7 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11 728,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, to vše do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 6 639,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 264,46 Kč od 7. 5. 2025 do 5. 9. 2025, z částky 264,46 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podanou žalobou a jejím doplněním se domáhala po žalované zaplacení částky 11 728 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do ve výši 20 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje na základě, kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, dále žalobkyně učinila dotazy do jednotlivých registrů, centrální evidence exekucí, rejstříku insolvencí před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, rovněž vycházela z informací od žalované. Výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na účet č. , č. účtu, ve výši 5 000 Kč dne , datum, . Žalovaná ničeho neuhradila a dostala se do prodlení, žalobkyně smlouvu vypověděla, o tomto žalovanou informovala emailem ze dne 6. 5. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 999,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatku za službu „, typ, “ ve výši 165 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,84 Kč, dále požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 264,46 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaná se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila. Dne 8. 9. 2025 byla žalované zaslána předžalobní výzva.

2. Žalobkyně svoji neúčast u nařízeného jednání na den 19. 1. 2026 omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila.

3. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, přehled denních splátek, výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, email – dopis ze dne 6. 5. 2025, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 20 300 Kč, doba splatnosti kreditního rámce byla 29. 6. 2026, datum splatnosti první denní splátky byla 4. 2. 2025, splatnost úvěru byla 29. 6. 2026. Dle přehledu bankovních transakcí byla na účet žalovaného poukázaná částka 5 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované posuzovala, že žalovaná žije a hospodaří v domácnosti sama, s čistým měsíčním příjmem ve výši , hodnota, Kč, z výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši , hodnota, Kč, z výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši , hodnota, , dále z rezervy pro výdaje ve výši , hodnota, Kč, z vypočtených minimálních výdajů , hodnota, Kč, disponibilního příjmu , hodnota, Kč.

4. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že ve výpise jsou evidovány příjmy Od Úřadu práce v , adresa, identifikované jako příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek (PByd, PnD, RodP) ve výši , hodnota, Kč, , hodnota, Kč (3x), , hodnota, Kč (3x), , hodnota, Kč (2x), , hodnota, Kč, , hodnota, Kč, , hodnota, Kč, , hodnota, Kč, dále platby od různých fyzických osob bez konkretizace důvodu platby, ve výpise jsou evidovány výdaje platbou kartou bez specifikace důvodu výdajů, dále odchozí výdaje specifikované jmény osob bez bližší konkretizace účelu výdajů, dne , datum, byla provedena z účtu platba ve výši , hodnota, Kč, identifikovaná jako nájem.. Listina nazvaná identifikované příjmy obsahuje sdělení, že příjem bylspotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a následuje seznam nazvaný jako příjmové transakce, k jednotlivým částkám je přiřazeno datum, a to za období od 15. 1. 2024 do 23. 12. 2024. Ke dni 1. 1. 2025 je zapsán záporný zůstatek ve výši 12,91 Kč.

5. Ze zprávy , banka, . bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované byla v měsíci lednu 2025 připsána částka 5 000 Kč z účtu žalobkyně. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky dopisem ze dne 29. 8. 2025 podaným dne 2. 9. 2025 k poštovní přepravě dle potvrzení o podání doporučené zásilky.

6. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne , datum, č. , hodnota, distančním způsobem, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Z provedeného dokazování vyplývá, že věřitel měl k dispozici informace od žalované. Věřiteli dle listiny „Identifikované příjmy“ předložila soupis částek, bankovní výpisy obsahující tyto příjmya dále výdaje, jednotlivé částky jsou identifikovány osobami poskytující finanční částky na účet žalované nebo kterým byly finanční částky posílány žalovanou, dále výdaje bez uvedení konkrétního účelu připsané příchozí platby, bez specifikace důvodu vydání. Na počátku ke dni , datum, výpis začíná evidovanou příchozí platbou od úřadu práce ve výši 20 566 Kč (PByd, PnD, RodP) a ke dni , datum, je evidován záporný zůstatek ve výši 12,91 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že žalované byly finanční prostředky žalobkyní vyplaceny na účet vedený na její jméno. Z údajů o platbách od úřadu práce lze uzavřít, že žalovaná byla na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek. Z vyjádření žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalované nevyplývá, že by žalobkyně k těmto skutečnostem přihlédla.

8. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Zprávou banky bylo prokázáno, že částka 5 000 Kč byla od žalobkyně na účet žalované připsána. Sama žalobkyně pro případ, že by soud nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje posouzení nároku v části jistiny žalované částky jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud shledal na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč a uložil jí povinnost k zaplacení této částky včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výzvě k plnění ze dne 29. 8. 2025. podané k přepravě dne 2. 9. 2025. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaná dostala do prodlení od 6. 9. 2025. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

10. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci byla žalovaná převážně úspěšná, náklady řízení jí nevznikly.

11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.