7 C 214/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 558,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 800 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 14 758,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 245,29 Kč od 18. 3. 2022 do 26. 3. 2025, z částky 3 445,29 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 491,48 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 8 245,29 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaném povinnost zaplatit částku 19 558,04 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, IČ: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit přesně poplatek v částce 10 477 Kč, který byl vypočten jako součet – úroku; zápůjční úroková sazba ve výši 88 % p. a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a – částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, -částka za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 20 477 Kč (jistina zápůjčky + poplatek) se žalovaný zavázal v 52týdenních splátkách, výše každé týdenní splátky činila 394 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 5 200 Kč, a to , datum, -- 200 Kč, , datum, – 2 000 Kč, , datum, - 400 Kč, , datum, - 500 Kč, , datum, – 1 300 Kč, , datum, - 700 Kč, , datum, - 100 Kč). Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Žalobkyně dále požaduje poplatky pouze ve výši 6 312,75 Kč, smluvní pokutu v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována ke dni 1. 2. 2022, přičemž žalobkyně požaduje toliko částku ve výši 5 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností od , datum, , žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno oznámením ze dne , datum, . S oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne , datum, odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu. V této výzvě byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 20 049,52 Kč uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, žalovaným bylo sděleno, doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši , hodnota, Kč, v součtu příjmy ve výši , hodnota, Kč. Žalovaným bylo sděleno, doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce věřitele ověřeno, že dlužník má odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 19 558,04 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 491,48 Kč, smluvním úrokem ve výši 11,75 % p. a. z jistiny 8 245,29 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny 8 245,29 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 3. 2025 předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.

3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , smluvních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 8 917 Kč, který zahrnuje součet úroků ve výši 5 101 Kč, za komfortní a flexibilní splácení částku 2 316 Kč a částku 1 500 Kč za zpracování úvěru. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání ve výši 88 %. Celková dlužná částka byla splatná v 52týdenních splátkách po 394 Kč. Z přehledu plnění soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku 5 200 Kč. Ze zákaznické karty ze dne , datum, podepsané žalovaným soud zjistil, že předchůdce žalobkyně prověřoval majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy, dvou výplatních pasek, kdy žalovaný potvrdil pravidelný čistý měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, další čistý příjem domácnosti , hodnota, Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, Kč. K svým poměrům žalovaný potvrdil, že je svobodný, bydlí v nájmu, jednu vyživovanou osobu. Z výplatních pásek soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc prosinec roku , rok, byl , hodnota, a za měsíc leden , rok, ve výši , hodnota, Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , výzvy k okamžitému splaceni dluhu ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2025, potvrzení o podání ze dne 24. 3. 2025 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 21. 3. 2022 předané k poštovní přepravě dne 24. 3. 2025 dle podacího lístku byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Žalobkyní předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru a karta zákazníka splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly soudu předloženy doklady potvrzující tvrzený čistý příjem domácnosti 8 100 Kč a výdaje žalovaného, není zřejmé, o jaký zdroj příjmů se jedná. Právnímu předchůdci žalobkyně rovněž nebyly doloženy doklady k výdajům žalovaného, když uvedená výše výdajů je pouze odhadovaná, není zřejmé, o jaké výdaje se jedná. Z informací získaných od žalovaného bez předložení dokladů vztahující se k posouzení tvrzených příjmů domácnosti a odhadovaných výdajů žalovaného, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.

7. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši.

8. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o prověření příjmů domácnosti a výdajů žalovaného, o jiném právním posouzení. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 5 200 Kč a byla mu poskytnuta částka 10 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 4 800 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 21. 3. 2025 podaného k přepravě dne 24. 3. 2025. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaný dostal do prodlení dne 27. 3. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný v rozsahu 50,92 %, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.