7 C 229/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 36 661 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 500 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 15 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 815,38 Kč od 28. 1. 2025 do 23. 4. 2025, z částky 9 315,38 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 559,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 819,23 Kč, úrok 15 % ročně z částky 30 815,38 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 389,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno právního zástupce, , , tituly za jménem, , advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 36 661 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, IČ: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutým úvěrem zaplatit žalobkyni částku 13 553 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 145 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 12měsíčních splátkách po 5 297 Kč, poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 10. 10. 2023. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni s účinností od , datum, , žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná uhradila celkem 28 500 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky 36 661 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 30 815,38 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 5 845,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 819,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 559,61 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 815,38 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 15 % z 30 815,38 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k plnění.

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, která se k nařízenému jednání nedostavila, svoji neúčast neomluvila.

3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast neomluvila.

4. Ze smlouvy o smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , smluvních podmínek, zákaznické karty ze dne , datum, , zařazení zákazníka do pojistného programu, tabulky umoření soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a se zavázala poskytnout žalované úvěr v hotovosti ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 11 645 Kč, který zahrnuje součet úroků ve výši 10 145 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, doplňkové pojištění za sjednanou dobu pojištění bylo ve výši 1 908Kč. Celková částka 63 553 Kč byla splatná v 12měsíčních splátkách po 5 297 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 28 500 Kč. Ze zákaznické karty ze dne , datum, podepsané žalovanou soud zjistil, že žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalované ze pracovní smlouvy, výplatních pásek, kdy žalovaná potvrdila čistý měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, další čistý příjem domácnosti , hodnota, Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši , hodnota, Kč, externí měsíční splátky dle žalované ve výši 4 000 Kč, bydlení u rodičů, svobodná, dvě vyživované osoby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o provedené transakci, podacího lístku ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 4. 2025 předanou k poštovní přepravě téhož dne dle podacího lístku byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. Ze zprávy , banka, . bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne , datum, připsaná částka ve výši 50 000 Kč z účtu s názvem , právnická osoba, .

6. V projednávané věci byla mezi původním věřitelem a žalovanou podepsaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. č. , hodnota, dne , datum, , náležitosti smlouvy jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ve vztahu k jejím výdajům a příjmům domácnosti. V zákaznické kartě jsou uvedeny pouze odhadované výdaje žadatele, externí splátky, uvedené výdaje nebyly nijak doloženy. Pokud jde o příjem žalované ve výši , hodnota, Kč, je v zákaznické kartě uvedeno předložení výplatních pásek, tyto nebyly soudu předloženy, nebyl doložen uváděný další příjem domácnosti ve výši , hodnota, Kč, výše výdajů byla uvedena pouze jako odhadované výdaje. Původním věřitelem nebyla náležitě prověřena a posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Právnímu předchůdci žalobkyně nebyly doloženy doklady k výdajům žalované, když údaje o výdejích v zákaznické kartě jsou uváděny pouze jako odhadované měsíční výdaje žalované, uváděný příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč není dostatečným prověřením příjmové stránky žalované. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k posouzení výdajů žalované, dalšímu příjmu domácnosti nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet.

8. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

9. Původní věřitel nedostál odborné péče, náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši.

10. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byla finanční hotovost poskytnuta. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalované, pokud jde o prověření příjmů domácnosti a výdajů žalované, o jiném právním posouzení. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 50 000 Kč, uhradila celkem 28 500 Kč, soud určil bezdůvodného obohacení ve výši 21 500 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 16. 4. 2025 podané téhož dne k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaná dostala od dne 24. 4. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a žalobkyni byly přiznány náklady řízení v rozsahu 17,29 % z celkových nákladů řízení ve výši 8 037,30 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 467 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijních paušálů po 100 Kč, jeden úkon ve výši 2 580 Kč (doplnění žaloby dne 24. 9. 2025), jeden režijní paušál ve výši 450 Kč a 21 % DPH ve výši 1 140,30 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 1 389,65Kč k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

12. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.