu, jeho následkům i k možnosti nápravy obžalovaného. Soud na straně obžalovaného shledal polehčující okolnosti a to jednak jeho doznání ve formě prohlášení viny, a jako druhé pak jeho dosavadní bezúhonnost. Taktéž vyjádřil lítost nad svým jednáním. Soud se zabýval tím, jaký trest může vést k nápravě obžalovaného Při úvahách o trestu soud musel ve vztahu k osobě obžalovaného přihlédnout k tomu, že obžalovaný je osobou netrestanou, což se promítlo do uložení trestu. Soud uložil obžalovanému trest výchovný, tedy trest nespojený s omezením osobní svobody. Soud zvažoval, zda by mohl uložit peněžitý trest, ale vzhledem k tomu, že obžalovaný má celkem čtyři exekuce, které v současné době splácí, nemá žádné úspory, soud nepřistoupil k uložení tohoto trestu. Obžalovaný je podle § 332 odst. 2 trestního zákoníku ohrožen trestní sazbou na 1 rok až 6 let. Soud uložil trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, tj. ve výměře 12 měsíců. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Soud po dobu zkušební doby bude kontrolovat, zda obžalovaný se nedopouští další trestné činnosti. Soud doufá, že u obžalovaného se jednalo o jednorázové vybočení z jinak řádného vedení života a toto trestní řízení pro něj bylo dostatečným poučením. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech, a to ve lhůtě osmi dnů ode dne jeho doručení. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce navrhl. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s níž souhlasil. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce, toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě, nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu 1. stupně, podle § 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání nemohou podat ti, kdož se ho výslovně vzdali.