7 C 235/2022
č. j. 7 C 235/2022-95
V PLATNOSTI- OS Louny 7 C 235/2022-95
- OS Louny 7 C 235/2022-103
Okresní soud v Lounech vydal opravné usnesení k rozsudku, kterým bylo upraveno označení žalobkyně v záhlaví. Chyba se týkala nesprávného uvedení osobních údajů a zastoupení žalobkyně. Soud se opřel o § 164 odst. 1 zákona o soudním řádu, podle něhož může předseda senátu opravit zjevné chyby v rozsudku. Oprava byla provedena bez návrhu, v souladu s ustanovením o přiměřeném postupu při usneseních.
Plný text
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 66 562,23 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 919,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 56 919,02 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, částku ve výši 1 822,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 2 402,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 321,74 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 2 928,33 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 2 928,33 od 28. 7. 2021 do zaplacení, částku 89,76 Kč, částku 2 400 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 411 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
1. Žalobkyně se svým návrhem a doplněním návrhu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 66 562,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo k této smlouvě byla sjednána dispozice, kterou byl sjednán úvěrový rámec. Žalovaný úvěr čerpal průběžně postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Žalovaný de zavázal splácet úvěr formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), žalobkyně zaslala oznámení žalovanému o prohlášení úvěru za splatný ke dni datum a vyzvala žalovaného k zaplacení. Žalobkyně požaduje uhrazení načerpané neuhrazené jistiny úvěru ve výši 59 321,74 Kč, obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 2 928,33 Kč, přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná pohledávka je dále tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným ke dni datum v částce 1 822,40 Kč (úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny, a to za období ode dne následujícího po dni zesplatnění do 27. 7.2021), úrokem z prodlení počítaným z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným ke dni 27. 7. 2021 v částce 89,76 Kč (úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky obchodního úroku, a to za období ode dne následujícího po dni zesplatnění, do 27. 7. 2021), částkou ve výši 1 800 Kč (3 x 600 Kč) za upomínku k úhradě dluhu ze dne 28. 2. 2021, 19. 1. 2021 a 30 11. 2020 a 2 x poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč celkem 600 Kč (poplatek ze dne 31. 1. 2021 a 28. 2. 2021. Žalovaný načerpal částku 70 610 Kč a souhrnně uhradil částku 13 690,98 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s žalovaným, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání karty ze dne datum, všeobecných produktových podmínek účinných od datum, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od datum, informace o změnách smluvní dokumentace od datum a od datum, informačního přehledu o systému pojištění pohledávek z vkladů pro klienta, výpisů z běžného účtu, výpisů ke kreditní kartě Kreditní účet, platební historie, upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne datum, poštovního podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný podal žádost ze dne datum o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty, ve které potvrdil, že je svobodný, výši čistého průměrného měsíčního příjmu 21 549 Kč, příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč, bydlení u rodičů, bez vyživovací povinnosti, účastníci uzavřeli dne 11. 25. 2020 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo vydání a užívání kreditní Karty s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, výpočet minimální splátky ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, celková částka k zaplacení ve 63 971,16 Kč 4. Dle vyjádření žalobkyně, doložených výpisů, platební historie žalovaný čerpal 70 610 Kč, uhradil 13 690 Kč. Upomínkou – rozhodnutím o zesplatnění a žádosti o splacení dluhu z úvěru ze dne datum žalobkyně oznámila, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání zesplatňuje úvěr, dluh ke dni datum činil 64 650,07 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do datum.
5. Z výpisů z běžného účtu č. bankovní účet žalovaného z roku rok číslo bylo zjištěno, že na uvedený účet byla připsaná mzda od zaměstnavatele dne datum ve výši 27 422 Kč dne datum ve výši 31 537 Kč, dne datum ve výši 20 603 Kč dne datum ve výši 20 047 Kč, dne datum ve výši 19 994 Kč. Žalovaným byl čerpán úvěr číslo ve výši 25 797,76 Kč dne datum, číslo ve výši 20 000 Kč dne datum, číslo ve výši 20 000 Kč dne datum, číslo ve výši 10 000 Kč dne datum, číslo ve výši 5 000Kč dne datum, číslo ve výši 5 000 Kč dne datum. Ve výpisech jsou zapsány splátky úvěru číslo dne datum ve výši 765,16Kč, číslo dne datum ve výši 4 068,63 Kč, číslo dne datum ve výši 765,16 Kč, číslo dne datum ve výši 4 068,63 Kč, číslo dne datum ve výši 4 068,63 Kč, číslo dne datum - ve výši 413,19 Kč, číslo dne datum ve výši 413,19 Kč, číslo dne datum ve výši 1 403,29 Kč, číslo dne datum ve výši 4 068,63 Kč, konečný zůstatek k datum byl záporný ve výši 4 511,63Kč, splátka úvěru číslo dne datum ve výši 413,19 Kč, splátka úvěru číslo dne datum ve výši 1 403,29 Kč, splátka úvěru číslo dne datum ve výši 4 068,63 Kč, splátka úvěru číslo dne datum ve výši 413,19Kč, číslo dne datum ve výši 500,21 Kč. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2021 předaná dle podacího lístku k poštovní přepravě ze dne 29. 7. 2021. Z informace o úvěrech ke dni 12. 2. 2020 uvedené ve výpise č. rok běžného účtu byl zjištěn zůstatek nesplacené jistiny na úvěrových účtech a počet zbývajících řádných splátek na účtu číslo ve výši 279 196,42 Kč a 108 zbývajících splátek, číslo ve výši 54 474,21 Kč a 70 zbývajících splátek, číslo ve výši 19 601,90 Kč a 70 zbývajících splátek, číslo ve výši 19 554,35 Kč a 70 zbývajících splátek, číslo ve výši 9 691,90 Kč a 23 zbývajících splátek, číslo ve výši 5 000 Kč a 24 zbývajících splátek, číslo ve výši 5 000 Kč a 24 zbývajících splátek, číslo ve výši 5 000 Kč a 24 zbývajících splátek. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2021 předaná téhož dne k poštovní přepravě.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne datum a dispozice ke smlouvě o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, žalobkyně nezvážila situaci týkající se nakládání s finančními prostředky ze strany žalovaného, když zajištění finančních prostředků řešil čerpáním úvěrů, jak je doloženo výpisy z účtů, konečný zůstatek k datum byl záporný ve výši 4 511,63 Kč. Žalovaný smlouvu uzavíral dne datum a ke dni datum měl na poskytnutých úvěrech zůstatek nesplacené jistiny v celkové výši 397 518,78 Kč. Žalovaný kromě měsíční splátky na úvěr projednávaný v této věci byl zavázán splácet další splátky na dalších osm poskytnutých úvěrů. Ze strany žalované nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaný potřebu finančních prostředků řešil čerpáním úvěrů, vyrovnával tak bilanci svých příjmů a výdajů, jakýkoliv výkyv v příjmech, např. při pracovní neschopnosti, by znamenal citelný zásah do takto nastavené bilance příjmů a výdajů žalovaného. Na základě takto nedostatečného hodnocení nemohla žalobkyně dojít k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
8. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Získal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V projednávané věci bylo doloženo čerpání peněžních prostředků ve výši 70 610 Kč, žalovaný uhradil na úvěr částku 13 690,98 Kč, výše bezdůvodného obohacení je 56 919,02 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když tento nárok má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě neplatné smlouvy z ní účastníci nemohou vyvozovat žádná práva a povinnosti, které by s ní byly jinak spojeny, tedy i prodlení. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 56 919,02 Kč od 28. 2. 2021 kapitalizovaný ke dni 27. 7. 2021 v částce 1 822,40 Kč a za období od 28. 2. 2021 do zaplacení, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 28. 2. 2021 podaným k poštovní přepravě dne. S ohledem na uvedené, soud ve zbývající výši žalobu zamítl. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše dlužné částky, doby prodlení a uložil žalovanému zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch částečný. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 12 411,36 Kč (71,03 %) z celkových nákladů řízení ve výši 17 473,40 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 663 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 3 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 2 570,40 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
11. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.