9 C 176/2020

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované údaje o zástupci anonymizováno 5 slov adresa o náhradu nemajetkové újmy v částce 74 681 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 74 681 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 156 056 Kč od 9. 5. 2020 do 22. 9. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 74 681 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 156 056 Kč spolu s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy s tím, že dne 10. 1. 2011 došlo ze strany žalobkyně k podání žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. [obec] na žalovaného [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl ve věci rozsudkem č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], poprvé tak bylo ve věci pravomocně rozhodnuto po 7 letech, 10 měsících a 19 dnech. Žalobkyně následně podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který tomuto dovolání vyhověl a rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo řízení pravomocně skončeno dne 29. 10. 2019. Celkově tak předmětné soudní řízení trvalo 8 let, 9 měsíců a 19 dní. Dle žalobkyně tak v uvedeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), neboť doba trvání řízení je zcela nepřiměřená. Důsledkem průtahů řízení tak byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, kterou požaduje odčinit poskytnutím přiměřeného zadostiučinění. Žalobkyně dále doplnila, že předmět sporu nebyl nikterak složitý, neboť zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je v zásadě běžným standardním sporem. Soud se namísto vypořádání se s námitkou promlčení zabýval zbytečným a rozsáhlým dokazováním skutkových otázek vynucených žalovaným, opakovaně připustil jeho námitky a důkazní návrhy a řešení sporu se tak vymklo rozumnému a očekávatelnému postupu v řízení. Přesto, že na počátku řízení doufala žalobkyně v rychlé vyřízení věci, stalo se pro ni uvedené soudní řízení bezprecedentní životní zátěží. Rozhodnutí ve věci bylo pro žalobkyni významné proto, že v dané době nemohla počítat s finanční podporou ze strany [jméno] [příjmení] vůči společným dětem při jejich vysokoškolském studiu a rovněž z důvodu zajištění svého bydlení. Žalobkyně pak vůči žalované uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy již dne 5. 12. 2018 (po prvním pravomocném skončení věci) a následně dne 8. 11. 2019 (po pravomocném skončení řízení před odvolacím soudem), žalovaná však žalobkyni ke dni podání žaloby nesdělila své stanovisko, ani požadovanou škodu ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku neuhradila.

2. Žalobkyně následně dne 25. 9. 2020 vzala svou žalobu co do částky 81 375 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z této částky od 23. 9. 2020 do zaplacení zpět, když uvedla, že od žalované obdržela dne 24. 9. 2020 částku ve výši 81 375 Kč spolu s vyjádřením žalované, že tato dospěla k závěru o oprávněnosti požadavku žalované, avšak právě pouze do výše vyplacené částky. Žalobkyně tak nadále požadovala po žalované úhrady částky ve výši 74 681 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 156 056 Kč od 9. 5. 2020 do 22. 9. 2020 a z částky 74 681 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatnění nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že činí nesporným, že u ní žalobkyně dne 5. 12. 2018 uplatnila nárok na zadostiučinění ve výši 156 056 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná žádost žalobkyně projednala dne 17. 9. 2020 přičemž konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 81 375 Kč. Žalovaná je pak přesvědčena, že výše poskytnuté nemajetkové újmy odpovídá všem okolnostem případu. Žalovaná dále uvedla, že při výpočtu této částky vycházela ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, konkrétně pak ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. z částky 1 250 Kč za měsíc trvání, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná pak shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění, a to o 25 % z důvodu složitosti předmětného řízení a o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů, kdy délka řízení byla z určité části způsobena procesní aktivitou účastníků. Význam řízení pro žalobkyni pak žalovaná shledala jako běžný. Důvod pro navýšení poskytnutého zadostiučinění dle žalované dán není.

4. Ve věci bylo následně provedeno dokazování, a to spisem Okresního soudu v Lounech vedeným pod sp. zn. [spisová značka].

5. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 občanského soudního řádu za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že žalobkyně uplatnila vůči žalované dne 5. 12. 2018 nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 156 056 Kč za nesprávný úřední postup. Žalovaná pak žalobkyni dne 22. 9. 2020 vyplatila na přiměřeném zadostiučinění částku ve výši 81 375 Kč.

6. Ze spisu Okresního soudu v Lounech vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že žalobou žalobkyně podanou proti žalovanému [jméno] [příjmení] bylo dne [datum] zahájeno u zdejšího soudu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, konkrétně k rodinnému domu v katastrálním území [územní celek]. První jednání ve věci se uskutečnilo dne [datum], přičemž žalovaný zde učinil návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, tedy i v rozsahu jím provedených investic a navrhl, aby byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému částku ve výši 366 455 Kč, a to právě z titulu jeho výlučných investic do společné nemovitosti. Přehled těchto investic následně předložil soudu ve svém písemném vyjádření ze dne 11. 7. 2012. Na toto reagovala žalovaná ve svém podání ze dne 18. 9. 2012 tím, že uvedla, že s provedením žalobcem tvrzených investic souhlasila, dokonce se na jejich provádění sama podílela, a to finančně i osobním výkonem práce. Naopak, žalobkyně sporovala dobu provádění investic, jejich výši i způsob financování. Žalobkyně také vznesla námitku promlčení týkající se jejího bezdůvodného obohacení ve vztahu k předmětným investicím žalovaného. Na možné promlčení nároku žalovaného žalobkyně upozornila ještě ve svém podání ze dne 21. 2. 2014 či v podání ze dne 20. 6. 2014. Na vyjádření žalobkyně reagoval žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 11. 2012, kdy uvedl, že souhlas žalobkyně s investicemi nikdy neslyšel, tento pouze dovozoval z toho, že žalobkyně o investicích musela vědět od společných dětí.

7. Ve dnech [datum] a [datum] pak proběhla další jednání před okresním soudem, dne 16. 4. 2014 byl soudem ustanoven znalec z oboru kybernetiky, kdy znalecký posudek byl soudu doručen dne 13. 6. 2014. Další jednotlivá jednání před okresním soudem, tedy jednání čtvrté, páté, šesté a sedmé proběhly ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Následně, dne 26. 5. 2015 došlo k opětovnému ustanovení znalce, tentokráte znalce z oboru ekonomika, avšak dne 15. 12. 2015 bylo ustanovení znalce zrušeno a dne 16. 2. 2016 došlo k ustanovení znalce nového. Tento soudu zaslal vypracovaný znalecký posudek dne 8. 3. 2016. Dne 20. 4. 2016 pak soud uložil znalci doplnit znalecký posudek, přičemž znalec tak učinil dne 11. 5. 2016 Poslední, osmé jednání proběhlo u Okresního soudu v Lounech dne [datum], rozsudek byl pak vyhlášen dne [datum]. V rozsudku se soud zabýval otázkou souhlasu žalobkyně s investicemi do společného domu, otázkou doby provedení jednotlivých investic a zejména otázkou promlčení nároku žalovaného, kdy skutečnosti ze kterých vyvodil závěry o těchto otázkách, čerpal z rozsáhle provedeného dokazování.

8. Následně podali žalovaná i žalovaný odvolání a spis byl dne 28. 2. 2017 předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. První jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem se uskutečnilo dne [datum], druhé pak dne [datum]. Rozsudek vyhlásil Krajský soud v Ústí nad Labem dne [datum], přičemž tento ve svém rozhodnutí prvostupňový rozsudek částečně potvrdil a částečně změnil. Žalobkyně pak dne 15. 1. 2019 podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spis tak byl dne 28. 5. 2019 opětovně předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne [datum] bylo Nejvyšším soudem ve vztahu k jeho rozsudku vydáno opravné usnesení. Konečně, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 29. 10. 2019, došlo k zastavení odvolacího řízení, jelikož oba účastníci vzali svá odvolání zpět.

9. Z uvedeného spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka] rovněž plyne, že mimo procesních úkonů vztahujících se k rozhodnutí o meritu věci rozhodoval okresní soud také o žádosti žalovaného o osvobození od soudního poplatku, a to dne 10. 9. 2013.

10. Na základě provedeného dokazování byl tak prokázán následující skutkový stav. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne [datum] proti žalovanému [jméno] [příjmení] (sp. zn. [spisová značka]) domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společné nemovitosti. Během prvního jednání dne [datum] žalovaný navrhl, aby byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému peněžní částku ve výši 366 455 Kč z titulu jeho výlučných investic do nemovitosti. Žalovaná následně dne 18. 9. 2012 uvedla, že s investicemi souhlasila, když se na těchto osobně finančně i vlastní prací podílela, tato však sporovala dobu provádění investic, jejich výši i způsob financování. Žalobkyně rovněž vznesla námitku promlčení týkající se jejího bezdůvodného obohacení vyplývajícího z investic provedených žalovaným. Žalovaný následně dne 5. 11. 2012 uvedl, že souhlas žalobkyně výslovně neslyšel, naopak, tento pouze dovozoval. Řízení následně postupovalo tak, že dne [datum] a [datum] proběhla další jednání před prvoinstančním soudem, dne 16. 4. 2014 byl soudem ustanoven znalec, který zpracoval znalecký posudek dne 13. 6. 2014, následovala další jednání, konkrétně ve dnech [datum], [datum], [datum] a 19. 1. 2015. Dne [datum] došlo k opětovnému ustanovení znalce, dne 15. 12. 2015 bylo toto ustanovení zrušeno a dne 16. 2. 2016 byl ustanoven znalec nový. V mezidobí rozhodoval Okresní soud v Lounech také o žádosti žalovaného o osvobození od soudního poplatku. Poslední jednání proběhlo dne [datum], rozsudek byl pak vyhlášen dne [datum]. Rozsudek obsahoval mimo jiné i vypořádání s otázkou týkající se souhlasu žalobkyně s investicemi žalovaného do nemovitosti, vypořádání s dobou provedení jednotlivých investic a rovněž řešil otázku promlčení nároku žalovaného. Po následném podání odvolání byl spis dne 28. 2. 2017 předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ve věci poprvé jednal dne [datum], podruhé pak dne [datum]. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl vyhlášen dne [datum]. Žalobkyně dne 15. 1. 2019 podala dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. Následně došlo k opětovnému předložení spisu odvolacímu soudu, který usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne 29. 10. 2019, zastavil odvolací řízení z důvodu zpětvzetí odvolání obou účastníků. Žalobkyně pak uplatnila vůči žalované dne 5. 12. 2018 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve formě přiměřeného zadostiučinění ve výši 156 056 Kč za nesprávný úřední postup. Dne 22. 9. 2020 žalovaná uhradila žalobkyni na nemajetkové újmě částku ve výši 81 375 Kč.

11. Zjištěný skutkový stav soud následně posoudil po stránce právní.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle druhého odstavce tohoto ustanovení Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle třetího odstavce citovaného ustanovení V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného 16. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a zda žalobkyni vznikl nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, přičemž dospěl k závěru, že na obě otázky je třeba odpovědět kladně. Řízení vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. [spisová značka], které je předmětem tohoto sporu bylo zahájeno dne [datum], pravomocně pak bylo ukončeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 29. 10. 2019 Celkem tak řízení trvalo 8 let, 9 měsíců a 18 dnů, což je doba, kterou je v daném konkrétním případě skutečně třeba označit za nepřiměřenou. V řízení lze vysledovat určitá období, ve kterých nebyly ze strany jednotlivých soudů činěny úkony bez nedůvodných prodlev, zejména pak lze poukázat na prodlevy mezi jednotlivými jednáními, kdy jako nejvýraznější prodlevu lze označit období od 28. 2. 2017 tedy od okamžiku, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu, do [datum], tedy do dne, kdy se u odvolacího soudu konalo první jednání a období mezi prvním a druhým jednáním u soudu prvního stupně, tj. od [datum] do [datum] i když v tomto období byly činěny některé dílčí úkony. Dle soudu tak lze skutečně konstatovat, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobkyně rovněž svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy řádně v souladu s ustanovením § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. u žalované dne 5. 12. 2018 uplatnila, a vzhledem k tomu, že její nárok nebyl do 6 měsíců uspokojen, využila svého práva a v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila svůj nárok u soudu.

17. Pokud jde o vlastní nárok žalobkyně na přiznání přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu lze přihlédnout k relevantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (kterou ve svém stanovisku správně cituje i žalovaná), ze které plyne pevná vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 29. 3. 2006 Apicella vs. Itálie). Vzhledem k tomu, že v nyní posuzovaném případě nejsou dány žádné okolnosti, na základě kterých by bylo možné tuto domněnku vyvrátit, lze rovněž uzavřít, že žalobkyni vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu nemajetková újma dle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a tato tak má nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích.

18. Stěžejní otázkou v dané věci je proto určení výše tohoto přiměřeného zadostiučinění, přičemž je třeba zdůraznit, že žalobkyni bylo již částečné přiměřené zadostiučinění ve výši 81 375 Kč žalovanou přiznáno a vyplaceno. Jak plyne z jejího vyjádření, vycházela žalovaná při určení výše této částky ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého se základní částka, z níž se vychází při určování výše přiměřeného zadostiučinění, pohybuje v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že první dva roky řízení mají být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Při stanovení této základní částky se pak vychází zejména z celkové doby řízení. Žalovaná pak v tomto konkrétním případě vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. z částky 1 250 Kč za měsíc, přičemž neshledala důvod pro navýšení této částky. Naopak, žalovaná ponížila tuto základní částku celkem o 30 %, a to konkrétně o 25 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů, což je rovněž v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, dle kterého lze výši přiměřeného zadostiučinění upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. S tímto výpočtem žalobkyně nesouhlasila, když uvedla, že soud prvního stupně se v předmětné věci zbytečně zabýval rozsáhlým dokazováním skutkových otázek vynucených žalovaným, místo aby se nejprve vypořádal s námitkou promlčení, kterou žalobkyně opakovaně vznášela. Na tomto místě však soud nemůže s žalobkyní souhlasit. Naopak, dle názoru soudu se skutečně jednalo o skutkově složité řízení, které si vyžádalo rozsáhlé dokazování, přičemž nelze říci, že tomuto dokazování se bylo možné vyvarovat vypořádáním se s námitkou promlčení vznesenou žalobkyní. Předmětné dokazování se vztahovalo k jednotlivým investicím, jejichž vypořádání v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví navrhl žalovaný, přičemž právě toto dokazování bylo vzhledem k námitce promlčení klíčové. Jak totiž plyne ze spisu, mezi účastníky byla otázka investic sporná a soud tak musel postavit najisto otázku týkající se souhlasu žalobkyně s provedenými investicemi a zejména pak určit dobu ve které byla která konkrétní investice vynaložena. Dle ustálené judikatury (zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3766/2011) jsou totiž právě tyto otázky klíčové pro určení běhu promlčecí lhůty, neboť pakliže spoluvlastník s investicemi do společné věci souhlasí, jsou jejich části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné již za trvání spoluvlastnictví, nikoliv až po jeho zrušení. K této situaci v posuzovaném případě došlo a pro účely posouzení běhu promlčecí lhůty bylo tak třeba určit, kdy byly jednotlivé investice provedeny, což si vyžádalo dokazování, které soud v dané věci provedl. Je tak třeba jednoznačně odmítnout námitku žalované, že kdyby se soud nejprve vypořádal s námitkou promlčení, nutnost dokazování by tak odpadla. Naopak lze souhlasit se snížením přiměřeného zadostiučinění žalovanou z důvodu složitosti řízení, přičemž snížení o 25 % se soudu ve světle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které stanoví, že zvýšení či snížení přiměřeného zadostiučinění by v obecné rovině nemělo přesahovat 50 % tak, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a poskytnutým odškodnění, jeví jako přiměřené. Dle soudu lze rovněž souhlasit se snížením přiměřeného zadostiučinění o 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů, neboť v tomto řízení bylo rozhodováno na všech stupních soudní soustavy. Pakliže pak žalobkyně poukazuje na skutečnost, že se soud příliš podrobně zabýval námitkami žalovaného [jméno] [příjmení], v důsledku čehož došlo k neúměrnému průtahu v řízení, chce soud toliko zdůraznit, že vzhledem ke kontradiktornosti občanského soudního řízení není možné žádnému z účastníků jakýmkoliv způsobem upírat jeho procesní práva, i kdyby to mělo za následek prodloužení řízení, přičemž je soud rovněž povinen se zabývat všemi relevantními námitkami a návrhy účastníků, aby byla dodržena zásada rovnosti účastníků v rámci soudního řízení.

19. Pokud dále žalobkyně poukazuje na to, že přiměřené zadostiučinění by mělo být zvýšeno, jelikož řízení působilo pro žalobkyni významnou životní zátěž, je dle soudu nejprve třeba zmínit, že většina soudních řízení může pro účastníky představovat určitou zátěž či nepříjemnou životní situaci. Žalobkyně pak význam předmětného sporu pro svou osobu dovozuje z tvrzení, že v době sporu nemohla počítat s finanční podporou ze strany žalovaného vůči společným dětem a rovněž z hlediska zajištění svého bydlení. Dle soudu však otázka finanční podpory žalobkyně ze strany žalovaného nikterak nesouvisí s řízením o rozdělení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a pokud jde o otázku bydlení, může se jednat o jeden ze standardních důsledků sporu tohoto typu, pakliže je jeho předmětem obytná nemovitost. Naopak, dle již vícekrát citovaného stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 bude důvod pro zvýšení přiměřeného zadostiučinění z hlediska významu řízení pro poškozeného dán zejména v určitých typech soudních řízení, jako jsou řízení trestní, řízení, jehož předmětem je ochrana osobnosti, péče o nezletilé či pracovněprávní spory. Zvýšený význam lze shledat rovněž u osob vyššího věku či u osob těžce nemocných Ani jedna z výše uvedených okolností pro zvýšení přiměřeného zadostiučinění však na tento případ nedopadá, žalobkyně pak ani dostatečně nespecifikovala žádnou jinou okolnost, proč by měl být význam uvedeného řízení pro tuto vyšší než běžný. Soud tak neshledává žádný důvod pro zvýšení poskytnutého zadostiučinění pro význam řízení pro žalobkyni.

20. V daném případě je tedy na místě uzavřít, že délka předmětného řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla nepřiměřená, a to i při zohlednění výše popsané nutnosti rozsáhlého dokazování i toho, že řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy. Žalobkyni tak v souladu se zákonem [číslo] náleží přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Žalobkyně však již byla za způsobenou nemajetkovou újmu žalovanou odškodněna částkou ve výši 81 375 Kč, přičemž soud tuto částku shledává zcela přiměřenou okolnostem případu. Soud proto žalobu žalobkyně, ohledně zbytku uplatňovaného nároku, který nebyl krytý částečným plněním ze strany žalované, zamítl.

21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalovaná nebyla zastoupena zástupcem, soud jí tak dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu přiznal paušální náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, tedy náhradu za dva úkony po 300 Kč, konkrétně pak písemné podání ve věci a účast u jednání soudu dne [datum].