7 C 337/2025

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 15 610 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 5 610 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 3. 2025 do 16. 6. 2025, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 735,34 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno právního zástupce, , tituly za jménem, , advokátky.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 15 610 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . IČ: , IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách , Anonymizováno, . Při registraci uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Podle čl. II.

1. Smlouvy o úvěru účelem uzavření Smlouvy bylo prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru žalované, který jí byl společností , právnická osoba, poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . K prodloužení splatnosti došlo na základě žádosti žalované. Společnost , právnická osoba, jako úvěrující sjednala s žalovanou jako úvěrovanou poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 11. 3. 2025 společně se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, na základě původní smlouvy o úvěru. Žalovaná porušila svůj závazek zaplatit poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti a dostala se do prodlení dne 12. 3. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, úroku ve výši 300 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 710 Kč 0,1 % denně z částky jistiny úvěru od 12. 3. 2025 do 29. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00% p. a. z částky 10 000 Kč ode dne 12. 3. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, veškeré své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy o úvěru nebo že Smlouva o úvěru není platnou, žalobkyně navrhla, aby soud posoudil žalovaný nárok podle § 2991a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení. Předžalobní výzva byla zaslaná žalované prostřednictvím právního zástupce dne , datum, .

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupkyně žalobkyně se omluvila z jednání a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast neomluvila.

4. Ze smlouvy o smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , předsmluvní ho formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení transakce, editace profilu klienta, přehledu transakcí soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . IČ: , IČO, se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností úvěru 11. 3. 2025, zápůjční úroková sazba byla 36, 5% p. a., úroky ve výši 300 Kč, poplatek za úvěr 3 600 Kč, celková splatná částka ve výši 13 900 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 13 900Kč do 11. 3. 2025. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 28 500Kč. Dle profilu žalované tato byla zaměstnaná, čistý měsíční příjem byl ve výši , hodnota, , jiný příjem z podnikatelské činnosti, bydlení u rodičů, jeden člen domácnosti s příjmem, bez vyživovací povinnosti. Na účet žalované v období od září 2024 do ledna 2025 jsou zapsané příjmy od , právnická osoba, , adresa, ve výši , hodnota, Kč (9. 1. 2025), ve výši , hodnota, Kč (9. 12. 2024), ve výši , hodnota, Kč (8. 10. 2024), dále platby bez specifikace účelu platby od , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, ., výdaje za potraviny, gambling, výdaje bez konkretizace důvodu platby. Výdaje za bydlení, nájem, hrazení služeb spojených s bydlením ve výpise nejsou evidovány.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Následně smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 9. 6. 2025 předanou k poštovní přepravě dne 11. 6. 2025 dle podacího lístku byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky a upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně.

6. Ze zprávy , banka, s. bylo zjištěno, že na účet žalované uvedený ve smlouvě byla dne , datum, . připsaná částka ve výši 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Zůstatky na účtu byly v roce 2024 k 30. 9. ve výši 17,06 Kč, k 31. 10. ve výši 4,34 Kč, k 30. 11. ve výši 85,95 Kč, k 31.12. ve výši 231,60 Kč a k 31. 1. 2025 ve výši 871,17 Kč.

7. Náležitosti smlouvy o úvěru jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ve vztahu k jejím výdajům za bydlení a služby spojené sbydlením, k dalším příjmům z podnikání., příjem z podnikání nebyl doložen. Na účet žalované byly připisovány platby od dalších osob, nelze uzavřít, že by se jednalo o pravidelný příjem, příjmová stránka žalované byla navyšována o další platby např. , právnická osoba, . Původním věřitelem nebyla náležitě prověřena a posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Právnímu předchůdci žalobkyně nebyly doloženy doklady k výdajům žalované spojené s bydlením. Měsíční zůstatky na účtu nejsou vykázány v dostatečné výši pro zaplacení poskytnuté částky. Z informací získaných od žalované bez předložení dokladů vztahující se k posouzení výdajů žalované spojené zejména se zajištěním bydlení, k příjmu z podnikání, nepatrným zůstatkům na účtu žalované nelze dospět k závěru o její schopnosti úvěr řádně splácet.

9. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

10. Původní věřitel nedostál odborné péče, náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši.

11. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované byly finanční prostředky poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalované, o jiném právním posouzení. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žádnou částku nezaplatila, soud určil bezdůvodného obohacení ve výši 10 000Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaná byla vyzvaná k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne 9. 6. 2025 podané dne 11. 6. 2025 k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se žalovaná dostala do prodlení od dne , datum, . Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud náhradu nákladů poměrně rozdělil a žalobkyni byly přiznány náklady řízení v rozsahu 28,12 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby do podání návrhu po 400 Kč (§ 14b – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), tři režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 735,34 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.