7 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem: adresa , obec , ; zastoupené advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa , obec o zaplacení 44 853 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 961 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 961 Kč od 13. 3. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 11 892 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 961 Kč od 20. 1. 2020 do 12. 3. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 207,12 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně podanou žalobou se domáhá po žalované zaplacení částky 44 853 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 20. 11. 2018 smlouvu o revolvingu, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 44 853 Kč, který měl být splacen do 19. 1. 2020 úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím sítě internet webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, emailové adresy, poté jí byl zřízen uživatelský účet. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti úvěr splácet jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, klientům je ponechávaná 10% rezerva rovnající se minimálně životnímu minimu, žalvaná byla dále lustrovanáz veřejně dostupných databází, nebyly shledány pochbnosti ohledně platebních schopnostižalované. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 původním věřitelem a postupitelem a žalobykni jako postupníkem, novým věřitelem. Dne 9. 3. 2020 byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní upomínka.

2. Podáním ze dne 26. 7. 2021 žalbkyně opravila své tvrzní tak, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 38 356 Kč a z této částky v době postoupení zbývalo splatit částku 32 961,26 Kč. Částka 44 853,62 Kč je tvořena nesplacenou jistinou úvěru,smluvním úrokem ve výši 11 392,36 Kč a náhradou účelně vymaložených nákladů ve výši 500Kč. Žalovaná čerpala dne 20. 11. 2018 částku 3 000 Kč, dne 21. 11. 2018 částku 15 000Kč, dne 18. 9. 2019 částku 20 356 Kč žalobykně vzala žalobu částečně zpět a usnesením ze dne 4. 8. 2021 č.j. 7 C 1/2021-51 bylo řízení částečně zastaveno, a to v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 892 Kč od 20. 1. 202 do zaplacení. Řízení je vedeno pro zapalcení částky 44 853Kč a zákonný úrok ve výši 10% ročně z částky 32 961 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení.

3. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované a ve věci bylo nařízeno jednání na den 6. 9. 20201. Žalobkyně svoji neúčast u jednání nařízeného na den 6. 9. 2021 omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti.

4. Žalovaná se k jednání soudu dne 6. 9. 2021, potvrdila, že čerpala úvěr, tak jak je tvrzeno žalobykní. Úvěr vyřizovala telefonicky, byla dotazovaná na její příjem, rodinné poměry, informace o výši splátky a způsobu placení obdržela emailem. Ke svým poměrům uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, její příjem činí 10 600Kč čistého měsíčně, na nájem a zálohy za služby hradí 8 600kč měsíčně, požádala o možnost dlužnou částku zapltit ve splátkách.

5. Žalobkyně předložila platební informace, standrdní informace oo spotřebitelském úvěru, doklad o převodu, smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 20. 11. 2018, potvrzení o provedené platbě, smlouvu o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2020 včetné podacího lístku se stejným datem, obchodní podmínky. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru datované dne 20. 11.2018 vyplývá, že původní věřitel poskytuje žalované revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč, který je splatný bankovním převodem. Tato listina neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalované, která se měla zavázet k vrácení úvěru, zaplacení úroku z úvěru, poplatku za čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách, celkový početsplátek závisí na na délce doby trvání úvěrua jeho skutečně vyčerpané výáši. Z potvrzení o provedené platbě, platební informace, zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byly připsány částky 3 000Kč, 15 000 Kč, částka 20 356 Kč byla připsaná na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná potvrdila, že uvedené částky jí byly poskytnuty. Dopisem ze dne 9. 3. 2020 podaným téhož dne k přepravě vyrozuměl žalovanou předchozí věřitel o tom, že pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni.

6. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne 20.11. 2018, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Z dokladů, které žalobkyně předložila, nevyplývá, zda a jakým způsobem, na základě jakých dokldů byla ověřena úvěruschopnost žalované. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby nedocházelo k vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o. s. ř.. Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Dle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, tedy že žalovaná odsouhlasila žalobou tvrzené znění smlouvy o úvěru, že byla prověřována úvěruschopnost žalované. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací nároku účastníky, ale skutková zjištění podřadí příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. V situaci, kdy prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se domáhá, nemůže soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. V projednávané věci bylo doloženo provedení platby v cekové výši 38 356 Kč, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je tak možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Za situace, kdy žalobkyně požaduje na jistině zaplacení částky 32 961 Kč, lze mít za to, že žalovaná zaplatila 5 395 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 961 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění dle výzvy ze dne 9. 3. 2020 podané téhož dne k poštovní přepravě, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Žalovaná se dostala do prodlení od 13. 3. 2020. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Důsledně tomu, co je výše uvedeno, soud ve zbývající výši žalobu zamítnutl.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení částečně neúspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 46,97 % nákladů účelně vynaložených. Účelně vynaložené náklady řízení v projednávané věci soud shledal ve výši 4 699 Kč, za zaplacený soudní poplatek ve výši 1795 Kč, odměnu za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), tři režijní paušály po 300 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 14b) a 21 % DPH ve výši 504 Kč. S ohledem na částečný neúspěch náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 207,12 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

8. Soud při stanovení lhůty k zaplacení přihlédl k osobním poměrům žalované dosahující příjmu ve výši 10 600Kč, jedné vyživovací povinnosti a stanovil žalované zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím ve splátkách po 1 00Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátozu výhody splátek a pro zaplaceví náhrady nákladů řízení byla určena lhůta dvou měsíců, tedy delší než zákonná lhůta tří dnů (§ 160 o.s.ř.).