9 C 195/2019

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Machytky a přísedících Bc. Moniky Portešové a Markéty Sovové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 302 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 294 214 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 294 214 Kč od 15. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 033 Kč k rukám obecného zmocněnce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby mu žalovaná byla povinna zaplatit částku 302 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 302 580 Kč od 15. 12. 2019 do zaplacení jako odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrné mzdy. Svůj nárok odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval u žalované v hlavním pracovním poměru od 1. 8. 2010 do 30. 11. 2019 na kvalifikované pozici obráběč kovů, resp. operátor CNC stroje. Dne [datum] utrpěl žalobce pracovní úraz spočívající v poranění bederní páteře následkem pádu na kovových schodech stroje s délkou pracovní neschopnosti do 31. 7. 2019. Na základě následného odborného posudku MUDr. [jméno] [příjmení], jehož odborný závěr zaměstnavatel uznal, byl shledán nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce z důvodu zdravotního omezení způsobeného pracovním úrazem. V této souvislosti byl na základě posudku shledán dnem [datum] invalidním a dne [datum] mu byl přiznán invalidní důchod. Vzhledem k tomu, že pro výkon dosavadní práce nebyl zdravotně způsobilý, byl rozhodnutím zaměstnavatele ze dne 4. 9. 2019 přesunut na pozici manipulačního dělníka. S tímto přeřazením však žalobce nesouhlasil, neboť se jedná o nekvalifikovanou práci a její výkon pro něj znamenal značnou profesní degradaci. Následně se však se zaměstnavatelem nedohodl na přeřazení na jinou práci a zaměstnavatel nejevil snahu mu zajistit jinou pracovní pozici odpovídající jeho kvalifikaci. Z toho důvodu žalobce podal dne [datum] výpověď z pracovního poměru a tento skončil ke dni [datum]. Žalobce je tedy přesvědčen, že mu vůči žalované vznikl nárok na vyplacení odstupného ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 67 odst. 2 z.č. 262/2006 Sb., neboť byly splněny zákonné předpoklady pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. d) z. č. 262/2006 Sb., kterou v tomto případě musel podat sám žalobce z toho důvodu, že ji nedal sám zaměstnavatel, ani jej nepřeřadil na jinou pro něj vhodnou pozici a tento postup nemůže jít k jeho tíži a ke krácení jeho práv tak, jak to vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu. Pro výpočet průměrné mzdy žalobce použil údaj z potvrzení zaměstnavatele pro účely Úřadu práce pro výpočet podpory v nezaměstnanosti, když v tomto potvrzení byla uvedena výše 20 819 Kč čistého výdělku, přičemž pro účely výpočtu odstupného se použije hrubý měsíční výdělek v tomto případě ve výši 25 215 Kč, tj. celkem 302 580 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným okolnosti vzniku a zániku pracovního poměru, jakož i převedení na jinou pracovní pozici z důvodu pracovního úrazu, který rovněž označila za nesporný, nicméně nesouhlasila s tím, že by žalovanému při rozvázání pracovního poměru vznikl nárok na vyplacení odstupného, neboť převedení na pozici manipulačního dělníka bylo pro žalobce vhodné z důvodu jeho zdravotního omezení, mělo být učiněno pouze dočasně a navíc nebyl tímto postupem žalobce nijak finančně zkrácen, neboť mu byla na nové pozici zvýšena mzda z původních 18 557 Kč na 20 211 Kč. Dle názoru žalované pak zákoník práce upřednostňuje postup převedení na jinou pracovní pozici (i když s tímto zaměstnanec nesouhlasí) před výpovědí z pracovního poměru. Žalovaná je toho názoru, že splnila svou zákonnou povinnost vůči žalobci, v souvislosti s jeho pracovním úrazem a převedla jej na pro něj vhodnou pozici, když neshledala důvod k rozvázání pracovního poměru výpovědí, neboť pokud ztratí zaměstnanec z důvodu pracovního úrazu zdravotní způsobilost k vykonávání dosavadní práce, může si zaměstnavatel vybrat, zdali zaměstnance převede na jinou vhodnou pozici, nebo mu dá výpověď. V tomto případě zvolila žalovaná možnost převedení na pozici manipulačního dělníka, která byla, v souladu se závěrem lékaře, pro žalobce vhodná, i přes to, že s tím žalobce nesouhlasil. Tento přechod na novou méně kvalifikovanou pozici pak žalovaná kompenzovala zvýšením mzdy, když jako manipulační dělník by jinak žalobce měl nárok pouze na 13 500 Kč. K dočasnému převedení došlo rovněž z toho důvodu, že žalobce před pracovním úrazem byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti se zdravotními problémy se zády a žalovaná si chtěla nechat vyhotovit zdravotní posouzení, zdali je pracovní omezení žalobce trvalého rázu a zda souvisí s pracovním úrazem, nebo s již dřívějšími zdravotními problémy. Dříve, než však k tomuto dalšímu zdravotnímu posouzení došlo, žalobce podal výpověď z pracovního poměru. Pokud by však žalobce takto neučinil, žalovaná by jej určitě převedla na jinou pozici, která by pro něho byla vhodnější a přijatelnější. Žalobcem podanou výpověď proto spatřuje jako nedůvodnou s tím, že mu tímto postupem nemohl vzniknout nárok na vyplacení odstupného podle §67 odst. 2 ZP.

3. Soud provedl všechny účastníky navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění.

4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uvedeného dne uzavřeli smlouvu o pracovním poměru podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce (dále jen ZP), a to na dobu určitou od [datum] do [datum] na pozici obráběče kovů. Tato smlouva byla následně změněna dodatkem ze dne [datum] s tím, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou.

5. Z převedení na jinou práci ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalovaná převedla žalobce z dosavadní pozice obráběče kovů na manipulačního dělníka, a to z důvodu pracovního úrazu do doby přezkoumání o trvalé zdravotní nezpůsobilosti. Toto převedení není podepsáno žalobcem.

6. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] má soud za zjištěno, že žalobce tímto dal výpověď z pracovního poměru podle § 50 odst. 3 ZP s dvouměsíční výpovědní lhůtou, která skončí dnem [datum] z toho důvodu, že jej žalovaná převedla na jinou práci bez jeho souhlasu. Z tohoto důkazu má soud rovněž za prokázáno, že žalovaná si téhož dne tuto výpověď od žalobce převzala.

7. Z posouzení zdravotní způsobilosti k práci ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne vydala MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] potvrzení, že žalobce není zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní pracovní pozice z důvodu pracovního úrazu.

8. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne [datum] má soud za prokázáno, že tímto rozhodnutím byl žalobce uznán invalidním prvního stupně a byl mu přiznán invalidní důchod ve výši 6 399 Kč měsíčně.

9. Totéž zjištění soud učinil i z lékařského posudku MUDr. [jméno] [příjmení], který byl vydán pro účely OSSZ v [obec], kde je uveden jednoznačný závěr, že z důvodu pracovního úrazu má žalobce invaliditu prvního stupně. Zde byla rovněž stanovena míra poklesu pracovní schopnosti o 40% s tím, že kontrola invalidity s ohledem na věk žalobce již nebude prováděna.

10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzýval k dobrovolnému splnění povinnosti na vyplacení odstupného.

11. Ze zdravotní zprávy o vyšetření na neurologii u MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, jaká omezení byla žalobci doporučena a že jeho zdravotní potíže byly objektivního charakteru.

12. Z lékařského posouzení MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] má soud za zjištěno, že žalobce byl shledán způsobilým k zařazení na pracovní pozici manipulačního dělníka s tím, že nesmí zvedat břemena těžší než 10 kg, má střídat pracovní pozice a dodržovat pravidelné přestávky.

13. Z potvrzení ze dne [datum] bylo zjištěno, že toto bylo vydáno žalovanou, konkrétně účetní [jméno] [příjmení], žalovanému pro účely úřadu práce, kde byl uveden průměrný měsíční čistý výdělek částkou 20 819 Kč.

14. Ze mzdových listů a výpočtů daně za období od ledna 2015 do prosince 2019, soud zjistil skladbu mzdy žalobce v daném období a absence v zaměstnání, ať již z důvodu pracovní neschopnosti či dovolené. Jinak nebyly zjištěny další důležité poznatky.

15. Z provedeného výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (mzdové účetní žalované), soud zjistil, že žalobce, po jeho návratu z pracovní neschopnosti a po vyčerpání staré dovolené, byl lékařem shledán způsobilým k výkonu práce manipulačního dělníka na dobu, než se ověří, zdali tuto pozici může dlouhodobě vykonávat, protože pro něj žádné jiné volné místo nebylo a dosavadní pozici již vykonávat nemohl. Dále se počítalo s tím, že pokud by byl uznán práce manipulačního dělníka dlouhodobě neschopen, byla by mu zřejmě dána výpověď z pracovního poměru. Jestliže by však byl shledán způsobilým k dlouhodobému výkonu, zůstal by již na pozici manipulačního dělníka i přes to, že s tímto zařazením nesouhlasil, protože jiná práce pro něj k dispozici nebyla. O pracovním zařazení rozhodoval [jméno] [příjmení], který chtěl zjistit další podrobnosti ohledně zdravotní způsobilosti žalobce, ale než se k tomu dostal, žalobce podal výpověď.

16. Z provedeného důkazu výslechem ředitele provozu žalované [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento popsal skutkový stav shodně jako žalobce a svědkyně [příjmení] s tím doplněním, že následné zdravotní posouzení, které bylo naplánováno po převodu žalobce na novou pozici, mělo určit, zdali je žalobce neschopen dosavadní práce na CNC stroji v souvislosti s pracovním úrazem nebo v souvislosti s již dřívějšími zdravotními problémy se zády. Z výpovědi svědka dále vyplynulo, že i kdyby toto následné vyšetření dopadlo jakkoli, na přesunu žalobce na novou pozici manipulačního dělníka by to nemělo žádný vliv a žalobce by na této pozici již zůstal trvale. Výsledky vyšetření by pak měly mít vliv pouze na následnou výši mzdy žalobce. Dále pak soud zjistil, že svědek neměl v úmyslu dávat žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu nízké nezaměstnanosti a s tím souvisejícím obtížným sháněním nových zaměstnanců.

17. Na základě skutkových zjištění zjištěných z provedeného dokazování a tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu:

18. Dne [datum] uzavřeli účastníci pracovní smlouvu, která byla změněna dodatkem ze dne [datum], na základě které začal žalobce u žalované vykonávat práci na pozici obráběče kovů (operátor CNC stroje) s počátkem výkonu práce od 1. 8. 2010 na dobu neurčitou. Dne [datum] žalobce uklouzl na kovových schodech obráběcího stroje a následný pád mu přivodil pracovní úraz, který si vyžádal pracovní neschopnost až do [datum]. Posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] byl pak žalobce uznán zdravotně neschopným práce na dosavadní pozici. Ihned po svém návratu do zaměstnání odešel žalobce na dovolenou, neboť potřeboval dovyčerpat starou dovolenou. Do zaměstnání se žalobce opět vrátil dne 4. 9. 2019, kdy byl okamžitě odeslán k vyšetření u MUDr. [jméno] [příjmení], která jej shledala způsobilým k práci na pozici manipulačního dělníka s určitými omezeními. Ještě téhož dne mu žalovaná předala přeřazení na pracovní pozici manipulačního dělníka, které však žalobce odmítl podepsat, neboť s tímto přeřazením nesouhlasil z důvodu profesní degradace, nicméně tuto práci začal vykonávat, když k původnímu pracovnímu zařazení již nebyl způsobilý. Ředitel provozu [jméno] [příjmení] měl poté v úmyslu zadat dotaz na všeobecné lékařství v [obec], zdali zdravotní neschopnost žalobce k výkonu dosavadní pracovní pozice, byla způsobena pracovním úrazem nebo již dřívějšími zdravotními problémy, kterými žalobce trpěl. K tomuto posouzení však již nedošlo, neboť žalobce podal dne 17. 9. 2019 výpověď z pracovního poměru, čímž se další zkoumání zdravotního stavu žalobce stalo bezpředmětným. Výpověď podal žalobce z toho důvodu, že nesouhlasil s přeřazením na nekvalifikovanou práci a nechtěl ji dále vykonávat. Dne [datum] byl žalovanému přiznán invalidní důchod prvního stupně. Žalobce se poté marně snažil, aby mu žalovaná vyplatila odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného hrubého měsíčního výdělku, neboť žalovaná byla toho názoru, že žalobci nárok na toto odstupné nevznikl.

19. Uvedený skutkový stav má soud za prokázán jednak z výše provedeného dokazování a jednak z toho, že účastníci tento skutkový stav označují za nesporný a posoudil jej podle platného a účinného práva.

20. Podle § 41 odst. 1 písm. b) ZP je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci, nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

21. Podle § 52 písm. d) ZP může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

22. Podle § 67 odst. 2 ZP zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší.

23. Podle § 270 odst. 1 ZP se zaměstnavatel zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

24. Při posuzování daného případu vycházel soud z výše citovaných zákonných ustanovení, jejich komentovaného znění a z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, a to zejména rozsudku č.j. 21 Cdo 5825/2016-244 ze dne 30.1.2018, který typově odpovídá projednávané věci (dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1276/2016 ze dne 3.11.2016. Nejdříve je potřeba uvést, že okolnosti kolem vzniku a následků pracovního úrazu žalobce žalovaná nikdy nezpochybňovala a závěry lékařských posouzení uznala, a proto soud tyto skutečnosti považoval za nesporné, podrobněji se jimi nezabýval a považuje je za prokázané, jak to již bylo uvedeno výše. Rovněž má soud za prokázáno, že se v tomto případě neuplatní žádný z liberačních důvodů uvedených v § 270 odst. 1 ZP a žalovaná není tímto zproštěna povinnosti na vyplacení odstupného. V případě pracovního úrazu, který zaměstnanci znemožňuje další výkon dosavadního pracovního zařazení, má zaměstnavatel dvě možnosti, jak se s touto situací vypořádat, které mu zákoníku práce umožňuje: 1) může dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. d) ZP nebo jej převést na jinou vhodnou práci podle § 41 odst. 1 písm. b) ZP, kde ovšem platí podmínka, že zaměstnanec s tímto převedením musí souhlasit. Jakmile s tímto zaměstnanec nesouhlasí, může být na tuto novou pozici převeden i proti jeho vůli, ale pouze dočasně, než se s ním zaměstnavatel domluví na dalším postupu, tj. pokud nebude zaměstnavatel schopen jej převést na jinou, pro něho vhodnější práci, je povinen s ním rozvázat pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP. V případě, že není zřejmé, že by se mělo jednat pouze o dočasné převedení a zaměstnanec tedy je nucen vykonávat práci, o kterou nemá zájem, má možnost podat sám výpověď z pracovního poměru, čímž prakticky nahrazuje povinnost zaměstnavatele podle § 52 písm. d) ZP, aniž by byl tento postup na újmu jeho právu na vyplacení odstupného podle § 67 odst. 2 ZP. V daném případě žalovaná zvolila možnost převedení žalobce na jinou práci, kterou mohl vykonávat na základě posouzení lékaře s určitými omezeními. Žalobce však s tímto převedením nesouhlasil a následně tedy podal výpověď z pracovního poměru právě z důvodu jeho převedení na pozici, kterou nechce vykonávat. Soud v tomto postupu žalobce neshledal žádného pochybení, neboť zejména z výslechů svědků jednoznačně vyplynulo, že by žalobkyně žalovaného na pozici manipulačního dělníka ponechala i nadále, ať by následné lékařské posouzení skončilo s jakýmkoli výsledkem, přičemž jeho výsledek by měl pouze vliv na následnou výši vyplácené mzdy. Tímto tedy má soud za to, že ze strany žalované nebyla splněna podmínka dočasnosti nového pracovního zařazení a žalobce tedy měl právo podat výpověď z pracovního poměru, aniž by tím zaniklo jeho právo na vyplacení příslušného odstupného tak, jak to vyplývá z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu. Co se týče výše přiznaného odstupného, tato vychází ze zákonného ustanovení § 67 odst. 2 ZP a činí dvanáctinásobek průměrného hrubého výdělku. Tato výše byla v průběhu řízení mezi účastníky učiněna nespornou, a sice částkou 294 214 Kč. Tuto výši určila žalovaná, neboť jako jediná disponuje všemi potřebnými údaji ke stanovení předpokládaného průměrného výdělku, neboť žalobce byl před rozhodným obdobím v dlouhodobé pracovní neschopnosti, kvůli čemuž nebylo možno stanovit pouze průměrný výdělek. Rovněž tak nebylo možno pro základ výpočtu použít výpočet pro účely úřadu práce, neboť tento vychází z jiných kritérií. Žalobce takto stanovené odstupné akceptoval a svůj původní nárok na částku 302 580 Kč s příslušenstvím vzal při jednání dne 14. 7. 2021 částečně zpět ohledně částky 8 366 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 15. 12. 2019 do zaplacení. Rovněž tak při tomto jednání vzal zpět svůj návrh ze dne 18. 5. 2021 na rozšíření žaloby. V uvedeném rozsahu proto soud při jednání řízení částečně zastavil usnesením, proti kterému se účastníci shodně vzdali odvolání a rovněž vyjádřili souhlas s tím, aby toto rozhodnutí nebylo písemně vyhotovováno. Přiznaný zákonný úrok z prodlení vychází ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého závazku vůči žalobci po marném uplynutí lhůty 7 dnů, která byla stanovena v předžalobní výzvě ze dne [datum], tj. až po skončení pracovního poměru.

25. Znění výroku II. vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v tomto řízení zcela úspěšný, a proto má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení pak vychází z ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhl. MS č. 254/2015 Sb., kdy nezastoupený účastník má právo na paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za jednotlivý úkon, kterých žalobce v řízení učinil celkem 13 (příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření k odporu ze dne 25. 3. 2020, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 17. 2. 2021, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 12. 5. 2021, závěrečný návrh, změna žaloby ze dne 13. 5. 2021, příprava účasti na jednání, účast na jednání dne 14. 7. 2021, závěrečný návrh) v celkové výši 3 900 Kč, dále žalobci náleží náhrada za cestovné a stravné za tři cesty na soudní jednání podle § 30 a 32 vyhl. MS č. 37/1992 Sb. s odkazem na z.č. 262/2006 Sb., který odkazuje na vyhl. MPSV č. 589/2020 Sb. tj. 3x [obec] – [obec] a zpět – 3x 154 km (při kombinované spotřebě 5,3 l /100 km, ceně 27,80 Kč BA 95 oktanů a základní sazby náhrady 4,40 Kč/km, tj. náhrada za jednu cestu 154 km ve výši 910,21 Kč), tedy celkem za cestovné 2 730,63 Kč a stravné ve výši 273 Kč (3x 91 Kč) a dále žalobci náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 15 129 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 033 Kč.