5 C 196/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášen Adresa žalovaného pro 15 722,10 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 022,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 15. 6. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Řízení se v části, co do zaplacení částky 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 15. 6. 2022 do zaplacení, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 722,10 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 410 Kč, a to společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ., IČO , IČO, ). K postoupení pohledávky došlo mezi společností , právnická osoba, . (, právnická osoba, .) dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., která dne , datum, postoupila tuto pohledávku na žalobkyni. V průběhu řízení vzala žalobkyně návrh v části, co do zaplacení částky 700 Kč včetně příslušenství zpět, důsledně tomu soud řízení v této části zastavil, nadále bylo jednáno o zaplacení částky 15 022,10 Kč.

2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, namítal, že smlouva o úvěru je neplatná, úvěr mu byl poskytnut v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně neposoudila jeho schopnost úvěr splácet. Je osobou, na kterou jsou vedeny exekuce od roku 2011, rovněž na něho byla nařízena insolvence, která skončila oddlužením. K žádosti zřejmě přikládal výpis z účtu, nic jiného po něm nebylo společností požadováno, v této době hradil měsíčně částku 6 000 Kč ve prospěch dalšího úvěru.

3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, na straně věřitele a žalovaným na straně dlužníka Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které získal žalovaný spotřebitelský úvěr nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru na úvěrový limit 19 410 Kč. Doba trvání smlouvy byla sjednána na dobu 24 měsíců s roční úrokovou sazbou 457,50 % s tím, že výše úroku za den činí 1,25 %. Celková výše úroku činila 71 591,11 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit částku 91 001,11 Kč s tím, že RPSN činí 4 660,83 %. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet, a to měsíčně každý 14. den v měsíci s tím, že termín splatnosti byl sjednán dne 3. 3. 2024. Účastníci si sjednali rovněž smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení. Před poskytnutím úvěru poskytl žalovaný čestné prohlášení, podle kterého je svobodný, má jednu závislou osobu včetně jeho, jeho čistý měsíční příjem činí 43 500 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 6 000 Kč. Podle potvrzení o provedené platbě společnost , právnická osoba, . poukázala ve prospěch účtu žalovaného dne 4. 3. 2022 částku 8 000 Kč, dne 7. 3. 2022 částku 4 410 Kč, dne 11. 3. 2022 částku 3 500 Kč, dne 16. 3. 2022 částku 3 500 Kč. Z e-mailové korespondence mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným se podává, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti byl dne 4. 3. 2022 upozorněn původní věřitelkou na zesplatnění úvěru s tím, že dluží částku 34 122,96 Kč a byl vyzván k okamžité úhradě této částky. Dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .) na straně postupitele se společností , právnická osoba, . na straně postupníka Smlouvu o postoupení pohledávek na základě které postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze číslo , hodnota, smlouvy, podle této přílohy získal postupník i pohledávku za žalovaným. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 11. 1. 2024. Dne , datum, si strany ujednaly úplatu za postoupení pohledávek a způsob jejího plnění. Následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, . na straně postupitele svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to podle Seznamu postoupených pohledávek (příloha číslo , hodnota, ). Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného doporučeným dopisem ze dne 11. 1. 2024 k úhradě dlužné částky 29 959,36 Kč do tří dnů a upozornila žalovaného na možnost podání žaloby. Podle podacího lístku byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě dne 11. 1. 2024 pod podacím číslem , hodnota, . Podle výpisu věcí žalovaného u Okresního soudu v Lounech (ISAS) soud zjistil, že na žalovaného je od roku 2011 do roku 2024 nařízeno 14 soudních exekucí. Podle sdělení žalobkyně žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 21 971 Kč.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

5. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně nedoložila soudu žádný důkaz o tom, jakým způsobem před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Soudu nebyla doložena ani žádost o poskytnutí úvěru ani výpis z účtu žalovaného, potvrzení o výši mzdy či údaje o zjištěných výdajích, např. nájemného apod., právní předchůdkyně žalobkyně se pouze spokojila s čestným prohlášením klienta, který uvedl, že jeho čistý měsíční hlavní příjem činí 43 500 Kč, jeho měsíční výdaje na domácnost 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů 6 000 Kč, aniž by tyto údaje byly právní předchůdkyní řádně prověřeny, přičemž za této situace by zřejmě nebyla přehlídnuta skutečnost, že od roku 2011 do poskytnutí úvěru bylo proti žalovanému nařízeno celkem 11 soudních exekucí a současně mu bylo povoleno oddlužení v rámci insolvenčního řízení. Žalobkyně soudu toliko doložila kopie občanského průkazu žalovaného za účelem zjištění jeho totožnosti. Za této situace je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet porušila zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., o změně právního posouzení nemohla být žalobkyně při jednání postupem podle § 118a odst. 2 o.s.ř. poučena, neboť se k jednání nedostavila a žádná nová tvrzení ani důkazní návrhy soudu nepředložila. Nebyla-li smlouva o úvěru platně sjednána, nemá právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Co se týče výše uplatněného nároku, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 19 410 Kč, žalovaný uhradil částku 21 971 Kč. Za této situace byla zapůjčená jistina žalovaným v plné výši uhrazena a žalobkyni žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo jinak než návrh v plném rozsahu zamítnout.

6. S ohledem na částečné zpětvzetí návrhu bylo řízení v části co do zaplacení částky 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 15. 6. 2022 do zaplacení zastaveno.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, práva na náhradu nákladů řízení se vzdal, důsledně tomu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.