9 C 145/2020

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. země - anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa žalované 2. země - anonymizována tři slova , IČO sídlem adresa žalované o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem rodinného domu [adresa] v [obec] na parcele č. st. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Louny, je Česká republika, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, a sice [anonymizováno 7 slov] ve výši 2 700 Kč a [anonymizována tři slova] částku 8 497 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že vlastníkem rodinného domu [adresa] v obci [obec] zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj katastrální pracoviště Louny je Česká republika, a to buď [anonymizováno 7 slov], nebo [anonymizována tři slova]. Svou žalobu odůvodnila tím, že předmětná nemovitost byla na základě hospodářské smlouvy číslo HS [číslo] ze dne [datum] úplatnou formou převedena, společně s přilehlými hospodářskými stavbami, ze Státního statku [obec] na organizaci„ Specializované kooperační opravny [obec]“ (dále jen SKO), která však neměla právní subjektivitu a nemohla mít na sebe zaevidovány předmětné nemovitosti, a proto bylo ve smlouvě uvedeno, že provozovatelem nemovitostí je Jednotné zemědělské družstvo [anonymizována dvě slova] se sídlem ve [obec] IČ: [číslo] (dále jen JZD), přičemž na tento subjekt byly nemovitosti oficiálně zapsány, aniž by zde však fakticky vykonával jakoukoli činnost. Následně ke dni [datum] došlo k zániku původního JZD [obec] a k jeho rozdělení na Zemědělské družstvo [obec], [IČO] a Zemědělské družstvo [obec] v [obec] [IČO] (následně od [datum] Družstvo vlastníků [obec] v [obec] a od [datum] v likvidaci). Zemědělské družstvo [obec] se následně ke dni [datum] přetransformovalo na Zemědělskou obchodní společnost, [obec], spol. s r.o. [IČO], tedy na současnou žalobkyni. Od rozdělení původního JZD neměla žalobkyně ani její právní předchůdce ve svém majetku evidovánu předmětnou nemovitost v [adresa]. V tomto ohledu se v Katastru nemovitostí u této budovy jedná o mylný zápis, kdy je jako vlastník zapsán právní předchůdce žalobkyně tj. Zemědělské družstvo [obec], tedy neexistující subjekt, navíc s uvedením identifikačního čísla ještě původního JZD ([číslo]). Budova je ve značně dezolátním stavu, došlo již ke zřícení části střechy a další konstrukce hrozí rovněž zřícením, čímž se zabýval [stát. instituce], odbor stavebního úřadu, který v rámci svého šetření uzavřel, že žalobkyně je vlastníkem předmětné budovy a nařídil jí provedení příslušných stavebních úprav. Poté, co žalobkyně toto neučinila, bylo ze strany stavebního úřadu zahájeno exekuční řízení k vymožení nepeněžitého plnění s pověření soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], EÚ [okres]. Vzhledem k tomu, že stavební úřad nadále považuje žalobkyni za vlastníka budovy v [adresa] a nebylo dosud možno tuto domněnku zvrátit, hrozí žalobkyni tímto značná finanční újma spočívající ve vynaložení značných nákladů na stavební úpravy budovy k zajištění její stability, případně demolice a současně náklady v rámci probíhajícího exekučního řízení ukládáním sankčních pokut. V této skutečnosti pak žalobkyně spatřuje svůj naléhavý právní zájem na určení, že vlastníkem nemovitosti je jiný subjekt, v tomto případě Česká republika zastoupená v majetkových vztazích buď [anonymizováno 7 slov] (dále jen žalovaný [číslo]), nebo [anonymizována tři slova] (dále jen žalovaný [číslo]), přičemž žalovaný [číslo] by měl být vlastníkem z toho důvodu, že budova je minimálně od zániku původního JZD nevyužívána a nepřešla ani na žádného právního nástupce, tudíž se jedná o nemovitost opuštěnou a jako taková tedy přešla do vlastnictví státu. Pasivní legitimaci žalovaného [číslo] pak spatřuje v tom, že je vlastníkem parcely č. st. [číslo] ([list vlastnictví]), na níž předmětná budova stojí, což by z něj mohlo učinit vlastníka budovy s odkazem na současnou právní úpravu z.č. 89/2012 Sb. účinnou od 1. 1. 2014.

2. K žalobě samé se oba žalované subjekty, zastupující [anonymizována dvě slova], vyjádřily v tom smyslu, že nemají za dostatečně odůvodněnou existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně, dále že není ve věci dána jejich pasivní legitimace, když není prokázáno, že by budova přešla do vlastnictví státu opuštěním nemovitosti původním vlastníkem a že by se stala součástí pozemku [číslo]. Žalovaní mají dále za to, že stavební úřad postupoval správně, když jako vlastníka budovy určil právě žalobkyni, neboť se jedná o přímého právního nástupce původního JZD [obec] a tudíž žalobkyně nastoupila do všech práv a povinností této zaniklé organizace. Soud ve věci provedl velmi obsáhlé a důkladné dokazování se snahou zjistit skutečného vlastníka budovy, což by ve svém důsledku vedlo k uspořádání vztahů mezi účastníky s přesahem rovněž do probíhajícího exekučního a stavebního řízení.

3. Z výpisu z listu vlastnictví pro obec a kat. území [obec] [číslo] soud má za zjištěno, že je zde samostatně zapsaná budova [adresa] označená jako rodinný dům a jejím vlastníkem je zapsáno ZEMĚDĚLSKÉ DRUŽSTVO [anonymizováno], [obec], s identifikačním [číslo] přičemž tento vlastník měl předmětnou nemovitost nabýt na základě hospodářské smlouvy [číslo] [rok] ze dne [datum]. Z uvedeného má soud rovněž za zjištěno, že se jedná o zcela mylný zápis, kde souhlasí pouze označení nabývacího titulu, nicméně název vlastníka odkazuje na neexistující subjekt a IČO na původní neexistující subjekt, tj. původní JZD.

4. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. Dz [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tímto došlo k zániku Jednotného zemědělského družstva [anonymizována dvě slova] se sídlem ve [obec] a ke vzniku dvou nástupnických společností, a sice na Zemědělské družstvo [obec] a Zemědělské družstvo [obec] v [obec].

5. Z dopisu [anonymizováno 7 slov] ze dne [datum] soud zjistil, že tento je reakcí na dopis ze strany žalobkyně ze dne [datum] a je v něm žalobkyni sděleno, že stát není vlastníkem předmětné nemovitosti, neboť tato měla být předmětem transformace zaniklého JZD.

6. Soudem bylo provedeno intenzivní pátrání po projektu transformace původního JZD, ze kterého by bylo patrno, na kterou nástupnickou organizaci byla budova převedena, případně zdali vůbec byla obsahem transformace majetku. Ani při vynaložení veškeré možné snahy nebyl tento projekt dohledán u žádné z institucí ani společností, o čemž svědčí sdělení Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, kat. pracoviště [obec] ze dne [datum], Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] (toto sdělení se sice týká nástupnické organizace, nicméně z dříve učiněného telefonického sdělení, se toto týká i JZD) a navazujícího vyžádání dokumentů z Oblastního archivu v [obec], z jejichž velmi rozsáhlého obsahu nebylo zjištěno, že by se zde tento projekt nacházel, ani soupis majetku, který se z původního subjektu převádí na nový.

7. Ze zápisu o rozdělení původního JZD na výše uvedené dva subjekty ze dne [datum] bylo zjištěno, na kterých katastrálních územích přecházejí nemovité majetky do vlastnictví nástupnických subjektů, přičemž [katastrální uzemí] zde není zmíněno ani u jednoho z nástupnických subjektů.

8. Z transformačního projektu, který předložila žalobkyně, bylo zjištěno, že tento byl zpracován za účelem transformace Zemědělského družstva [obec], [IČO], na současnou žalobkyni a nebylo z něj zjištěno, že by v nemovitém majetku byla zahrnuta předmětná budova, která by tímto na žalobkyni přešla.

9. Ze sdělení [územní celek] ze znalostí místních poměrů soud zjistil, že o nemovitost již více než 30 let nejeví nikdo zájem a minimálně od roku 1992 nelze určit jejího vlastníka. Z dokumentu, který byl soudu zaslán s tímto sdělením, ze dne [datum] soud pouze zjistil, že tehdejší vlastník tj. Státní statek [obec], pro budovu [adresa] zřídil fekální jímku.

10. Z hospodářské smlouvy č. HS [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou byly ze Státního statku [obec] úplatně převedeny nemovitosti – obytná budova [adresa], stáj (dílna) a porodna (sklad) za cenu 500 328 Kč na Specializované kooperační opravny [obec], provozovatel Jednotné zemědělské družstvo [anonymizována dvě slova] se sídlem ve [obec], IČO [číslo]. Při dané formulaci však není jednoznačné, jaký subjekt měl vlastnické právo k nemovitostem nabýt, tj. zdali SKO [obec] (bez právní subjektivity) nebo JZD [obec], nicméně na posledně jmenovaného byly nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí, kde následně zůstala zapsána právě pouze předmětná obytná budova [adresa].

11. Z přehledů dlouhodobého majetku žalobkyně soud zjistil, že budovu v [adresa] žalobkyně ve svém majetku neeviduje.

12. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], který působil jak v původním JZD [obec], tak i jeho nástupnických organizací až do roku 2009, soud zjistil, že na základě hospodářské smlouvy měly být nemovitosti převedeny do majetku SKO [obec], přičemž oficiálně zapsány byly na JZD [obec], aniž by toto družstvo ani jeho právní nástupci tento objekt evidovali jako svůj majetek. Faktickou činnost zde vykonávalo pouze SKO [obec], které se po revoluci mělo transformovat na akciovou společnost. Transformační projekt původního JZD na dvě nástupnické organizace byl kompletně zaslán Krajskému soudu v Ústí nad Labem a tam byl zcela zničen při následných povodních, přičemž další jeho kopie zřejmě neexistuje. Uvedená zjištění byla rovněž potvrzena svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], která působila v původním JZD [obec] a jeho nástupnických organizací na pozici účetní od roku 1967 až do roku 2003. Současně uvedla, že žádná z těchto organizací neevidovala danou nemovitost ve svém majetku. Ze strany státních orgánů pak nebyla nikdy kontaktována z důvodu neplacení daně z nemovitosti či jiných povinností, které souvisejí s vlastnictvím nemovitosti.

13. Ze sdělení likvidátorů [právnická osoba] vlastníků [obec] v [obec]„ v likvidaci“ JUDr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že transformační projekt rozdělení původního JZD [obec] na ZD [obec] a ZD [obec] v [obec] nemá ani jeden z nich k dispozici.

14. V Katastru nemovitostí nebyly dohledány žádné dokumenty, na základě kterých by bylo možno učinit závěr o skutečném aktuálním vlastníku budovy [adresa] v [obec], ani žádné další dokumenty, které by se k této budově vztahovaly.

15. Z důkazu svědeckou výpovědí účetní žalobkyně paní [jméno] [příjmení] soud pouze zjistil, že žalobkyně budovu v [adresa] ve svém majetku minimálně od roku 2010 neeviduje a o této budově se dozvěděla až v listopadu 2018 z exekučního příkazu soudního exekutora, který na pokyn Ing. [příjmení] uhradila.

16. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] (hlavního ekonoma JZD [obec] a následně ekonoma [právnická osoba] a.s.) soud zjistil princip založení a fungování SKO [obec]. Nemovitý majetek byl sdruženými subjekty do této organizace sice vkládán, nicméně i nadále byli zapsáni jako vlastníci nemovitostí, neboť spolek neměl právní subjektivitu. Po státním převratu se SKO [obec] přetransformovalo na [právnická osoba] a.s., do které dosud sdružené subjekty (státní statky a JZD) převedly vložený majetek a za tento získaly akcie v hodnotě vloženého majetku. Ohledně budovy [adresa] v [obec] je svědek přesvědčen, že tato nepřešla do majetku [právnická osoba] a.s., neboť nebyla evidována v jejím hmotném majetku. Uvedený závěr byl následně potvrzen sdělením JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec], která působila jako správce konkursní podstaty [právnická osoba] a.s. a která soudu obecně sdělila, že předmětem konkursního řízení byly pouze nemovitosti, které byly u katastru nemovitostí zapsány ve vlastnictví [právnická osoba], a.s., což však budova [adresa] v [obec] nikdy nebyla.

17. Ze svědecké výpovědi [jméno] [jméno], který v SKO [obec] působil od roku 1977 a následně provedl i transformaci na [právnická osoba], soud zjistil způsob založení SKO [obec], ke kterému mělo dojít v roce 1973, a způsob jeho fungování. Nemovitý majetek byl do sdružení vkládán již při jeho založení, přičemž daný případ, kdy ke vložení došlo až v roce 1988 shledává nestandardním. Při následné transformaci měly být převedeny všechny spravované a využívané nemovitosti SKO [obec] do majetku [právnická osoba] a.s., nicméně v případě předmětné budovy k tomuto převodu zřejmě nedošlo, když na katastru nemovitostí nebyl proveden přepis a současně si daný objekt vůbec nevybavuje.

18. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení] (bývalého zaměstnance SKO [obec], následně [právnická osoba] a v současné době místostarosty [územní celek]) soud zjistil, že po převodu nemovitostí SKO [obec] využívalo pouze přilehlé hospodářské budovy, které byly poté převedeny na [právnická osoba] a následně vydány restituentům. Obytnou budovu [adresa] fakticky naposledy využíval Státní statek [obec] jako ubytovnu či montovnu, přičemž tuto budovu fakticky SKO [obec] nevyužívalo a nebyla ani následně převedena do majetku [právnická osoba]

19. Z vyžádaných kompletních spisů od Krajského soudu v Ústí nad Labem [právnická osoba] a.s. a Družstvo vlastníků [obec] v [obec] (v současné době v likvidaci) soud po jejich kompletním a podrobném prostudování nezjistil žádné relevantní poznatky k projednávané věci, neboť ani u jedné z těchto společností se nenacházel jednak transformační projekt, ani konkrétní soupis nemovitého majetku, kterým by uvedené společnosti disponovali. V žádném z uvedených spisů nebyla rovněž nikde zmíněna budova v [adresa]. Rovněž tak z připojeného exekučního spisu sp.zn. [spisová značka] a v něm připojeného spisu Městského úřadu v Lounech, odbor stavebního úřadu sp.zn. [spisová značka] [spisová značka], nebyly učiněny žádné relevantní poznatky ohledně vlastnictví či převodu předmětné budovy. Zejména pak ze spisu MÚ [obec] byl pouze zjištěn stavebnětechnický stav budovy, a že povinná osoba (žalobkyně) byla určena pouze na základě zápisu v katastru nemovitostí a z historických souvislostí jednotlivých nástupnických organizací po zaniklém JZD [obec].

20. Ze svědecké výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], bývalého vedoucího pracovníka Státního statku [obec] a následně Statku [obec], soud zjistil, že za Státní statek [obec] podepsal hospodářskou smlouvu č. HS [číslo] ze dne [datum] přímo on, přičemž na podrobnosti si již v současné době nepamatuje, tj. jakým způsobem byla uhrazena kupní cena a kdo se na základě této smlouvy stal skutečným vlastníkem převedených objektů. SKO [obec] využívalo pouze hospodářské budovy, které následně přešly na [právnická osoba] a v současné době v nich hospodaří soukromý vlastník [obec] [anonymizováno] [adresa] byla naposledy využívána Státním statkem [obec] ještě před uzavřením hospodářské smlouvy a poté již nikým využívána nebyla.

21. Na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] ve spojení s následným rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] soud zjistil, že těmito rozhodnutími bylo určeno, že vlastníky zde uvedených nemovitostí, mezi které patří pozemky a hospodářské budovy v okolí předmětné budovy [adresa], jsou [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Předmětem rozhodnutí však nebyla samotná obytná budova [adresa]. Dále z kupní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že touto smlouvou výše jmenovaní (kromě [jméno] [příjmení], která již zemřela) prodali nabyté nemovitosti do vlastnictví [jméno] [příjmení], který tuto skutečnost potvrdil ve své svědecké výpovědi. Svědek dále uvedl, že po nabytí uvedených nemovitostí, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro kat. území a [územní celek], měl snahu o odkoupení i samotné budovy [adresa], kdy po zjišťování v místě mu bylo sděleno, že vlastníkem budovy je zemědělské družstvo ve [obec], kam se proto zašel zeptat, načež mu v místě bylo neznámou osobou sděleno, že je to pravda a by odkup byl možný za cenu 100tis. Kč, což však svědek nebyl ochoten akceptovat a dále se již o tuto budovu nezajímal a nadále využíval pouze sousední pozemky a hospodářské budovy, které nabyl do svého vlastnictví. K předmětné budově [adresa] pak svědek uvedl, že byla dříve v majetku Státního statku v [obec] a ten budovu jako poslední také využíval jako ubytovnu a gumárnu (resp. výrobnu gumových hadic, jak to shodně uvedl Ing. [jméno] [příjmení]). Po požáru jednoho z bytů se již objekt dále nikým nevyužíval.

22. Co se týče zjištěného skutkového stavu daného případu soud předně zdůrazňuje, že předmětem řízení je určení vlastnictví budovy [adresa] v [obec], a proto osud nástupnických organizací po zaniklém JZD [obec] a SKO [obec] bude ponechán stranou. Ohledně historických souvislostí ve vztahu pouze k budově v [adresa], je možno konstatovat, že do roku 1988 byla budova ve vlastnictví Státního statku [obec] a následně došlo k jejímu převodu, společně s přilehlými nemovitostmi, na základě hospodářské smlouvy č. HS [číslo] ze dne [datum]. Tehdejší pamětníci, kteří byli v rámci tohoto řízení povoláni k podání svědectví, shodně uvedli, že SKO [obec] nemělo právní subjektivitu, a proto byla nemovitost zapsána na JZD [obec], a to pouze z evidenčních důvodů. Vzhledem k nejasné formulaci hospodářské smlouvy, nelze zcela přesně určit subjekt, na něhož mělo přejít vlastnické právo, neboť dle tehdy platného Hospodářského zákoníku mohly práva a povinnosti nabývat i socialistické organizace, které neměly právní subjektivitu (§ 19 z.č. 109/1964 Sb.). Pro určení přechodu vlastnictví nelze rovněž použít ani tehdejší zápis u Střediska geodézie, neboť tehdejší zápisy měly pouze deklaratorní charakter, na rozdíl od pozdějších konstitutivních po vzniku Katastru nemovitostí. I když tato otázka tedy zůstává i nadále sporná je zcela zřejmé, na základě výše učiněných dílčích skutkových zjištění z provedených důkazů, že budova v [adresa] oficiální cestou nikdy nepřešla na žádného právního nástupce JZD [obec] ani SKO [obec].

23. Podle § 453 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 1991, Věci opuštěné nebo skryté, jejichž vlastník není znám, připadají do vlastnictví státu. Kdo si je přisvojí nebo kdo jich užívá, je povinen státu je vydat, popřípadě vydat i neoprávněný majetkový prospěch takto získaný.

24. Podle § 80 z.č. 99/1963 Sb., Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Podle § 135 z.č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 1992, 1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví státu. 2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil. 3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.

26. Podle § 34 z.č. 40/1964 Sb., Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

27. Podle § 35 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

28. Podle § 37 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

29. Podle § 506 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

30. Podle § 3054 z.č. 89/2012 Sb., Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

31. Podle § 1050 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.

32. Podle § 1045 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.

33. Podle § 3067 z.č. 89/2012 Sb., Je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet doba uvedená v § 1050 odst. 2 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

34. Co se týče právního hodnocení případu se soud, s ohledem na charakter určovací žaloby, nejdříve zabýval otázkou, zdali je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na určení, že nemovitost se nachází ve vlastnictví majetku České republiky. Naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví budovy soud shledal, neboť je zcela nepochybné, že skutečnost, že [stát. instituce] považuje žalobkyni za vlastníka budovy, má a do budoucna může mít, přímý vliv na její majetkovou sféru, a to ve značné míře, ať již tím, že by měla vynaložit značné finanční prostředky na stabilizaci budovy či její odstranění a současně i s ohledem na probíhající exekuční řízení, které je v tomto smyslu vedeno proti žalobkyni ke splnění právě těchto povinností s tím, že za jejich nesplnění jsou jí ukládány peněžní sankce. Z těchto důvodů tedy soud má za to, že naléhavý právní zájem žalobkyně na podání předmětné žaloby je dán, aby byla těchto povinností zproštěna. Dále se pak tedy soud zabýval otázkou, zdali se budova nachází ve vlastnictví České republiky, a to prostřednictvím organizační jednotky žalované [číslo] nebo žalované [číslo]. Po podrobném dokazovaní a při aplikaci výše uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by Česká republika byla vlastníkem předmětné budovy. Uvedený závěr vychází z toho, že v případě Státního pozemkového úřadu nemohlo dojít k nabytí vlastnictví budovy z důvodu, který uváděla žalobkyně tj., že budova se stala součástí pozemku, který je ve vlastnictví této žalované (parcela [číslo]) od nabytí účinnosti z.č. 89/2012 Sb. s poukazem na ustanovení § 506 odst. 1, neboť budova před touto změnou nebyla evidována ve vlastnictví žalované, a proto nemohla nabýt k budově vlastnické právo podle § 3054 z.č. 89/2012 Sb. Budova byla rovněž po celou dobu evidována jako obytná budova a nikoli zemědělská budova, jak na to žalovaná správně poukazovala. Česká republika prostřednictvím žalovaného č. 2) tedy není a nebyla vlastníkem předmětné budovy. Složitější situace pak je ohledně otázky, zdali se Česká republika nestala vlastníkem budovy prostřednictvím žalovaného č. 2), a to tím způsobem, že budovu její původní vlastník opustil. Jak již bylo výše uvedeno, má soud za prokázáno, že budova již nebyla dále převedena na žádného právního nástupce JZD [obec] ani SKO [obec]. Právními nástupci JZD [obec] byli od [datum] Zemědělské družstvo [obec] a Zemědělské družstvo [obec] v [obec] a právním nástupcem SKO [obec] byla od [datum] [právnická osoba] a.s. Nejméně tedy od uvedených dat nebyl oficiálně nikdo vlastníkem budovy a tuto by bylo možno považovat za opuštěnou s tím, že fyzicky byla tato budova užívána ještě původním vlastníkem Státním statkem [obec]. Pokud jde o samotný institut opuštění nemovitosti, v kontextu současné právní úpravy by o tomto bylo možno uvažovat tak, že k počátku lhůty podle § 1050 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. došlo nejpozději dne [datum] a tedy by z tohoto pohledu byla nemovitost opuštěnou a vlastníkem by se stala Česká republika. Vzhledem k ustanovení § 3067 z.č. 89/2012 Sb. však současnou právní úpravu v tomto případě aplikovat nelze. Dřívější právní úprava obsažená v z.č. 40/1964 Sb. a účinná v době naznačeného„ opuštění“ budovy, institut opuštění nemovité věci neznala. Část odborné veřejnosti se rovněž domnívala, že zbavení se vlastnického práva k nemovitosti jejím opuštěním je proto zcela vyloučeno. Uvedený názor byl částečně zastáván i z toho důvodu, že vlastníci by se tímto způsobem mohli zbavovat chátrajících (zejména hospodářských) budov, aby se tím vyhnuli vynaložení nákladů na jejich údržbu, čímž by své břemeno povinností přenesli na stát. Zásadní stanovisko v této problematice učinil až Ústavní soud svým rozhodnutím ze dne 26. 4. 2005 pod sp.zn. I. ÚS 696/02, kde uvedl, že opuštění nemovitosti je možné i podle z.č. 40/1964 Sb., ovšem za splnění podmínky, že toto opuštění bude splňovat obecné požadavky na právní úkon, kterým dosavadní vlastník jasně vyjadřuje svou vůli nebýt nadále vlastníkem dané nemovitosti, jak je to uvedeno v § 37 z.č. 40/1964 Sb. Musí zde být tedy doložen jednostranný, svobodný, vážný a určitý projev vůle vlastníka věc opustit a současně musí dojít i k fyzickému opuštění. Ačkoli k „ opuštění“ budovy v daném případě došlo před účinností katastrálního zákona (tj. před 1. 1. 1993) a dosavadní zápisy v evidenci nemovitostí neměly konstitutivní účinky, bylo by však zcela logické, aby takový právní úkon směřoval rovněž k instituci, která takové zápisy provádí. V průběhu tohoto řízení nebylo nijak prokázáno, že by vlastník sporné budovy učinil výše naznačený právní úkon, kterým by vyjadřoval svou vůli nemovitost opustit, ať by takový projev vůle směřoval ke komukoli. Zcela určitě však takový projev vůle nesměřoval vůči oprávněné organizaci povolané k evidenci nemovitostí, neboť nic podobného nebylo dohledáno. Nebyla předložena ani známa žádná listina, která by takový projev vůle obsahovala, ani žádný z vyslechnutých svědků, kteří období transformací po roce 1991 zažili, či se jich osobně účastnili, nevypověděl, že by jakákoli společnost či organizace učinila jakýmkoli způsobem projev vůle, kterým by měla v úmyslu se zbavit vlastnictví sporné budovy v [adresa]. Pouhé nevyužívání budovy nemohlo naplnit podmínky jejího opuštění, neboť budovu fyzicky nevyužíval již Státní statek v [obec], nicméně nadále vystupoval jako vlastník, když tuto, společně s okolními nemovitostmi, převedl hospodářskou smlouvou na nového vlastníka (?), který však budovu rovněž žádným způsobem aktivně nevyužíval, ať se již jednalo o JZD [anonymizována dvě slova] [obec], či SKO [obec]. Vzhledem ke všemu výše uvedenému má soud za to, že v kontextu předchozí, ani současné právní úpravy nikdy nedošlo k platnému a účinnému opuštění budovy v [adresa], a proto se Česká republika nemohla nikdy stát jejím vlastníkem, neboť vlastnické právo k této nemovitosti na stát jejím opuštěním nikdy nepřešlo. Soudu tedy nezbylo než žalobu na určení, že vlastníkem budovy v [adresa] je Česká republika, zamítnout. Závěrem pak pouze soud vyjadřuje pochybnost nad tím, že by se žalobkyně nikdy necítila být vlastníkem předmětné budovy, když v průběhu řízení bylo zjištěno, že zřejmě zástupce žalobkyně měl v roce 2008 nabízet budovu k prodeji [jméno] [příjmení] a dále pak v roce 2014 měla žalobkyně uzavřít s žalovaným [číslo] nájemní smlouvu na pozemek, na kterém budova stojí.

35. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaní měli ve věci plný úspěch. Žalobkyni tak byla uložena povinnost hradit žalovanému č. 1 náhradu nákladů v celkové výši 2 700 Kč představující paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za 9 úkonů (vyjádření k žalobě, podání k doplnění dokazování, závěrečný návrh a osobní účast při šesti soudních jednáních) a žalovanému č. 2 náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 497 Kč, kterou tvoří paušální náhradu ve výši 300 Kč za 15 úkonů (vyjádření k žalobě, podání k doplnění dokazování, závěrečný návrh, příprava na šest soudních jednání a osobní účast při šesti soudních jednáních) a náhradu cestovného ve výši 3 997 Kč (náhrada za pohonné hmoty na šest jednání z [obec] do [obec] a zpět ve výši 260 Kč, 267 Kč, 292 Kč, 284 Kč, 296 Kč, 338 Kč a náhradu za opotřebení vozidla ve výši 1 933 Kč v roce 2021 a ve výši 2 064 Kč v roce 2022). K určení výše a počtu náhrad nákladů bylo vycházeno z vyhl. č. 254/2015 Sb. a při určení náhrady za opotřebení vozidla dle vyhl. č. 511/2021 Sb. Použité vozidlo bylo Škoda Octavia 1,4 o průměrné spotřebě 5,4 l /100 km.