5 C 305/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl soudkyní JUDr. Evou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale hlášen Adresa žalovaného pro 232 357,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 621,62 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh se v části, co do zaplacení částky 23 185,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 743,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 041,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 185,58 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,70 % ročně z částky 82 881,20 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 136 210,23 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Návrh se v části, co do zaplacení částky 10 339,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 524,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 840,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 339,81 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,50 % ročně z částky 145 050,04 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 41 256 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , , tituly za jménem, , advokáta sídlem , Adresa advokáta, .

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se svým návrhem domáhá proti žalovanému zaplacení částky celkem 232 357,24 Kč s příslušenstvím z uzavřené Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (Expres půjčka) číslo , hodnota, ze dne , datum, na částku 100 000 Kč a ze Smlouvy o úvěru (Expres půjčka) číslo , hodnota, ze dne , datum, na částku 150 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K postoupení pohledávky došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, .

2. Žalovaný se, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud na základě provedeného dokazování, a to listinných důkazů, které k objasnění skutkových okolností sporu považoval za dostačující zjistil ve věci následující skutkový stav:, právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo , hodnota, na základě které získal žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč. První den čerpání úvěru nastal dne , datum, . Splatnost úvěru byla sjednána formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků v celkovém počtu 40. Měsíční anuitní splátka činila 3 533,82 Kč, úhrada pojištění 350 Kč, celkem měsíční anuitní splátka a úhrada pojištění 3 883,82 Kč, poslední anuitní splátka při řádném splácení 2 806,14 Kč, poslední anuitní splátka a úhrada pojištění při řádném splacení 3 156,14 Kč. Splátky byly splatné k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 8. 2019, roční úroková sazba činí 21,70 %, RPSN činí 23,92 % p.a. Účastníci si sjednali celkovou splátku, kterou měl žalovaný zaplatit částkou 140 625,12 Kč. Čerpání úvěru bylo sjednáno na běžný účet číslo , č. účtu, , úvěr měl být splácen na účet číslo , č. účtu, . Žalovaný hradil splátky za dobu od 18. 8. 2019 pravidelně měsíčně až do 25. 3. 2021, celkem na úhradu úvěru zaplatil částku 37 378,38 Kč. Žalovaný požádal o odklad splátek za dobu od 18. 5. 2020 do 18. 10. 2020. Ani poté žádnou úhradu neprovedl, důsledně tomu banka dopisem ze dne 22. 3. 2021 ukončila poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnila., právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru číslo , hodnota, na základě které získal žalovaný úvěr ve výši 150 000 Kč. První den čerpání úvěru nastal dne , datum, . Splatnost úvěru byla sjednána formou pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků v celkovém počtu 72. Měsíční anuitní splátka činila 2 971,68 Kč, poslední anuitní splátka při řádném splácení 4 493,14 Kč. Splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 5. 2020, roční úroková sazba činí 12,50 %, RPSN činí 13,23 % p.a. Účastníci si sjednali celkovou splátku, kterou měl žalovaný zaplatit částkou 215 482,42 Kč. Čerpání úvěru bylo sjednáno na běžný účet číslo , č. účtu, , úvěr měl být splácen na účet číslo , č. účtu, . Žalovaný hradil splátky za dobu od 20. 5. 2020 do 20. 8. 2020, následně uhradil splátku dne 29. 10. 2020, celkem na úhradu úvěru zaplatil částku 13 789,77 Kč. Banka dopisem ze dne 25. 1. 2021 ukončila poskytování úvěru a k témuž dni úvěr zesplatnila. Žalovaný v žádosti o úvěr ze dne , datum, uvedl, že jeho měsíční čistý příjem činí 22 408 Kč, jedná se o jeho jediný zdroj příjmů a dle záznamu banky byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Žalovaný pracoval v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, jako dělník s tím, že průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 19 894 Kč. Byl svobodný, bydlel u rodičů, nepodílel se na nákladech na bydlení. Byl bez vyživovacích povinností, dosavadní interní splátky činí 5 283,82 Kč, dosavadní externí splátky činí 2 508 Kč. Žalovaný uvedl, že celkový příjem domácnosti činí 42 000 Kč, aniž by bylo blíže specifikováno, kdo je dalším zdrojem těchto finančních prostředků. V žádosti o úvěr ze dne , datum, žalovaný uvedl, že jeho osobní poměry, příjmy i výdaje jsou totožné, průměrný měsíční čistý měsíční příjem aktuálně činí 22 408 Kč, který byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Pro platební nekázeň žalovaného byl tento opakovanými upomínkami vyzýván k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 24. 3. 2021 pro opakované porušování smluvních podmínek oznámila banka žalovanému, že úvěr číslo , č. účtu, na částku 100 000 Kč zesplatňuje ke dni 22. 3. 2021 a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 100 519,88 Kč nejpozději do 7. 4. 2021. Dopisem ze dne 27. 1. 2021 prohlásila pro porušování smluvních podmínek banka úvěr číslo , č. účtu, na částku 150 000 Kč za splatný ke dni 25. 1. 2021, vyzvala žalovaného zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 154 588,33 Kč nejpozději do 10. 2. 2021. Dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, . na straně postupitele a žalobkyně na straně postupníka Smlouvu o postoupení pohledávek, podle které byla a přílohy číslo , hodnota, – Seznamu postoupených pohledávek na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným. Dne , datum, potvrdila postupitelka úhradu úplaty za postoupené pohledávky s tím, že tímto došlo k postoupení pohledávek. Tuto skutečnost oznámila žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 30. 11. 2021 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Dopis byl podán k poštovní přepravě dne 9. 12. 2021. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu dne 4. 4. 2023, která byla podána dne 5. 4. 2023 k poštovní přepravě pod podacím číslem , hodnota, .

4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Soud při posouzení otázky úvěruschopnosti vycházel z aktuální judikatury, a to rozsudku NS ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, ze kterého cituje: „27. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ukládá členským státům (při zohlednění zvláštních charakteristických rysů svých úvěrových trhů) přijmout vhodná opatření pro podporu odpovědných praktik ve všech fázích úvěrového vztahu. Cílem je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice). Členské státy mají povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8). Je na každém členském státu, aby stanovil pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice a přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování s tím, že sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Směrnice následky za porušení uvedené povinnosti nestanoví a neupravuje ani otázky smluvního práva související s platností úvěrových smluv (srov. odstavec 30 odůvodnění směrnice).

28. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž zákonodárce pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, zvolil „sankci“ v podobě neplatnosti smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci ex lege pro případ, kdy byl úvěr poskytnut spotřebiteli, který nebyl schopen ho splácet. Jde o realizaci cíle dotyčného harmonizačního rámce, jímž je ochrana před neuváženým poskytováním úvěrů dlužníkům, kteří nejsou schopni je splácet.

29. Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

30. Uvedený přístup odpovídá záměru zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy k citovaným ustanovením je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele (…) a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. (…) Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. (…) Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (…) Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. (…) Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku [např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c)], pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.“Ze shora citovaného vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

5. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně u obou úvěrů doložila soudu údaje o žadateli, ze kterých vyplynulo, že žalovaný pracuje s čistým měsíčním příjmem 19 894 Kč, respektive 22 408 Kč, jedná se o jeho jediný zdroj příjmů. Tento byl údajně ověřen z běžného účtu žalovaného, ale výpisy z účtu nebyly soudu doloženy. Žalovaný je svobodný, bez vyživovacích povinností, žije u rodičů, kterým nehradí žádné náklady na bydlení. Příjem domácnosti činí 42 000 Kč, respektive 35 000 Kč, ačkoliv není zřejmé, o jaké zdroje příjmu se jedná. Dosavadní interní splátky žalovaného činí 5 283,82 Kč, dosavadní externí splátky žalovaného činí 2 508 Kč. Žalovaný prvý poskytnutý úvěr na částku 100 000 Kč splácel po dobu 10 měsíců, přičemž následně požádal o odklad splátek za dobu od 18. 5. 2020 do 18. 10. 2020, ale ani po vyhovění této žádosti nadále na úhradu dluhu žádnou splátku již neposkytl, celkem zaplatil částku 37 378,38 Kč. Dne , datum, mu byl poskytnut další úvěr na částku ještě vyšší – 150 000 Kč, na který provedl úhradu pouze 5 splátkami v celkové výši 13 789,77 Kč a ani na základě opakovaných upomínek žádnou další částku neuhradil. Důsledně tomu došlo k zesplatnění obou úvěrů, a to dne 22. 3. 2021 a 25. 1. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně, banka, při zjišťování majetkových poměrů žalovaného zcela rezignovala na zjištění výše jeho výdajů, přičemž ohledně příjmů nevycházela pouze z ověřených příjmů žalovaného ve výši 19 894 Kč, respektive 22 408 Kč, ale kalkulovala s modelem celkového příjmu domácnosti ve výši 42 000 Kč, respektive 35 000 Kč, ačkoliv nebylo vůbec zřejmé, o jaký zdroj dalších příjmů se jedná a jaké jsou osobní a majetkové poměry této osoby. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nevzala v potaz ani skutečnost, že již v roce , rok, byla na povinného nařízena exekuce, která je vedena u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , Spisová značka, , aktuálně od roku , rok, je na žalovaného nařízeno pět exekucí.Za této situace je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet porušila zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelských úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. O změně právního posouzení byla žalobkyně při jednání postupem podle § 118a odst. 2 o.s.ř. poučena a žádná nová tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, soudu nepředložila. Nebyly-li smlouvy o úvěrech platně sjednány, nemá právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně smluvní pokuty a příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Co se týče výše uplatněného nároku, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč, žalovaný uhradil částku 37 378,38 Kč a částku 150 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 13 789,77 Kč. Za této situace na jistině prvého úvěru zbývá k doplacení částka 62 621,62 Kč, na jistině druhého úvěru zbývá k doplacení částka 136 210,23 Kč. Soud posoudil tyto nároky z titulu vydání bezdůvodného obohacení, shledal j po právu a uložil žalovanému zaplacení částky 62 621,62 Kč a částky 136 210,23 Kč.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním částky 62 621,62 Kč a částky 136 210,23 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.

7. Při stanovení lhůty k plnění soud přihlédl k výši žalovaného nároku, době prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

8. Co se týče zbývajícího nároku, s odkazem na shora uvedené odůvodnění, soud návrh v části, co do zaplacení částky 23 185,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 743,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 041,48 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 185,58 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,70 % ročně z částky 82 881,20 Kč od 23. 3. 2021 do zaplacení, do zaplacení částky 10 339,81 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 524,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 840,87 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 339,81 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,50 % ročně z částky 145 050,04 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení jako nedůvodný zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala na náhradě nákladů řízení uhradit zaplacený soudní poplatek ve výši 9 295 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení podle § 8 odst. 1 vyhlášky číslo 177/96 Sb., § 7 a § 11 tohoto advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby po 9 260 Kč, 2 režijní paušály ve výši 300 Kč, 4 režijní paušály po 450 Kč, náhradu za DPH 12 171,60 Kč, náklady cestovného právní zástupkyně žalobkyně z , adresa, a zpět ve výši 520 Kč a náhradu za promeškaný čas 4 půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč, tj. 79 426,60 Kč. Soud neshledal účelně vynaloženými náklady náhradu za dvě písemné podání ve věci samé ze dne 27. 3. 2025 a 5. 11. 2025, neboť tato byla podána až na výzvu soudu k doplnění chybějících skutkových tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně a tato tvrzení měla být obsažena již v původní žalobě. Za této situace soud jako účelně vynaložený náklad shledal soudní poplatek ve výši 9 295 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby po 9 260 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč, cestovné právní zástupkyně ve výši 520 Kč a 21 % DPH ve výši 8 328,60 Kč, celkem 57 283,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zaplacení částky 232 357,24 Kč a soudem jí byla přiznána částka 198 831,85 Kč, její úspěch ve věci je 86 %, neúspěch 14 %, celkem přináleží žalobkyni odměna na náhradě nákladů řízení v rozsahu 72 %. Z částky 57 283,60 Kč činí 72 % částku 41 256 Kč a soud uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , , tituly za jménem, , advokáta sídlem , Adresa advokáta, .