7 C 238/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. Jana Herbena 1193, 438 01 Žatec pro zaplacení 79 290,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 667,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75 667,59 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 3 622,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 245,01 Kč od 13. 2. 2024 do 2. 4. 2024, z částky 3 622,42 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 287,31 Kč od 30. 6. 2023 do 30. 11. 2023, kapitalizovaný úrok ve výši 6 531,45 Kč od 15. 6. 2023 do 13. 12. 2023, úrok 16,9 % ročně z částky 76 245,01 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 276 Kč ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně podanou žalobou a jejím doplněním se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 79 290,01Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o půjčce č. , hodnota, na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 5 375 Kč vždy k 14. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % p. a., měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 435Kč a s dalšími poplatky dle této smlouvy a obchodních podmínek. Žalovaný však splátky nezasílal řádně a včas, banka přistoupila dne , datum, k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 76 245,01 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 531,45 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 287,31 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 045 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil24 332,41 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslaná předžalobní výzva. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a tato společnost ji následně postoupila žalobkyni. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Mongolska. Soud se zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat, a to z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak žalovaný soudu sdělil, že jeho současné bydliště je na adrese v , adresa, , což je i adresa pro doručování a má povolení k pobytu platné do , datum, vydané pod č. , hodnota, . Pravomoc zdejšího soudu je tak dána. Článek 4 1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

2. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.

4. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupkyně žalobkyně se omluvila z jednání a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti.

5. Žalovaný se k jednání soudu dostavil a průběh jednání byl tlumočen soudem ustanovenou tlumočnicí. Žalovaný uvedl, že se informoval v bance na možnost získání půjčky, bylo mi vysvětleno, že půjčky v bance se poskytují online přes aplikaci a postupoval dle pokynů v aplikaci. V bance ukázal listiny – nájemní smlouvu, pracovní smlouvu, potvrzení o výši mzdy, kde bylo napsáno, že dostává měsíčně , hodnota, Kč, jiné listiny nepředkládal. Ke svým současným poměrům uvedl, že je stále zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., pobírá plat , hodnota, Kč měsíčně, platím nájem , hodnota, Kč, je ženatý, manželka s dvěma dětmi žije v Německu, žalovaný s jedním zletilým dítětem žije v ČR. V jeho schopnostech by bylo možné splácet měsíčně 5 000 – 6000 Kč a požádal o možnost placení ve splátkách.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, identifikace žádosti soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 118 543,65 Kč, platit roční úrok 16,90 %, výše měsíční splátky s pojištěním činila 5 375 Kč, doba trvání byla 24 měsíců. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a dle protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta původní věřitel vycházel z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 17 200 Kč ověřeného podle příjmů připisovaných na účet klienta, který byl zaměstnán, ženatý, bydlel v pronájmu, započtených výdajů na bydlení včetně hypotéky a ST. úvěru ve výši 5 040 Kč, započtené výdaje na živobytí ve výši 3 910 Kč. Z přehledu čerpání vyplývá, že žalovaný čerpal částku 100 000 Kč dne , datum, a uhradil celkem 24 332,41 Kč. Žalovaný řádně nesplácel a dostával se do prodlení. Dopisem a výzvou k úhradě ze dne 15. 12. 2024 původní věřitel dluh ke dni 15. 12. 2023 za okamžitě splatný a požádal o splacení, zásilka byla předaná k poštovní přepravě dne 15. 12. 2023. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, a postoupení oznámil žalovanému vyrozuměním o postoupení ze dne , datum, a ze dne , datum, , předané k poštovní přepravě dne 27. 3. 2024. Oznámením o postoupení ze dne , datum, , předané k poštovní přepravě dne , datum, , byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.

7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Původní věřitel vycházel ze statistických výdajů, faktické výdaje žalovaného neměl doložené. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V daném případě právnímu předchůdci žalobkyně nebyly doloženy doklady k výdajům žalovaného, když údaje o výdejích jsou uváděny pouze jako odhadované měsíční výdaje. Z listinných důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně posuzoval výdaje na straně žalovaného na základě předložených dokladů od žalovaného, bez předložení těchto dokladů nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

9. Řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, o jiném právním posouzení. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18 a z judikatury Nejvyššího soudu. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly ve smlouvě uvedené finanční prostředky poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatil celkem částku 24 332,41 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 75 667,59 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo podané dne , datum, k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaný dostal do prodlení od dne 3. 4. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě byla převážně úspěšným účastníkem žalobkyně a náleží jí právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 90,86 %. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení v celkové výši 23 276Kč z celkových nákladů řízení ve výši 25 617,50 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 172 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 4 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, doplnění), 3 režijní paušály po 300 Kč (za úkony provedené do 312. 12. 2024), jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (za podání ze dne 17. 3. 2025) a 21 % DPH ve výši 3 895,50Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Pokud jde o lhůtu k zaplacení uplatněného nároku, úroku z prodlení a nákladů řízení, tuto soud po zvážení osobních a majetkových poměrů žalovaného stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému umožnil nároky žalobkyně zaplatit postupnými splátkami po 5 000 Kč měsíčně, pokud jde o zaplacení částky 75 667,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a postupnými splátkami po 1 500 Kč měsíčně, pokud jde o zaplacení nákladů řízení ve výši 23 276 Kč (výrok III.), když přihlédl k poměrům žalovaného, příjmu ze zaměstnání a výdajům, vyživovacím povinnost ke dvěma dětem, přičemž takto stanovená lhůta k plnění povede k uspokojení nároku žalobce ještě v přiměřené lhůtě. Nezaplatí-li žalovaný některou ze splátek řádně nebo včas, stane se splatným celý dluh. Zaplacení náhrady nákladů řízení uložil soud žalovanému k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).