5 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Adresa žalovaného pro 35 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení od 26. 6. 2024, vše do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 8 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení od 26. 6. 2024 do zaplacení a zaplacení částky 7 060 Kč, zamítá.

III. Řízení se v části, co do zaplacení částky 6 000 Kč s 14,75% úrokem z prodlení od 26. 6. 2024 do zaplacení, zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky celkem 35 060 Kč, kterou jí žalovaný dluží ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené dne , datum, na částku 20 000 Kč. V žalobním návrhu žalobkyně uvedla, že v případě, že soud dospěje k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky není z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru prokázaný, navrhla vydání bezdůvodného obohacení ve výši čerpání úvěru. V průběhu řízení vzala žalobkyně návrh v části, co do zaplacení částky 6 000 Kč s 14,75 % úrokem zpět s tím, že žalovaný tuto částku uhradil původnímu věřiteli před podáním žaloby s tím, že nadále se domáhá zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím a částky 7 060 Kč.

2. Žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast neomluvil.

3. Soud i pro omluvenou neúčast žalobkyně postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř., provedl dokazování, a to listinnými důkazy, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující, vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného úvěr až do úvěrového limitu 20 000 Kč. Současně si účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný jej měl splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Současně si účastníci sjednali, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh, tj. nesplacená jistina, úrok a veškeré sankce z prodlení. Dne 22. 6. 2024 sdělila žalobkyně žalovanému, že s ohledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo dne 22. 6. 2024 k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka činí 56 958 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení této částky do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Dne 14. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky 66 389,95 Kč do tří dnů a nákladů na právní zastoupení ve výši 14 810 Kč. Podle podacího lístku byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě pod podacím číslem , hodnota, dne 14. 6. 2025. Podle potvrzení o provedené platbě se podává, že dne , datum, byla na účet číslo , č. účtu, poukázána částka 15 000 Kč z účtu žalobkyně, dne , datum, částka 5 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalovaný byl ke dni 23. 1. 2024 a 4. 3. 2024 držitelem účtu číslo , č. účtu, , na který byla dne , datum, poukázána z účtu žalobkyně částka 15 000 Kč a dne , datum, částka 5 000 Kč. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet doložila žalobkyně kopii přední stranu ofoceného občanského průkazu číslo , hodnota, , řidičského průkazu číslo , hodnota, , výpis z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, za dobu od 26. 8. 2023 do 23. 1. 2024. V žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný, že je svobodný, pracuje u zaměstnavatele , právnická osoba, . od března 2023 s měsíčním příjmem 34 045 Kč, žije v pronajatém bytě, měsíční výdaje činí 15 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný, vyjma závazků vůči žalobkyni, má další závazky, a to u společnosti , právnická osoba, , kdy mu byla dne 22. 12. 2023 vyplacena částka 40 000 Kč, u společnosti , právnická osoba, ., u společnosti , právnická osoba, , kdy mu byla dne 26. 11. 2023 vyplacena částka 8 000 Kč. Současně soud z výpisu z účtu zjistil, že dne 27. 12. 2023 získal žalovaný částku 16 500 Kč u společnosti , právnická osoba, ., přičemž v údajích je uvedeno gambling.

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu tvrzeného žalovaným a neověřeného pracovní smlouvou ve výši 34 045 Kč, který dosahuje pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, , u které pracuje od března 2023. Z prohlášení žalovaného vyplývá, že žalovaný byl v době žádosti svobodný a bydlel v pronajatém domě, přičemž uvedl měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč. Ačkoliv žalobkyně měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného, zcela opomněla posoudit výdaje žalovaného s ohledem na zjištění, že je žalovaný osobou provozující gambling, což jednoznačně vyplývá z výpisu z účtu, např. za den 23. 1. 2024, kdy žalovaný opakovaně sázel, sice drobné částky, ale jak vyplývá z obsahu výpisu z účtu za dobu od 26. 8. 2023 do 23. 1. 2024, sázky se opakují s četností několikrát týdně. Žalovaná také úvěruschopnost neposoudil s ohledem na zjištění z výpisu z účtu, že žalovaný má závazky vůči dalším společnostem, a to , právnická osoba, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, . S ohledem na tyto zjištěné skutečnosti je zcela zřejmé, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet porušila zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Sice zjistila příjmy žalovaného, ale zcela opomenula posoudit skutečnost, že žalovaný je osobou provozující gambling a má závazky k dalším třem úvěrovým společnostem. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem řádně nesplnila, důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., což sama žalobkyně ve svém žalobním návrhu navrhla. Nebyla-li smlouva o úvěru platně sjednána, nemá právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Co se týče výše uplatněného nároku, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, jistinu ve výši 15 000 Kč a dne , datum, částku 5 000 Kč, celkem 20 000 Kč a na tyto jistiny zaplatil žalovaný celkem částku 6 000 Kč. K doplacení zbývá částka 14 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se o částku 14 000 Kč na úkor žalobkyně obohatil, důsledně tomu uložil žalovanému zaplacení této částky z důvodu vydání bezdůvodného obohacení.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

6. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

7. Co se týče zbývajícího nároku, s odkazem na shora uvedené odůvodnění, soud návrh v části, co do zaplacení částky 8 000 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení od 26. 6. 2024 do zaplacení a zaplacení částky 7 060 Kč jako nedůvodný zamítl.

8. Žalobkyně vzala návrh v části, co do zaplacení částky 6 000 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení od 26. 6. 2024 do zaplacení zpět, důsledně tomu soud řízení v této části zastavil (§ 96 odst. 1 o.s.ř.)

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Současně soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech, neboť žalobkyně uhradila soudní poplatek z návrhu na vydání platebního rozkazu ve výši 1 403 Kč, platební rozkaz nebyl vydán, důsledně tomu soud rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně v celkové výši soudního poplatku 1 753 Kč a uložil žalobkyni doplatit částku 350 Kč.