5 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , datum narození bytem ulice a číslo , PSČ obec žaloba podle části V. zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř.

I. Návrh, že tímto rozsudkem se v rozsahu výroku II a III nahrazuje rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a rozhodnutí předsedy [právnická osoba] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], se zamítá.

II. Návrh, že v části návrhu žalobce (právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [číslo] [obec a číslo], právně zastoupen: [příjmení] [jméno], [titul], advokát, [IČO], se sídlem [adresa], [číslo] [obec a číslo] (dále jen "advokát navrhovatele"), zn. [číslo], se vyhovuje a účastník, kterým je [celé jméno žalovaného], [datum narození], trvalým pobytem [adresa žalovaného], je podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích povinen uhradit částku za finanční vypořádání v celkové výši 1.399 Kč a příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky ve výši 1.399 Kč od 10. 11. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod variabilním symbolem [číslo] a specifickým symbolem [číslo], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne [datum] u soudu žalobu, kterou se domáhá vydání rozsudku, jímž soud nahradí výrok II. a III. rozhodnutí [právnická osoba], odboru pro severočeskou oblast ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a rozhodnutí předsedy [právnická osoba] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým nevyhověly návrhu žalobkyně na zaplacení částky 1 399 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 10. 11. 2017 do zaplacení s tím, že žalobkyně tuto částku požaduje z důvodu ukončení smlouvy žalovaným před uplynutím sjednané doby.

2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud pro nečinnost účastníků, postupem podle § 101 odst. 3 o.s.ř. provedl žalobkyní doložené listinné důkazy, ze kterých zjistil následující: Žalobkyně tvrdí, že byla dotčena na svých právech uvedenými rozhodnutími správních orgánů, kterými byl zamítnut návrh na zaplacení dlužné částky žalovaným ve výši 1 399 Kč s příslušenstvím a podává proto žalobu podle § 246 zákona č. 99/1963 Sb. Uvádí, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [číslo] [obec a číslo] (žalobkyně) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Účastnická smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (Zákaznická smlouva [číslo]) k telefonnímu číslu [číslo], kterou se poskytovatel služeb zavázal poskytovat žalované Základní a doplňkové a související služby v rozsahu, které si smluvní strany sjednají a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za tyto služby. Účastnická smlouva byla sjednána na dobu 24 měsíců. Podle obsahu této smlouvy – hromadného formuláře činí obsah účastnické smlouvy a její nedílnou součást tyto dokumenty: podmínky zachycené v tomto formuláři, včetně podmínek sjednaných v části formuláře Nastavení služeb, platné znění Všeobecných podmínek společnosti, platné Podmínky zpracování osobních, identifikačních, provozních a lokalizačních údajů, platný Ceník služeb a další podmínky: podmínky přenesení čísla, Obchodní podmínky platebních služeb, Obchodní podmínky M-platba, Obchodní podmínky tarifu S námi síť nesíť bez dat, Obchodní podmínky služby data roaming limit a Obchodní podmínky pro mobilní internet. Dále smlouva obsahuje ujednání o tom, že„ v případě předčasného ukončení účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodu prodlení s úhradou peněžitých dluhů, je zájemce povinen zaplatit úhrady dle článku 8.3 Všeobecných podmínek“. Žalobkyně dále doložila nastavení služeb na telefonní čísla a Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] Podle bodu 8 Smluvní pokuty a jiné úhrady, článek 8.3 je upraveno, že„ pokut smlouva skončí před uplynutím sjednané doby určité z jiných důvodů než z důvodů prodlení, s úhradou peněžitých dluhů, jste povinen (-na) operátorovi zaplatit úhradu ve výši úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které Vám bylo poskytnuto za zvýhodněných podmínek a současně úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů, zbývajících do konce sjednané doby jejího trvání (rozhodující je přitom základní cena měsíčního paušálu s DPH naposledy vyúčtovaného ve Vyúčtování, která je uvedena v ceníku), nebo 20 % součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění, zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, přičemž v této části úhrady se má za to, že tato představuje paušální odškodné za předčasné ukončení smlouvy, která byla mezi smluvními stranami původně sjednána na dobu určitou. V případě, že Vám operátor bude účtovat úhradu nákladů, spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, je Vám oprávněn tuto část úhrady vyúčtovat samostatně. Dne [datum] vystavila žalobkyně Finanční hospodaření doklad [číslo] v rámci kterého uvádí„ v souladu s účastnickou smlouvou Vám účtujeme vypořádání za předčasné ukončené smlouvy (paušální odškodné), a to účastnické smlouvě [číslo] telefonní [číslo] za dobu od 24. 9. 2017 do 24. 4. 2018 ve výši 1 399 Kč, splatných 9. 11. 2017“. Žalobkyně dále doložila rozhodnutí [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], odbor pro severočeskou oblast (dále jen [anonymizováno]) ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], podle části 2 k návrhu žalobkyně [právnická osoba] rozhodl, že části návrhu navrhovatele uložení povinnosti odpůrci uhradit částku za finanční vypořádání v celkové výši 1 399 Kč s příslušenstvím, se nevyhovuje. V rámci svého odůvodnění [anonymizováno] uvedl, že„ Předmětné ujednání o povinnosti zaplatit tuto úhradu správní orgán považuje za tzv. quasisankční ujednání, jehož existenci předpokládá přímo zákon o elektronických komunikacích v § 63 odst. 1 písm. p), přičemž tento zákon stanovuje maximální možnou výši takovéto úhrady. K tomu, aby byl poskytovatel služeb elektronických komunikací oprávněn ji vyúčtovat, musí prokázat, že byla mezi ním a odpůrcem skutečně ujednána, přičemž v případě písemné formy musí být toto ujednání obsaženo přímo v těle účastnické smlouvy, nikoliv pouze v rámci všeobecných podmínek. Vztah mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací a spotřebiteli je založen na principu důvěry spotřebitelů v poctivé jednání poskytovatele služeb elektronických komunikací, a neměl by tudíž obsahovat„ překvapivá ujednání“ (zpravidla pro spotřebitele nevýhodná), jejichž existenci spotřebitel ve smluvním vztahu nepředpokládá. To shrnuje např. ustanovení § 1753 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého:„ Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.“, tj. nejde jen o překvapení stran obsahu konkrétní klauzule, ale i stran jejího vyjádření, (např. kvůli nejasnosti, nečitelnosti nebo jeho skrytí mezi nepodstatná ujednání technického a vysvětlujícího charakteru).„ Rozumná očekávání“ se přitom týkají tzv.„ průměrného spotřebitele“, přičemž dle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, se pod pojmem„ průměrný spotřebitel“ rozumí takový spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, a to s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Tuto definici vymezil Soudní dvůr Evropské unie a jedná se o tzv. normativní model průměrného spotřebitele. Vzhledem k tomu, že účastníky smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací byli na jedné straně podnikatel (poskytovatel služeb elektronických komunikací) a na druhé straně spotřebitel, nahlíží se na tuto smlouvu jako na smlouvu spotřebitelskou, jež je upravena v § 1810 a násl. občanského zákoníku. Základním rysem těchto smluv je nerovné postavení účastníků smluvního vztahu spočívající hlavně v tom, že podnikatel při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti, což u spotřebitele nelze říci, a proto takovéto smluvní vztahy snesou přísnější právní ochranu ve prospěch spotřebitele jako slabší smluvní strany. Touto přísnější právní ochranou je myšleno například § 1813 občanského zákoníku, který jasně stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavky dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Samotný pojem spotřebitel je definován v § 419 občanského zákoníku, dle kterého je spotřebitelem„ každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“. Spotřebitel se ocitá ve smluvním vztahu s podnikatelem ve fakticky nerovném postavení, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Zákonodárce se proto snaží vyrovnávat tuto faktickou nerovnost cestou práva, a to formou omezení autonomie vůle s cílem dosažení vyvážené pozice, tj. spravedlnosti a rovnováhy zúčastněných zájmů. Podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku platí imperativ:„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“, přičemž zásada poctivosti se projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný (například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost [IČO] 5/6, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, podstatná ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru). Uvedená zásada dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Je možné je uplatnit, ale jejich aplikace má formální a obsahové omezení – podstatná ujednání jako úhrada podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích, rozhodčí doložka či smluvní pokuta zásadně nemohou být jejich součástí, nýbrž toliko součástí spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Správní orgán po přezkoumání Účastnické smlouvy ze dne [datum] zjistil, že ujednání o finančním vypořádání je zde uvedeno takto:„ V případě předčasného ukončení Účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodu prodlení s úhradou peněžitých dluhů je Zájemce povinen zaplatit úhrady dle čl.

8. Všeobecných podmínek.“ Správní orgán s ohledem na výše uvedené konstatuje, že tím, že navrhovatel ujednání o předmětné úhradě skryl do Všeobecných podmínek, se zpronevěřil zásadě poctivého obchodního styku a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu s ohledem na postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany, která nemá možnost ovlivnit, která ujednání budou ve smlouvě a která budou obsažena ve Všeobecných podmínkách nebo Ceníku služeb. Proto rozhodl správní orgán tak, jak uvedl ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nárok na zaplacení navrhovatelem uplatněné smluvní pokuty nevznikl, nevznikl ani nárok na zaplacení příslušenství této pohledávky“. Na základě poučení o možnosti podat rozklad podala žalobkyně k rukám předsedy Rady [právnická osoba] rozklad, o kterém bylo rozhodnuto dne [datum] předsedkyní [anonymizována dvě slova] [titul] [jméno] [příjmení] tak, že napadené výroky II. a III. rozhodnutí [anonymizováno], odboru pro severočeskou oblast ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], se potvrzují. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že„ Správní orgán II. stupně se ztotožňuje s argumentací podanou správním orgánem I. stupně a níže ji pouze drobně doplňuje. V projednávané věci je skutečně podstatné, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu a ujednání o úhradě finančního vypořádání je stanovena v několika smluvních dokumentech. Tato roztříštěnost je pro průměrného spotřebitele, jímž odpůrce je, nepředvídatelná, přesně tak jak to předpokládá ustanovení § 1753 odst. 1 OZ. Na tomto závěru nic nemění ani to, že finanční vypořádání podle čl. 8 VP je třeba považovat za jakési paušální odškodné a že toto výslovně předpokládá zákon o elektronických komunikacích v ustanovení § 63 odst. 1 písm. p). Ostatně o tom, že požadavek navrhovatele na zaplacení finančního vypořádání spadá do režimu ustanovení § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikací není mezi správním orgánem I. i II. stupně a navrhovatelem sporu. Požadavek na úhradu finančního vypořádání je požadavkem na úhradu peněžité částky na základě quasisankčního ujednání. Sankční a quasisankční ujednání jsou typickým příkladem ujednání, která mohou být pro spotřebitele nevýhodná a dopadají tak na ně plně ustanovení OZ chránící spotřebitele, resp. slabší smluvní stranu obecně. S navrhovatelovou námitkou, že je smluvní ujednání o finančním vypořádání obsaženo přímo ve smluvním formuláři nelze souhlasit. S ohledem na formulaci ujednání ve smlouvě („ V případě předčasného ukončení Účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodu prodlení s úhradou peněžitých dluhů je Zájemce povinen zaplatit finanční vypořádání – úhrady …) považuje tuto formulaci správní orgán II. stupně toliko za odkaz na VP, nikoliv jako ujednání finančního vypořádání přímo v těle smlouvy. S ohledem na to, že [IČO] 7/8 písma jde o pouhý odkaz nelze mít vůbec za to, že by odpůrce informovaně a v souladu se svou skutečnou vůlí toto ujednání přijal. Správní orgán II. stupně je přesvědčen, že neposkytuje nadmíru ochrany pasivnímu nedbalému spotřebiteli. Jakkoliv se k projednávané věci odpůrce nikterak nevyjádřil, nemůže mu jít k tíži výše rozebíraná neočekávatelná roztříštěnost ujednání quasisankčního charakteru. Navrhovatelem odkazovaná ustanovení OZ a judikatura [název soudu] je tak pro projednávanou věc neaplikovatelná. Na projednávanou věc je nadto třeba aplikovat závěry [název soudu] uvedené v nálezu sp. zn. [ústavní nález], který je jistě navrhovateli z ustálené praxe [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] znám. Uvedený nález se vztahuje na projednávanou věc zcela nepochybně. Jeho aplikovatelnost nelze omezovat toliko na smluvní pokuty. Nález [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] má výrazně obecnější dosah, mj. i na quasisankční ujednání, kterým finanční vypořádání beze sporu je“.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 247 o.s.ř., žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány. Podle § 250c o.s.ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena. Z rozhodnutí předsedy Rady [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [číslo jednací] bylo zjištěno, že toto bylo vypraveno dne [datum], aniž by žalobkyně v žalobním návrhu uvedla, kdy jí bylo toto doručeno, soud vycházeje ze skutečnosti, že žaloba byla podána u Okresního soudu v Lounech dne [datum], dovodil závěr, že byla podána ve lhůtě 2 měsíců vyplývající z ust. § 247 odst. 1 o.s.ř. a dle odst. 2 cit. ustanovení je přípustná, když žalobce využil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky – rozklad -, o kterém bylo věcně rozhodnuto. Zákonný podklad pro přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy soudy v oblasti soukromoprávní poskytuje § 7 odst. 2 o.s.ř. a soud má za to, že nárok v tomto řízení projednávaný, je nárokem soukromoprávním a dle ust. § 249 odst. 1 o.s.ř. je k řízení v prvním stupni příslušný okresní soud. Dále se soud zabýval věcnou stránkou žaloby. Podle ust. § 132 o.s.ř. důkazy soud hodnotí dle svého uvážení a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z provedených důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byl platně sjednán smluvní vztah, a to dne [datum], kdy účastníci uzavřeli Účastnickou smlouvu – hromadný formulář, na základě které byly uzavřeny dvě účastnické smlouvy definované telefonními čísly, a to [číslo] a [číslo] a žalobkyně se zavázala v pozici operátora poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a služby související a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za tyto služby. Údaj o ukončení smluvního vztahu ze strany žalobce sice v žalobě absentuje, ale z doloženého finančního vypořádání soud dovodil závěr, že ačkoliv smlouva byla uzavřena na dobu určitou, tj. 24 měsíců, tato smlouva před uplynutím sjednané doby zanikla, a to zřejmě ke dni 23. 9. 2017, neboť žalobkyně za dobu od 24. 9. 2017 do 24. 4. 2018 vyúčtovala žalovanému finanční vypořádání za předčasné ukončení smlouvy (paušální odškodné), a to v soulad s článkem 8.3 Všeobecných podmínek. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, důsledně tomu se žalobkyně obrátila s návrhem na zaplacení částky na [anonymizováno], který svými rozhodnutími návrhu nevyhověl. Podle platné právní úpravy, a to § 63 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) o náležitostech smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a připojení k veřejné komunikační síti a uveřejňování informací platí, že ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy a) u podnikatele poskytujícího služby nebo zajišťujícího přístup k síti jméno, popřípadě jména, příjmení, bydliště a identifikační číslo nebo obchodní firma, jde-li o fyzickou podnikající osobu, nebo obchodní firma nebo název, sídlo (místo podnikání) a identifikační číslo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby, jde-li o právnickou osobu, b) je-li uživatelem 1. podnikající právnická osoba, obchodní firma nebo název, sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby, 2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firma, bydliště, místo podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, 3. nepodnikající osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, bydliště, datum narození nebo rodné číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, nebo název a sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, popřípadě identifikační číslo právnické osoby, c) popis poskytované služby, zejména 1. informace, zda je poskytován přístup k číslům tísňového volání, a údaje o lokalizaci volajícího na čísla tísňového volání, popřípadě o omezení přístupu k číslům tísňového volání, 2. informace o veškerých podmínkách omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání, 3. minimální nabízená a minimální zaručená úroveň kvality poskytované služby a zejména lhůta pro zahájení jejího poskytování, popřípadě datum zahájení, 4. informace o postupech zavedených s cílem měřit a řídit provoz v síti elektronických komunikací, které se využívají k zabránění naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv mohou mít tyto postupy na kvalitu poskytované služby, 5. informace o omezeních týkajících se užívání koncových zařízení, 6. informace o právech účastníka vyplývajících z § 95, d) nabídka druhů servisních služeb a služeb zákaznické podpory, včetně způsobů, jakými lze tyto služby využívat, e) údaje o ceně, popřípadě způsobu určení ceny, a způsobu získávání aktuálních informací o všech platných cenách služeb, f) informace o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, a případné rozdíly v ceně u různých způsobů placení nebo při různých formách vyúčtování, g) doba, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní doba, která nesmí překročit 30 dnů, h) podmínky pro obnovení a ukončení služby, včetně podmínek minimálního využívání služby, které musí být splněny, aby bylo možné využívat výhod z propagačních nabídek, i) způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit, j) smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka, k ) ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby nebo připojení, l) informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy, m) způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek, n) druhy opatření, která může podnikatel přijmout v případě narušení bezpečnosti a integrity své sítě, bezpečnosti služby nebo při zjištění jejich ohrožení nebo zranitelnosti, o) ověřovací kód účastníka a podmínky pro přenesení telefonního čísla, p) pro případ ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, 1. informace o výši úhrady, která smí být v případě smlouvy se spotřebitelem požadována pouze, pokud smlouva skončí do tří měsíců od uzavření, a která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna dvacetina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy nebo jedna dvacetina součtu minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, přičemž výše úhrady se počítá z částky placené v průběhu trvání smlouvy, a pokud je poskytována sleva oproti ceníkové ceně, nelze určit výši úhrady z ceníkové ceny, a 2. výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek, q) rozhodnutí účastníka o uvedení jeho osobních, nebo identifikačních údajů v účastnickém seznamu v souladu s § 41 odst.

3. Dle nového znění § 63 odst. 1 písm. p) zákona účinného od 1. 4. 2020 dle zákona č. 311/2019 Sb. operátor nesmí po spotřebiteli žádat úhradu sankce za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou. Úhrada sankce smí být požadována pouze, pokud se spotřebitel rozhodne smlouvu ukončit dříve, než uběhnou tři měsíce od jejího uzavření, pak může být operátorem stanovena sankce, která však nesmí být vyšší než jedna dvacetina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy nebo jedna dvacetina součtu minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy. Spotřebiteli by pak tedy v tomto případě bylo možné dát sankci pouze ve výši 5 % součtu všech plateb, které by operátorovi zaplatil, kdyby smlouvu neukončil. K tomu komentář ASPI, [titul] [jméno] [příjmení], Právní stav komentáře je ke dni [datum]:„ písmeno r) ujednání o rozsahu možných jednostranných změn a způsobu jejich oznámení účastníkovi, včetně oznámení možnosti odstoupení od smlouvy. Několikrát novelizovaným ustanovením je ustanovení písmene p), které obsahuje peněžitou satisfakci podnikatele pro případ, že dojde k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou. Tato satisfakce je však v případě, že se jedná o účastníka, který je spotřebitelem, limitována jednou dvacetinou ceny zbývajících měsíčních paušálů, tj. zvýhodněné ceny, resp. součtu minimálního měsíčního plnění, pokud se účastník, který je spotřebitelem, k takovému měsíčnímu plnění zavázal. Vzhledem k tomu, že se jedná o limitaci shora, je možné, aby podnikatel sjednal úhradu nižší. Tuto peněžitou satisfakci lze současně požadovat pouze v případě, že smlouva skončí do tří měsíců od jejího uzavření, tj. pokud smlouva skončí později, nelze satisfakci za předčasné ukončení smlouvy požadovat vůbec. V případě výpovědi tak například platí, že pokud uplyne výpovědní doba, když uplynutím výpovědní doby dojde k zániku závazku (nelze-li závazek vypovědět bez výpovědní doby), po uplynutí tří měsíců od uzavření smlouvy, není účastník povinen hradit žádnou peněžitou satisfakci za předčasné ukončení smlouvy. V tomto ustanovení se projevuje vůle zákonodárce jednoznačně stanovit, co se rozumí přiměřenou smluvní pokutou, či jinou úhradou spojenou s předčasným ukončením smlouvy. Předčasné ukončení smlouvy nelze sankcionovat smluvní pokutou ve smyslu písmene j), pokud je požadována„ úhrada“ (smluvní pokuta, finanční vypořádání, penále apod.) podle písmene p). V případě, že je v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací zakoupen rovněž tzv. dotovaný přístroj (telefon, tablet, modem apod.), musí být ve smlouvě stanovena rovněž výše úhrady, tj. zbývající části kupní ceny takového přístroje, v případě předčasného ukončení smlouvy. Dané ustanovení rovněž odstraňuje možné výkladové problémy při stanovení základu, ze kterého má být výše peněžité satisfakce vyčíslena. Výše úhrady se počítá z částky placené v průběhu trvání smlouvy, tj. ze„ zvýhodněné ceny“ a pokud je poskytována sleva oproti ceníkové ceně, nelze určit výši úhrady z ceníkové ceny. Ačkoli tuto otázku novela zákona o elektronických komunikacích (zákon č. 311/2019 Sb.) výslovně neřeší, lze mít podle názoru autorů komentáře za to, že i touto novelou upravená limitace výše smluvní pokuty, resp. vyloučení možnosti ji vůči spotřebitelům požadovat, pokud smlouva skončí po uplynutí 3 měsíců od jejího uzavření, se uplatní nejen na smlouvy uzavřené po účinnosti novely, ale i na smlouvy dříve uzavřené, a to již s ohledem na výkladové pravidlo, že u spotřebitelských smluv je v případě pochybností o výkladu zákona potřeba zvolit pro spotřebitele nejpříznivější výklad, kterého bylo použito Ústavním soudem v rámci interpretace tohoto ustanovení zákona (srov. nález [název soudu] ze dne ze dne [datum], č. j. [ústavní nález])“. Vzhledem k tomu, že účastníci uzavřeli smlouvu dne [datum] na dobu 24 měsíců. Je tedy zcela bez jakýchkoliv pochybností, že smlouva skončila až po uplynutí tří měsíců od jejího uzavření a za této situace nelze po žalovaném podle této právní úpravy požadovat jakoukoliv sankci za předčasné ukončení smlouvy. Za této situace soud neshledal nárok žalobkyně po právu. Pro případ, že by v daném případě retroaktivita novely č. 311/2019Sb ze dne 30. 10. 2019, účinné od 1. 4. 2020 nebyla shledána na daný případ shledána ústavně komformní, má soud za to, že i podle platné právní úpravy v době skončení smluvního vztahu účastníků, nelze žalobě vyhovět, a to z níže uvedených důvodů: z uzavřené účastnické smlouvy přímo nevyplývá výše úhrady v případě předčasného ukončení účastnické smlouvy, pouze odkaz na ustanovení článku 8.

3. Všeobecných podmínek. Soud shledal proto, že jde o ujednání skryté v dalších dokumentech (VP,) a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu s ohledem na postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany, která nemá možnost ovlivnit obsah smlouvy. Soud uzavřel, že ze strany poskytovatele služeb – žalobkyně došlo k porušení zásady poctivého obchodního styku a takovému jednání nelze přiznat ochranu. Co do částky 1 399 Kč s příslušenstvím proto návrh žalobce zamítl. [název soudu] v nálezu [ústavní nález] ze dne [datum] v rámci svých úvah jednoznačně akcentoval nezbytnost dodržování zásady poctivosti jednání s tím, že nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Podle názoru Ústavního soudu všeobecné (obchodní) podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si podle Ústavního soudu v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Pojem "poctivost" je však neurčitým právním pojmem, jeho naplnění tak závisí především na okolnostech konkrétního případu. Za nepoctivé lze označit i jednání toho, kdo nesdělí protistraně informaci, o níž ví, že je pro ni důležitá. V daném případě je smlouva dokumentem, z něhož výše minimálního plnění žalované nevyplývá, takovým dokumentem jsou Všeobecné podmínky, t.j. příloha poskytovatele služeb. Soud má za to, že správním orgánům je proto třeba dát za pravdu v jejich úvahách o tom, že skrytí údaje o závazku spotřebitele pro případ předčasného ukončení smlouvy ze strany spotřebitele (pro spotřebitele nesporně podstatné informace), do vedlejších dokumentů – Všeobecných obchodních podmínek, je jednáním, které neodpovídá zásadám poctivého obchodního styku a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu s ohledem na postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany, která nemá možnost ovlivnit, která ujednání budou ve smlouvě a která budou obsažena ve Všeobecných obchodních podmínkách. V daném případě nelze ze samotné smlouvy podepsané účastníky seznat, že podpisem smlouvy měl žalované vzniknout závazek plnit žalobkyni paušální odškodné za předčasné ukončení smlouvy a v jaké výši. Současně je třeba zdůraznit, že ujednání článku 8.3 Všeobecných podmínek není běžným ujednáním ve spotřebitelských smlouvách, které by mohl spotřebitel při uzavírání smlouvy předpokládat. Soud má proto za to, že takové specifické ujednání nelze nahradit odkazem na tak rozsáhlé dokumenty jako jsou Všeobecné obchodní podmínky (4 strany drobného textu, bez zvýraznění), když orientace v této listině, stejně jako v ostatních dokumentech žalobce, je pro jejich rozsáhlost, složitost, nepřehlednost a vzájemnou provázanost, pro běžného spotřebitele nanejvýš obtížná. V tomto konkrétním případě bylo prokázáno, že výši plnění, k němuž měl být žalovaný zavázán, mohl žalovaný zjistit teprve z přílohy – Všeobecných podmínek. Žalobkyně měla takové ne zcela běžné ujednání, v souladu se zásadami poctivého obchodního styku, vyjádřit srozumitelně přímo v textu uzavírané smlouvy. Soud proto ve shodě se závěry správních orgánů uzavřel, že podepsáním smlouvy ze dne [datum] v předloženém znění závazek žalovaného k placení plnění za předčasné ukončení smlouvy platně sjednán nebyl.

5. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, důsledně tomu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.