5 C 19/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kopeckou v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 23 595 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh se v části co do zaplacení částky 6 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2023 do zaplacení a částky 2 592 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 180 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , Jméno zástupce zainteresované osoby, , advokáta sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti, .

IV. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 236 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.

1. Žalobkyně, která s žalovaným dne , datum, uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo:, hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 595 Kč, kterou jí žalovaný ani na základě předžalobní upomínky na úhradu dluhu neposkytl. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného a současně uvedla, že pro případ, že soud nárok nepovažuje za prokázaný, navrhla vydání bezdůvodného obohacení..

2. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil.

3. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, důsledně tomu soud postupoval podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., provedl dokazování, a to listinnými důkazy, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo:, hodnota, , podle které se jedná o revolvingový úvěr, který je poskytován bez konkrétního účelu, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč. Úvěr byl poskytnut žalovanému téhož dne ve výši 15 000 Kč s tím, že úvěr je poskytnut na dobu neurčitou a trvá do doby úplného splacení jistiny žalovaným. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % p.m. (měsíčně). Žalovaný se zavázal úvěr splácet vždy nejpozději k 19. dni v měsíci, a to) úrokem přirostlým za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů činí 5 551,22 %. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, důsledně tomu pro opakované porušování smluvních podmínek žalobkyně dne 21. 4. 2023 úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 21. 4. 2023 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 44 048 Kč do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Žalovaný nereagoval, důsledně tomu byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně doporučeným dopisem ze dne 15. 10. 2023 vyzván k zaplacení částky 47 510,30 Kč do tří dnů a k náhradě nákladů řízení ve výši 12 051,60 Kč s tím, že pokud žalovaný dlužnou částku neuhradí, bude na něho podána žaloba. Předžalobní výzva byla podána poštovní přepravě dne 15. 10.2023 pod podacím číslem , hodnota, . Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu číslo , tel. číslo, a Evropským průkazem zdravotního pojištění číslo , hodnota, (VZP). Ze žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný, že je svobodný, žije sám ve vlastním domě bez hypotéky, je zaměstnaný u , právnická osoba, s měsíčním příjmem 42 494 Kč, jeho měsíční výdaje činí 36 000 Kč. Nemá exekuci ani insolvence. Z žalovaným doloženého výpisu z účtu u , právnická osoba, za dobu od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022 zjistila žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného v rozhodné době. Dne , datum, byla na účet žalovaného připsána příchozí úhrada ve výši 42 761 Kč odesílatele , právnická osoba, . Podle potvrzení o platbě vydané , právnická osoba, dne 20. 12. 2022 se podává, že byla na účtu číslo , č. účtu, vedeném na majitele , Jméno zainteresované společnosti, zaúčtována platba 15 000 Kč na protiúčet číslo , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že na běžný účet žalovaného číslo , č. účtu, došla dne , datum, platba 6 000 Kč z účtu společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, číslo účtu , č. účtu, .

4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sámShora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Po provedeném dokazování a to listinnými důkazy, které soud pro objasnění skutkových okolností považoval za dostačujicí ,dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že projev vůle žalovaného a žalobkyně směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, ale smlouva nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Touto problematikou se zabýval Nejvyšší soud v Brně , který dne 27.9.2023 rozhodl rozsudkem sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 , co se rozumí posouzením úvěryschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr….,,24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

31. Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Právní posouzení věci odvolacím soudem, který neplatnost smlouvy založil výlučně na porušení povinnosti žalovanou posoudit úvěruschopnost, aniž vzal v úvahu, zda, resp. že předchůdce žalobkyně byl schopen úvěr splatit (což nebylo nijak zpochybněno), je neúplné, a proto nesprávné.

32. Jde-li o posouzení otázky, zda žalovaná před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost předchůdce žalobkyně, právní úprava způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti konkrétně nestanoví, pouze ukládá její posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (§ 86 odst. 1 věta první zákona o ochraně spotřebitele), a předpokládá, že se posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru)….“Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice zkoumala příjmy žalovaného, neboť jak vyplývá z formuláře nazvaného žádost o spotřebitelský úvěr údaj žalovaného , že pracuje s příjmem 42 294 Kč odpovídá i výpisu z účtu žalovaného za dobu od září do listopadu 2022. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 36 000 Kč a z výpisu z bankovního účtu žalovaného je zřejmý rozdíl mezi příjmy a výdaji za měsíc 9/2022 ve výši 25 068,48 kč, za měsíc 10/2022 Kč a za měsíc 11/20221 391,95 Kč. Žalobkyně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalovaného, spojených s bydlením, domácností apodobně , když ani nezjistila, že žalovaný splácí další spotřebitelské úvěry ( viz výpis z účtu) a jaké výši.Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze žádosti o úvěr vyplývala, skutečně jednalo.Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. V poměrech projednávané věci soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 6 000 Kč představující smluvní úrok a částky 2592 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.S ohledem na shora uvedené soud návrh v části co do zaplacení částky 6 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 25. 4. 2023 do zaplacení a částky 2592 Kč jako nedůvodný zamítl (§ 96 odst. 1 o.s.ř.).

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 15 000 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

6. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci toliko částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 180 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , Jméno zástupce zainteresované osoby, , advokátka sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti, .

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v souvislosti s podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 944, pro nepřiměřenou výši smluvního úroku nebyl elektronický platební rozkaz vydán, důsledně tomu soud uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 236 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech. Celková výše soudního poplatku byla žalobkyni přiznána viz. bod 6.