7 C 146/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 26 888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 388 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 2. 9. 2024 do 28. 1. 2025, z částky 4 757,71 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 980,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 524,29 Kč, úrok 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 26 888 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . IČ: , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit žalobkyni úrok v pevné výši 761 Kč, za poskytnutí úvěru částku 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru částku 2 077 Kč, za inkaso v hotovosti v místě svého bydliště částku 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla stanovena na 1. 6. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 21. 7. 2023 ve výši 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností ke dni , datum, , žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaný uhradil celkem 8 500Kč. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného ověřené doklady od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 402,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 725 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 476,72 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku vyčísleného od 2. 6.2023 do 1. 9. 2024 z dlužné jistiny ve výši 1 524,29 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 9. 2024 ve výši 1 524,29 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 855,70 Kč od 2. 9.2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky ve výši 11 257,71 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 855,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 402,01 Kč) od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, který se k nařízenému jednání nedostavil, svoji neúčast neomluvil. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k věci nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil, svoji neúčast neomluvil.

3. Ze smlouvy o smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , žádosti o úvěr soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně úroku v pevné výši 761 Kč, za poskytnutí úvěru částku 7 350Kč, náklady za vyhodnocení úvěru částku 2 077 Kč, za inkaso v hotovosti částku 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč se zavázal uhradit ve 14 splátkách měsíčně ve výši 1 992 Kč. V žádosti ze dne , datum, o úvěr žalovaný uvedl, že je invalidní důchodce, svobodný, bydlení u rodičů, pobírá důchod ve výši , hodnota, Kč, celkové měsíční výdaje na bydlení, energie činí , hodnota, Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady , hodnota, Kč. Použitelný měsíční příjem , hodnota, Kč, zaznamenáno je předložení výměru důchodu. Dle oznámení ČSSZ byl žalovanému přiznán důchod ve výš , hodnota, Kč od ledna 2022. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradila celkem 8 500 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 24. 1. 2025 předanou k poštovní přepravě téhož dne dle podacího lístku byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. V projednávané věci byla mezi původním věřitelem a žalovaným podepsaná smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , náležitosti smlouvy jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ve vztahu k jeho výdajům. Původním věřitelem nebyla náležitě prověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Z informací získaných od žalovaného bez předložení dokladu obsahující záznam o výdajích žalovaného, vztahující se k posouzení příjmů a výdajů žalovaného nelze posoudit správnost vyhodnocení jeho schopnosti řádně splácet úvěr, jak učinil poskytovatel úvěru. Z provedených důkazů nevyplývá tvrzení o celkových výdajích ve výši 4 860 Kč, doklady k těmto tvrzením nebyly původnímu věřiteli předloženy. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši.

7. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče, náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně.

8. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný finanční hotovost převzal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni.

9. Žalobkyně byla při jednání dne , datum, poučena podle § 118a o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení. Žalobkyně jiné důkazy k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neoznačila. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti, uhradil celkem 8 500 Kč, soud určil bezdůvodného obohacení ve výši 6 500 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 24. 1. 2025 podanou téhož dne k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaný dostal do prodlení od dne 29. 1. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, jeho nárok na náhradu nákladů řízení je v rozsahu 51,65 %, kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.