5 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 32 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 722 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 29. 3. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 068 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 29. 3. 2024 do zaplacení, částku 7 417,79 Kč, úrok ve výši 38,52 % ročně z částky 18 430,05 Kč od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 18 430,05 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 3. 2024 dosáhne částky 71 020 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 32 900 Kč, kterou jí žalovaný dluží ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne , datum, na částku 20 000 Kč, sestávající se z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 21 228,34 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za dobu od 29. 3. 2024 ke dni 3. 4. 2025 ve výši 7 876,33 Kč.

2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil.

3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, na základě které získal žalovaný od žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal splácet 48. měsíčními splátkami ve výši 1 406 Kč vždy nejpozději do každého 22. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (dne , datum, ). Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit celkem částku 59 184 Kč. Současně si účastníci sjednali pojištění schopnosti splácet. Zápůjční úroková sazba činila 68,90 %, RPSN 95,42 Kč. V článku 6., bodem 6.1 si účastníci sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku. V článku 6., bod 6.3 si účastníci sjednali pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů okamžité zesplatnění úvěru. Součástí smlouvy byla příloha číslo , hodnota, – Pojištění schopnosti splácet úvěr, podle které žalovaný podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal hradit po dobu trvání úvěru měsíční úhradu za pojištění ve výši 173 Kč. Dne , datum, uzavřeli současně účastníci Dodatek číslo , hodnota, ke Smlouvě o úvěru číslo , hodnota, , přičemž předmětem dodatku bylo prohlášení žalovaného podepsat a učinit žalobkyni návrh na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru číslo , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný za dobu od 23. 12. 2022 do 8. 12. 2023 nepravidelnými platbami uhradil celkem částku 18 278 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž v rámci, Anonymizováno, Hodnocení klienta vycházela z prohlášení klienta ohledně měsíčního příjmu žalovaného 24 000 Kč a tvrzených nákladů na bydlení ve výši 3 568 Kč. Ohledně osoby žalovaného, jehož totožnost ověřila z občanského průkazu číslo , hodnota, zjistila, že tento je svobodný, pracuje v trvalém pracovním poměru od 1. 11. 2017, bydlí v obecním bytě, přičemž jeho celkové výdaje činí 8 188 Kč, z toho náklady na bydlení 4 620 Kč. Žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru ale zcela zamlčel své závazky z úvěrů uzavřených s jinými finančními institucemi s tím, že uvedl, že žádné další úvěry, zápůjčky apod. nemá, ačkoliv dne , datum, uzavřel Smlouvu o úvěru na částku 55 000 Kč (sp. zn. , Spisová značka, ), dne , datum, uzavřel Smlouvu o úvěru na úvěrový rámec až 140 000 Kč (sp. zn. , Spisová značka, ) a dne , datum, získal úvěr ve výši 40 000 Kč (sp. zn, Spisová značka, ). Pro porušování povinností žalovaným, který sjednané měsíční splátky řádně nesplácel přistoupila žalobkyně po opakovaných výzvách k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 9. 2023, 22. 11. 2023, 22. 2. 2024 a 25. 3. 2024 dne 27. 3. 2024 k zesplatnění úvěru, což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 25 024 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, důsledně tomu zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce dne , datum, předžalobní výzvu na úhradu částky 25 024 Kč včetně příslušenství, nejpozději do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Podle podacího archu , právnická osoba, . byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě dne , datum, pod číslem , hodnota, .

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.V daném případě účastníci uzavřeli dne , datum, dálkovým přístupem Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, na částku 20 000 Kč, která byla téhož dne žalovanému vyplacena. Žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil nepravidelnými splátkami v době od 23. 12. 2022 do 8. 12. 2023 celkem částku 18 278 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě předepsaných splátek s možností upozornění na zesplatnění úvěru. Žalovaný na tyto výzvy v době od 22. 9. 2023 do 25. 3. 2024 nereagoval, důsledně tomu žalobkyně dnem 27. 3. 2024 zesplatnila závazek žalovaného a vyzvala jej k úhradě celkem částky 25 024 Kč včetně příslušenství do deseti dnů od data odeslání tohoto oznámení. Poté zaslala žalobkyně pro nečinnost žalovaného žalovanému dne 9. 9. 2024 předžalobní výzvu. Na základě obsaženého spisového materiálu dospěl soud k závěru, že žalobkyně v procesu posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet pochybila, a to zejména při posouzení závazků žalovaného, který k žádosti o poskytnutí úvěru zamlčel, že krátce před žádostí o tento úvěr uzavřel již dne , datum, úvěrovou smlouvu na částku 55 000 Kč, dne , datum, na částku 140 000 Kč a dne , datum, na částku 40 000 Kč. Žalobkyně zřejmě nepožadovala ani předložení výpisu z účtu žalovaného, v rámci kterého by nejméně splátka z úvěru ze dne , datum, musela být zúčtována a řádně nenahlédla do Nebankovního registru klientských informací, ve kterém by tyto uzavřené smlouvy zaznamenala. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že tento pracuje s měsíčním příjmem 24 000 Kč a hradí náklady bydlení ve výši 3 568 Kč, přičemž spolu s životním minimem 4 620 Kč činí jeho výdaje 8 188 Kč, a tudíž disponuje rezervou 14 812 Kč. Vzhledem k tomu, že již krátce po poskytnutí úvěru nebyl schopen žalovaný splátky úvěru pravidelně splácet, a to i přes opakované výzvy a skutečnost, že v době poskytnutí úvěru již jeho závazky činily částku 235 000 Kč, je nepochybné, že nebylo v možnostech žalovaného úvěr v celém sjednaném rozsahu, a to zaplacení částky 59 184 Kč splatit, lze mít za to, že při poskytnutí úvěru porušila žalobkyně svoji zákonnou povinnost vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace lze ujednání účastníků o Smlouvě o úvěru ze dne , datum, považovat za neplatné, soud poučil při jednání přítomného zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3, ten za žalobkyni prohlásil, že žádné další skutečnosti ani návrhy a doplnění dokazování k prokázání, že svoji povinnost žalobkyně splnila řádně před poskytnutím úvěru nemá, důsledně tomu soud posoudil nárok žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému se prokazatelně dostala do dispozice částka 20 000 Kč, z této uhradil částku 18 278 Kč, důsledně tomu činí zůstatek, o který se žalovaný obohatil částku 1 722 Kč, v této části soud shledal nárok po právu a uložil žalovanému zaplacení této částky.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 1 722 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

7. Co se týče zbývajícího nároku, s odkazem na shora uvedené odůvodnění, soud návrh v části, co do zaplacení částky 22 068 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 29. 3. 2024 do zaplacení, částky 7 417,79 Kč, úrok ve výši 38,52 % ročně z částky 18 430,05 Kč od 29. 3. 2024 do 21. 4. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 18 430,05 Kč od 22. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 3. 2024 dosáhne částky 71 020 Kč jako nedůvodný zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil.