7 C 204/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 917,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 036,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 036,73 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 3 880,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 900 Kč od 22. 10. 2024 do 6. 1. 2025, z částky 1 863,27 Kč od 7. 1. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 817,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 109,29 Kč, úrok 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 211,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno právního zástupce, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaném povinnost zaplatit částku 12 917,07 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, IČ: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 10 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 10 762,78 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě, hradit také poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 4. 2024. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1 726,05 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností od , datum, , žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 21. 4. 2024 ve výši 2 017,07 Kč, kapitalizovaných úroků od 22. 4. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 1 109,29 Kč (úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne 22. 4. 2024 do 21. 10. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 22. 4. 2024 do 21. 10. 2024 ve výši 817,27 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z aktuální dlužné částky ode dne 22. 4. 2024 do 21. 10. 2024), úroků ve výši 14,75 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75% p. a. z částky ve výši 10 900 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000Kč a dlužného poplatku ve výši 900 Kč, od 22. 10. 2024 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, na základě sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.

3. Z listin, a to osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce, tabulky umoření (transakční výpis) soud zjistil, že spotřebitelský úvěr byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru byla ve výši 10 000 Kč, smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena na dobu neurčitou se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 60 % ročně, RPSN ve výši 81,02 % ročně, celková částka, kterou má zákazník zaplatit byla ve výši 13,637,71 Kč. Předložené listiny neobsahují podpis žalovaného. Dle potvrzení o provedení transakce na účet žalovaného byla zaslána v roce 2023 dne je 14.

11. částka 405,56 Kč, dne 16.

10. částka 9 000 Kč, dne 18.

10. částka 1 000 Kč, dne 18.

12. částka 357,22 Kč. Žalovaný uhradil 1 726 Kč (861,29 Kč a 864,76 Kč). Žalovanému byla adresovaná výzva ze dne 17. 3. 2024 před zeplatněním dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o provedení úplaty za postoupení pohledávky ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , podacího lístku z , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne , datum, předané k poštovní přepravě téhož dne dle podacího lístku byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Ze zprávy , banka, . bylo zjištěno, že na účet žalovaného byly připsány z účtu společnosti , právnická osoba, .

4. Z výplatních pasek předložených žalobkyní k důkazu v návaznosti na poučení dané dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. O nutnosti prokázat tvrzení o řádném prověřování úvěruschopnosti žalovaného ohledně příjmu a výdajů o jiném právním posouzení bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného v měsíci červenci 2023 byl ve výši , hodnota, Kč, v měsíci srpnu ve výši , hodnota, Kč, v měsíci září ve výši , hodnota, Kč.

5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyní předložené důkazy splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly soudu předloženy doklady potvrzující výdaje žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry. Bez předložení dokladů vztahující se k posouzení výdajům žalovaného a jeho osobním poměrům nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.

6. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný čerpal 10 762,78 Kč. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 1 726,05 Kč a byla mu poskytnuta částka 10 762,78 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 9 036,73 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024 podané k přepravě téhož dne. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 7. 1. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 39,91 % z celkové náhrady ve výši 8 047,90 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění), zajeden úkon ve výši 400 sepis žaloby podané dne 28. 4. 2025, tři režijní paušály po 100 Kč (§ 14b), za dva úkony po 1 620 Kč (vyjádření ze dne 30. 12. 2025, účast u jednání dne , datum, ), dva režijní paušály po 450 Kč, cestovné osobním automobilem ve výši 250 Kč, tj. ve výši ½, když uvedeného dne se jednalo o náklady na dopravu ke dvěma nařízeným jednáním u soudu (, adresa, - zpět, celkem 68km, průměrná spotřeba použitého automobilu 4,5 l/100 km nafty v ceně 34,70 litr, náhrada opotřebení 5,80 Kč), náhradu za promeškaný čas - 4 půlhodin po 150 Kč, z toho 300 Kč, tj. v rozsahu ½ promeškaného času souvisejícího s účastí na dvou nařízených jednání u soudu) a 21 % DPH ve výši 1 257,90 Kč. S ohledem na částečný neúspěch náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 211,92 Kč (39,91 %). Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

9. Soud lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.