9 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 70 595,72 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se ohledně částky 35 950,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 103,86 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 645,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 645,12 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 530 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, advokátky se sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Lounech doplatek soudního poplatku ve výši 706 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 526,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 35 748,98 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení a částku 69,61 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 37 600 Kč a na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne 4. 11. 2024 poskytnuta úvěrová částka ve výši 14 400 Kč, dne 6. 1. 2025 poskytnuta úvěrová částka ve výši 2 000 Kč a dne 23. 1. 2025 poskytnuta úvěrová částka ve výši 18 751 Kč, celkem tedy 35 151 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného byla ze strany žalobkyně smlouva vypovězena a bylo požadováno doplacení dlužných částek. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 34 645,12Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 570,87 Kč, úrok v kapitalizované výši 34 777,13 Kč, poplatky za doplňkové služby „Klidné spaní“, „Presto“ a „Informační SMS servis“ v celkové výši 532,99 Kč a smluvní pokuta v částce 69,61 Kč. Dále pak byl požadován zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 35 748,98 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně ve svém návrhu dále uvedla, že pokud by soud měl za to, že nárok z úvěrové smlouvy nemá za dostatečně prokázaný, navrhuje, aby byl nárok na zaplacení jistiny úvěru posouzen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Po zhodnocení přiložených důkazů bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 37 600 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 0,866 % denně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím služby , jméno FO, , z čehož byly zjištěny všechny osobní údaje žalovaného a rovněž bylo tímto způsobem ověřeno, že žalovaný je vlastníkem bankovního účtu, na který mu byla zaslána úvěrová částka v celkové výši 35 151 Kč. Dle dokladů o vyplacení úvěru a zprávy , právnická osoba, . ze dne 10. 3. 2026 má soud za prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal připsáním tří plateb dne 4. 11. 2024, 6. 1. 2025 a 23. 1. 2025 na svůj účet ve výši 14 400 Kč, 2 000 Kč a 18 751 Kč. Z listiny „Prodlení v délce 91 dní“ ze dne 30. 7. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu a tímto dokladem již ke dni 30. 7. 2025 úvěrovou smlouvu vypověděla a žalovaného opět vyzvala k doplacení dlužné částky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025.

4. K tvrzení žalobkyně, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného soud provedl důkaz pouze předloženým interním výpisem o posouzení úvěruschopnosti s tím, že žádné další podklady k posouzení úvěruschopnosti nebyly k žalobě připojeny. Z předloženého výpisu bylo navíc zjištěno, že žalovaný své příjmy určil částkou 30 000 Kč a své měsíční výdaje na ostatní půjčky částkou 20 000 Kč a ostatní výdaje zůstaly nevyplněny. Skutečnou výši příjmů žalovaného pak měla žalobkyně zjistit ve výši 31 056 Kč z výpisu z účtu žalovaného, který k žalobě rovněž nebyl připojen.

5. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nepředložila žádné důkazy.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala, avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, nejsou nijak prokázány výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. Žalobkyně se v tomto smyslu spokojila s údaji žalovaného o jeho měsíčních výdajích v celkové výši 30 000 Kč, s tím, že údajně jeho veškeré výdaje ve výši 20 000 Kč připadají na splácení půjček, což není možné z předložených důkazů žádným způsobem ověřit a navíc se jedná zjevně o mylný údaj, neboť by žalovaný neměl žádné další výdaje, což není možné. Pokud by přece jen žalovaný na splácení půjček měsíčně poskytoval takto vysokou částku, bylo by zcela v rozporu se smyslem spotřebitelského úvěru žalovanému poskytnout další úvěr. Za této situace si pak nelze představit jako zodpovědný přístup žalobkyně, poskytnutí úvěru žalovanému, když zjištěné údaje jsou buď lživé nebo naprosto neodpovídající realitě. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaný má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ji týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, jaké má žalovaný vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně podrobněji zabývala tvrzenými závazky žalovaného, tyto ověřovala a že by se vůbec zabývala jeho skutečnými pravidelnými výdaji. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Nadto je potřeba zdůraznit, že soud rovněž shledává úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor s dobrými mravy z důvodu sjednaného obchodního úroku ve výši 0,866 % denně, což představuje roční úrok ve výši 308 %. Takováto výše úroku se pak zcela vymyká jak běžné obchodní praxi, tak je současně v přímém rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními, která se vztahují k ochraně spotřebitelů v rámci poskytování spotřebitelských úvěrů. Soud proto uložil žalovanému podle § 2991 a násl. o.z. zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 645,12 Kč tedy částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a současně uložil žalovanému vrátit tuto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbývajícím rozsahu byl nucen žalobu zamítnout, a sice ohledně zbývající částky ve výši 35 950,60 Kč (což představuje součet všech ostatních částek kromě jistiny) a souvisejícího zákonného úroku z prodlení z částky, která převyšuje přiznanou jistinu, tj. z 1 103,86 Kč od 31. 7. 2025 do zaplacení.

15. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci toliko částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělil tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 530 Kč a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, .

16. Výrok IV. o doplacení části soudního poplatku ve výši 706 Kč vychází ze z.č. 549/1991 Sb. s tím, že ve věci nebyl vydán platební rozkaz, za který byl zaplacen soudní poplatek ve výši 2 824 Kč, čímž vznikla potřeba dovybrat soudní poplatek do plné výše 3 530 Kč.