9 C 177/2016

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 020 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zbytku nároku, který nebyl uspokojen v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 INS 2395/2016, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 020 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě objednávek žalovaného mu žalobkyně pronajala lešení včetně dovozu, montáže, demontáže a odvozu, na což následně žalovanému vystavila faktury číslo na částku 37 240 se splatností do 14. 12. 2015 a fakturu číslo na částku 10 780 Kč se splatností do 14. 1. 2016. Žalovaný poté tyto své závazky neuhradil ani zčásti a žalobkyně se tak se svými nároky obrátila k soudu.

2. K věci samé se žalovaný vyjádřil pouze v rámci podaného odporu proti platebními rozkazu tak, že nároky žalobkyně byly přihlášeny do jeho insolvenčního řízení, v rámci kterého mu bylo povoleno oddlužení. Řízení bylo po ověření výše uvedených skutečností přerušeno po dobu, po kterou budou trvat účinky úpadku usnesením č.j. 9 C 117/2016-20 ze dne 1. 12. 2017. Následně bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-B-54 ze dne 13. 9. 2022 bylo konstatováno, že žalovaný splnil podmínky oddlužení a současně žalovaného osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Tato skutečnost byla oznámena žalobkyni, která sdělila, že trvá na pokračování v řízení.

3. Z provedených důkazů, a sice faktury číslo má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smluvního vztahu, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému pronajmout, dodat, smontovat, demontovat a odvézt lešení dle požadavku žalovaného a žalovaný byl poté povinen uhradit sjednanou cenu. Dále pak z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-A-32 ze dne 14. 3. 2017 má za prokázáno, že byl zjištěn úpadek žalovaného. Na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-B-7 ze dne 23. 5. 2017 má soud za prokázáno, že žalovanému bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na základě výpisu z přihlášek má soud za prokázáno, že žalobkyně, jakožto nezajištěný věřitel, se přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného se svojí pohledávkou, která je předmětem tohoto řízení, a sice ve výši 53 008,66 Kč představující 48 020 Kč jistinu a 4 988,66 Kč kapitalizované příslušenství. Žalobkyně poté v rámci insolvenčního řízení byla evidována jako věřitel číslo číslo její přihlášky doručené dne datum bylo evidováno pod číslo. Tato výše uvedená přihláška byla dále evidována jako dílčí pohledávka č.

1. Žalobkyně rovněž provedla přihlášku dílčí pohledávky č. 2 ve výši 12 746,5 Kč, jakožto náklady nalézacího soudního řízení, která však byla popřena ze strany insolvenčního správce, neboť tato pohledávka dosud nevznikla. Žalovaný v rámci insolvenčního řízení přihlášenou dílčí pohledávku 1 v celkové výši 53 008,66 uznal. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-B-54 ze dne 13. 9. 2022 má soud za prokázáno, že Krajský soud v Ústí nad Labem vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a současně jej osvobodil, mimo jiné, od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

4. Z provedených důkazů tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně svou pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného a jeho manželky, přičemž v rámci tohoto oddlužení z vymáhané částky obdržela celkem 29,08151 % z přihlášené částky 53 008,66 Kč, tj. obdržela částku 15 804,58 Kč, což vyplývá i ze způsobu vypořádání pohledávky v insolvenčním řízení. Z důkazů rovněž vyplývá, že žalovaný po celou dobu insolvenčního řízení řádně plnil své povinnosti v rámci splátkového kalendáře a byl tedy Krajským soudem v Ústí nad Labem pravomocně osvobozen od placení této pohledávky, která byla do insolvenčního řízení zahrnuta, avšak nebyla uspokojena v plném rozsahu.

5. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. vyplývá, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

6. Z provedeného dokazování a citovaného zákonného ustanovení pak jednoznačně vyplývá, že žalobkyně pozbyla nárok na uspokojení své pohledávky nad rámec toho, co již z insolvenčního řízení obdržela a soudu tedy nezbylo, než žalobu ohledně zbytku vymáhané pohledávky nad rámec toho, co již v insolvenčním řízení obdržela, zamítnout, neboť tato pohledávka již zanikla.

7. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně sice byla v řízení ve větší části neúspěšná, a to přesto, že byla soudem výslovně upozorněna na následky pokračování v řízení, nicméně žalovaný, který byl jednání osobně přítomen, náhradu žádných nákladů nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.