7 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 24 748,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 148,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 148,22 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 7 600,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 748,66 Kč od 25. 6. 2025 do 10. 7. 2025, z částky 7 600,44 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 2 065,60 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 098,79 Kč, úrok 8,05 % ročně z částky 22 948,66 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 4 227,42 Kč, k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta.

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 24 748,66 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku 23 000 Kč. Úvěrový účet povoleného přečerpání byl otevřen ke dni datum a tímto dnem mohl být úvěr čerpán. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % p. a., pro případ prodlení byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši zákonné sazby stanovené ČNB, následně byla úroková sazba s ohledem na zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změněna, a to na výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, dlužná částka byla dále úročena úrokem ve výši 8,05 %. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaná zavázala splatit vyčerpanou částku úvěru, a to nejméně jedenkrát v období 6 měsíců. Naposledy byl úvěrový účet takto zcela vyrovnán ke dni 11. 8. 2023. Ode dne datum evidovala žalobkyně pohyby na úvěrovém účtu, celková částka čerpaná žalovanou od data vyrovnání činí 69 029,86 Kč, celková částka uhrazena žalovanou od data vyrovnání činí 51 881,64 Kč. Z toho byla započtena částka 3 850,18 Kč na úrok, na jistinu ve výši 46 081,20 Kč, na úrok z prodlení ve výši 0,26 Kč a na poplatky ve výši 1 950 Kč. Veškeré čerpání úvěrových prostředků, které jsou předmětem soudního řízení, bylo realizováno až po uvedeném datu, tj. v rámci „nového čerpacího cyklu“. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, dostal se do prodlení se splácením. Žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné, o splatnosti byla žalovaná informovaná i dopisem ze dne 1. 11. 2024 Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny ve výši 22 948,66 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč (skládající se zejména z poplatků za zaslání Upomínek/Výzev k uhrazení dlužných částek účtovaných v souladu s uzavřenou Smlouvou a příslušnými sazebníky), úroku ve výši 3 098,79 Kč (úrok ve výši 8,05 % p. a. z dlužné jistiny za období od 30. 5. 2024 do 24. 6. 2025), úroku z prodlení ve výši 2 065,60 Kč (úrok z prodlení ve výši zákonné z dlužné jistiny a poplatků za období od 17. 5. 2024 do 24. 6. 2025), úroku ve výši 8,05 % p. a. z částky 22 948,66 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení úroku z prodlení ve výši zákonné z jistiny 24 748,66 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet prověřením skutečnosti, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně provedla kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), zjistila, že žalovaná je bez úvěrové historie, a dále kontrolu přes systém Solus, ve kterém žalovaná neměla ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti, dále posoudila úvěruschopnost žalované s ohledem na její životní náklady. Příjem žalované byl na základě deklarace a transakcí na běžném účtu vypočten na 20 080 Kč, výdaje byly vypočteny ve výši 8 792 Kč. Platební kapacita žalované tak činila 11 288 Kč. Žalobkyně byla před podáním žaloby vyzvaná k úhradě výzvou ze dne 4. 7. 2025.

2. Ve věci byl vydán soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila, ač byla řádně o jednání vyrozuměna, soud pak věc projednal a rozhodl bez účasti žalované.

4. Z předložených listinných důkazů, a to z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum, předsmluvních informací, ze smlouvy o kontokorentu ze dne datum, obchodních podmínek, sazebníku poplatků, žádosti o poskytnutí úvěru, žádosti o služby, údajů k žalované, oznámení o zřízení a aktivaci služeb elektronického bankovnictví, upomínek, výpisu z účtu žalované, výzvy o zaplacení dlužné částky ze dne 13. 8. 2024, z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 11. 2024 a z výzvy k plnění ze dne 4. 7. 2025, soud zjistil, že smlouva o kontokorentu byla uzavřena dne datum mezi žalovanou a žalobkyní. Z obsahu smlouvy vyplývá výše poskytnutého úvěrového limitu 23 000 Kč, pohyblivá úroková sazba 18,90% ročně a ujednání, podle něhož se žalovaná zavázala jej splácet uskutečněným nakládáním s účtem, to je při převodu peněžních prostředků na účet je nejprve splácen čerpaný úvěr. Klient je povinen zajistit na účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků částka úroků z prodlení a smluvní pokuty. Neučiní-li tak, dojde k odpovídajícímu čerpání úvěru, klient je povinen splatit úvěr nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz č. hodnota k prokázání své totožnosti. Dále uvedla, že má příjem ve výši 20 800 Kč, nemá žádné měsíční výdaje a žádné splátky úvěrů (bez kreditních karet a kontokorentů). Upomínkami adresovanými žalované bylo sděleno, že na jejím účtu č. č. účtu nebylo dost peněz a neproběhla v plné výši úhrada kontokorentu, k datum byla v prodlení částka 19 782,04 Kč, k datum byla v prodlení se splacením úvěru ve výši 20 312,14 Kč, opakovanou výzvou k zaplacení (2. výzva) byla žalovaná upozorněna na prodlení se splácením úvěru, k datum se jedná o částku 21 332,61 Kč, poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky evidované k datum ve výši 22 419,40 Kč. Dopisem ze dne 1. 11. 2024 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru k 31. 10. 2024 ve výši 27 396,92 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroku z prodlení a poplatků). Předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 2025 předanou k poštovní přepravě 7. 7. 2025 byl žalovaná vyzvaná k úhradě dluhu.

5. Z přehledu transakcí na běžném účtu žalované bylo zjištěno, že příjmy na tomto účtu sestávaly z příjmu od právnická osoba v roce 2021 dne 11. 6. ve výši hodnota Kč, dne 13. 5. ve výši hodnota Kč, dne 13. 4. ve výši hodnota Kč, dne 11. 3. ve výši hodnota Kč, dne 11. 2. ve výši hodnota Kč, dne 13. 1. ve výši hodnota Kč, v roce 2020 dne 11. 12. ve výši hodnota Kč, dne 10. 11. ve výši hodnota Kč, dne 13. 10. ve výši hodnota Kč. Dále jsou připsány příchozí platby od fyzických osob (jméno FO, jméno FO) bez uvedení důvodu platby. Z přehledu transakcí na účtu žalované vyplývají úhrady u obchodníků v různé výši, ostatní platby kartou (internet, pojištění, právnická osoba, Jméno žalované), poplatky za výběry, výběry kartou bez určení důvodu výběru. Žalobkyně zesplatnila úvěru k datum. Z pohybů na účtu a transakční historie vzal soud za prokázané, že k datum byl úvěrový účet žalované hodnota vyrovnán (23 000Kč). Po uvedeném dni jsou na účtu evidované transakce, žalovaná vyčerpala celkovou částku 69 029,86 Kč a uhradila 51 881,64 Kč.

6. Při jednání soudu dne datum byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 3. o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované, zejména jejích výdajů, o jinem právním posouzení. Žalobkyně setrvala na svých tvrzeních, uvedla, že byla posuzována finanční situace žalované, tj. příjem zjištěný na základě transakcí na běžném účtu za 5 měsíců, tedy za prosinec 2020 ve výši hodnota Kč, rok 2021 leden ve výši hodnota Kč, únor ve výši hodnota Kč, březen ve výši hodnota Kč a duben ve výši hodnota Kč. Dále hodnotila výdaje žalované ve výši hodnota Kč, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši hodnota Kč, tj. inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a nepravidelné výdaje zahrnující transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu a jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu. Takto žalobkyně určila platební kapacitu žalované ve výši hodnota Kč, kterou shledala dostatečnou. Tvrzení žalobkyně doložila informacemi ze žádostí žalované o poskytnutí úvěru a jejich vyhodnocení, výsledek kontroly přes systém CRIF, dle které neměla žalovaná ke dni podání žádosti o úvěr žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobkyně jiné důkazy, než které byly již v řízení provedeny, neoznačila.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a dále ze zjištění a vyhodnocení transakcí na účtu žalované, který žalobkyně vedla. Z žádného ve věci provedeného důkazu nevyplynulo, že by žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové a jiné poměry, popř. že by tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny kontrolou finančních toků na běžném účtu žalované, který má vedený u žalobkyně. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že výše její měsíčních příjmů činí celkem hodnota Kč a výše její měsíčních výdajů 0 Kč. S ohledem na tyto informace dospěla žalobkyně k názoru, že je žalovaná schopna splácet úvěr, když k dispozici měla údaje o transakcích žalované vyplývající z pohybů na účtu žalované, který pro ni vedla. Z provedeného dokazování je patrno, že žalobkyně ohledně výdajů žalované skutečné výdaje žalované nezjišťovala a nezabývala se ani výdaji žalované na bydlení, popř. jejími osobními poměry. Pokud jde o transakce evidované na účtu žalované, žádná z odchozích plateb není specifikovaná jako úhrada nájmu, platby spojené s náklady na bydlení, SIPO. Soud proto prověřování úvěruschopnosti žalované považuje za zcela nedostatečné. Vzhledem k uvedenému soudu uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. 1 As 30/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná je povinna vrátit žalobkyni pouze vyčerpanou částku, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná načerpala celkem částku 69 029,86 Kč a žalobkyni splatila pouze 51 881,64 Kč. Žalobkyni přiznal soud právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 17 148,22 Kč, a to s úrokem z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 202 podané k přepravě dne 7. 7. 2025. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaná dostala dne 11. 7. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byla žalobkyně převážně úspěšná, vznikl jí nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38,58 %. Žalobkyni tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 227,42 Kč z celkových nákladů řízení ve výši 10 957,54 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 990 Kč a odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkonů právní služby po 400 Kč (§ 14b - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijní paušály po 100 Kč, dva úkony po 2 100 Kč (2 x účast u jednání soudu), dva režijní paušály po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč), cestovné osobním automobilem k jednání soudu z adresa a zpět dne datum a dne datum, ve výši 1 037,64 Kč (2 x 70 km, průměrná spotřeba 4,43 l/100 km, cena nafty 34,10 Kč/litr, náhrada opotřebeni 5,90 Kč) a 21 % DPH ve výši 1 729,91 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, exekuci.