9 C 205/2020

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou, v právní věci žalobkyň: 1. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně 2. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně 3. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalovaného , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený JUDr. jméno jméno advokátem se sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Určuje se, že vlastníkem pozemkové parcely [číslo] o výměře 323 m² a části pozemkové parcely [číslo] o výměře 59 m², oddělené od pozemkové parcely [číslo] geometrickým plánem [číslo] ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum] a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] dne 15. 10. 2012 pod [číslo jednací], obě zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřad pro Ústecký kraj, [stát. instituce], byl ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý dne [datum].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám obecného zmocněnce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa žalovaného], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhaly určení vlastnického práva k pozemkovým parcelám [číslo] o výměře 323 m2, [číslo] o výměře 59 m2, oddělené od původní parcely [číslo] o celkové výměře 305 m2 geometrickým plánem [číslo] ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem dne [datum] a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, [stát. instituce] dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], obě zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (dále také„ Parcely“), konkrétně určení, že vlastníkem Parcel byl ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý dne [datum]. Žalobkyně uvedly, že přídělovou listinou [číslo] ze dne [datum] získali manželé [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] zemědělskou usedlost [adresa] v [obec] spolu s přibližně 13 hektary zemědělský pozemků. Součástí tohoto přídělu byly i sporné Parcely, kdy parcela [číslo] byla vedena jako pole a parcela [číslo] jako pastvina. Bez ohledu na tento zápis byla parcela [číslo] zastavěna hospodářskými stavbami a část parcely [číslo] byla přizděna k usedlosti [adresa] již v okamžiku přídělu. V roce 1960 byl zemědělský příděl vrácen manželi [příjmení] čestným prohlášením státu, tito zároveň obdrželi novou přídělovou listinu, na základě které jim zůstala v užívání zemědělská usedlost [adresa] v rozsahu, v jakém byla vymezena v přídělové listině z roku 1947 s tím rozdílem, že parcela [číslo] byla slučkou přičleněna ke stavební parcele [číslo]. Část parcely [číslo] zůstala i nadále součástí usedlosti. Na základě hospodářské smlouvy [číslo] ze dne [datum] převedl okresní národní výbor [obec] do užívání místnímu národnímu výboru v [obec] osmnáct pozemků, mezi nimi i parcelu [číslo] jako ostatní plochu. O přičlenění parcely [číslo] ke stavební parcele [číslo] ani o převedení parcel do užívání místního národního výboru v [obec] neměli manželé [příjmení], resp. jejich právní nástupci žádné povědomí. Po smrti [jméno] [příjmení] se stal výlučným vlastníkem usedlosti [adresa] [jméno] [příjmení], který tuto usedlost prodal na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] Tito usedlost nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Z této kupní smlouvy lze dle žalobců jednoznačně dovodit, že [jméno] a [jméno] [příjmení] užívali od [datum] spolu s ostatním majetkem náležejícím k usedlosti [adresa] i parcelu [číslo] se stavbami na ní postavenými, jakož i část parcely [číslo] přizděné k usedlosti. [jméno] [příjmení], [datum narození] zemřel v roce 1984, v dědickém řízení nabyli do vlastnictví 1/4 jeho majetku [jméno] [příjmení], [datum narození] (manžel a otec žalobkyň) a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Druhá polovina majetku zůstala ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobkyně]. V dědickém řízení po [jméno] [příjmení], [datum narození] zemřelém v roce 1985 nabyli do vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození] a nezl. [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] každá 1/8 nemovitostí. Uvedení svůj podíl převedli na základě kupní smlouvy [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dne [datum] uzavřeli [jméno] [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] darovací smlouvu, na základě které získal [jméno] [příjmení] do vlastnictví 3/4 bývalé zemědělské usedlosti [adresa] v obci [obec]. Tímto se [jméno] [příjmení] stal dne [datum] výlučným vlastníkem veškerého majetku tvořícího komplex usedlosti [adresa]. V dědickém řízení po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které získala veškerý nemovitý majetek žalobkyně [číslo]. Tato převzala do výlučného vlastnictví celý komplex tvořící usedlost [adresa], tedy také parcelu [číslo] (jako součást parcely [číslo]) a část parcely [číslo] přizděné k usedlosti. Kupní smlouvou ze dne [datum] převedla žalobkyně [číslo] usedlost [adresa] do vlastnictví zmocněnce žalobkyň a jeho manželky [jméno] [příjmení], kteří usedlost vlastní do současné doby.

2. Žalobkyně dále uvedly, že v dubnu 1994 vydal Okresní pozemkový úřad v [obec] rozhodnutí, kterým schválil dohodu o vydání nemovitostí ze dne [datum] mezi Státním statkem [obec] a dědici po manželích [příjmení], jejich syny [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození]. Předmětem dohody byla i parcela [číslo] Okresní pozemkový úřad vydal dne [datum] další rozhodnutí, kterým rozhodl tak, že bratři [příjmení] jsou rovněž vlastníky parcely [číslo]. Žalobkyně jsou dle svého vyjádření přesvědčené, že parcely [číslo] [číslo] neměly být součástí restitucí, neboť parcela [číslo] byla zastavěna zemědělskými stavbami ještě před přídělem v roce 1947 a část parcely [číslo] byla rovněž před přídělem přizděna k usedlosti [číslo]. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] koupil žalovaný od restituentů (bratrů [anonymizováno]) veškeré zemědělské pozemky, mezi něž byly zahrnuty i parcely [číslo] [číslo]. Po více než 2 letech od uzavření uvedené kupní smlouvy obdrželi manželé [příjmení] oznámení katastrálního úřadu o tom, že byla zrušena slučka na hranici mezi stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] že bylo této parcele doplněno chybějící parcelní číslo. Manželé [příjmení] po zjištění (v roce 2009), že součástí usedlosti [adresa] je i parcela [číslo] nechali pod [číslo] vypracovat geometrický plán na rozdělené pozemky [číslo] který byl odsouhlasen Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Následně se manželé [příjmení] snažili dohodnout s žalovaným na vzájemném narovnání majetkových vztahů. Vzhledem k tomu, že k dohodě nedošlo, podali [příjmení] v roce 2013 k Okresnímu soudu v Lounech (sp. zn. 7 C 298/2013) žalobu na určení vlastnictví k parcele [číslo] části parcely [číslo] označené jako parcela [číslo] (část oddělená shora popsaným geometrickým plánem). V rámci tohoto řízení soud dovodil, že parcela [číslo] je zastavěna hospodářskými stavbami a část parcely [číslo] byla v minulosti přizděna k usedlosti [číslo].

3. Okresní soud v Lounech rozhodl rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 7 C 298/2013-190 ve prospěch žalobců. Krajský soud v Ústí nad Labem však rozsudkem ze dne [datum] k odvolání žalovaného žalobu zamítl. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 18. 9. 2018, č. j. 22 Cdo 3150/2018-266 odmítl dovolání manželů [příjmení] Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí uvedl, že odvolání žalovaného bylo důvodné pouze částečně, když se ztotožnil s tím, jak byl v nalézacím řízení zjištěn skutkový stav, i s tím, jak byl skutkový stav posouzen po právní stránce. Odvolací soud dále uvedl, že [jméno] [příjmení] držel sporné Parcely v dobré víře, když tento nabyl majetek v rámci rodiny v době, kdy parcela [číslo] nebyla vyznačena v mapě evidence nemovitostí a byla stejně, jako sporná část parcely [číslo] připojena plotem k usedlosti [číslo] kterou nabyl dílem děděním po otci a dílem darováním od své matky. [jméno] [příjmení] se tak chopil držby celé usedlosti v roce 1991, desetiletá vydržecí doba tak v jeho případě uplynula v roce 2001, to znamená předtím, než byla usedlost po jeho smrti předmětem dědění. Z toho plyne, že sporné pozemky měly a nadále mohou být předmětem dědického řízení po zemřelém [jméno] [příjmení]. Na základě tohoto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem se žalobkyně domnívaly, že v rozsudku uvedený názor by měl být dostatečným podkladem k zahájení dodatečného soudního řízení. Toto se však nepotvrdilo, neboť závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem byly uvedeny pouze v odůvodnění rozsudku, nikoliv v jeho výrokové části. Okresní soud v Ústí nad Labem jako soud příslušný k dodatečnému projednání pozůstalosti proto řízení zastavil. Odvolací soud rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem potvrdil a uvedl, že je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitosti, o níž dědic tvrdí, že ji v době smrti vlastnil zůstavitel, jiná osoba než zůstavitel, nemůže dědický soud bez předložení listiny dokládající, že vlastníkem této nemovitosti byl ke dni smrti zůstavitel, potvrdit dědictví ke sporné věci. Je-li pak v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník sporné nemovitosti jiná osoba než zůstavitel a je-li mezi touto osobou a dědici sporná otázka vlastnictví, soud v řízení o dědictví není oprávněn bez dalšího tuto spornou otázku posuzovat, stejně jako není oprávněn posuzovat, zda zůstavitel byl či nebyl ke dni smrti vlastníkem sporné nemovitosti. V takovém případě má dědic naléhavý právní zájem dle § 80 občanského soudního řádu na určení, že určitá věc byla ke dni úmrtí zůstavitele jeho vlastnictvím (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum]).

4. Žalobkyně závěrem uvedly, že je nezpochybnitelné, že Parcely byly součástí zemědělského přídělu [číslo] manželům [příjmení] v roce 1947 a rovněž to, že tito uvedené Parcely užívali spolu s usedlostí [adresa] i po roce 1960, kdy přidělené zemědělské pozemky vrátili státu. Tento stav setrval až do roku 1983, kdy [jméno] [příjmení] převedl kupní smlouvou celou usedlost tak, jak ji užíval na rodiče [jméno] [příjmení]. Následně docházelo až do [datum] k převodům usedlosti [adresa] v rámci rodiny [příjmení]. Uvedeným dnem se stal výlučným vlastníkem [jméno] [příjmení], který celou usedlost [adresa] užíval včetně sporných Parcel v dobré víře do své smrti v roce 2003, který tak Parcely vydržel. Žalobkyně jako dědičky po [jméno] [příjmení] tak mají naléhavý právní zájem na určení, že Parcely byly ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] dne [datum] v jeho vlastnictví.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že se domnívá, že žalobkyně nemají naléhavý právní zájem na určení tak, jak je formulován žalobní návrh, neboť tento zájem má jejich obecný zmocněnec, pan [příjmení]. V daném sporu tak obecný zmocněnec prostřednictvím žalobkyň sleduje toliko svůj vlastní zájem. Dle žalovaného dále tvrzení žalobkyň, že [jméno] [příjmení] nabyl do vlastnictví Parcely vydržením, plyne toliko z odůvodnění rozsudku Krajského soud v Ústí nad Labem, což znamená, že tato skutečnost nikdy nebyla předmětem meritorního rozhodování. [obec] víra držitele musí být vyhodnocena objektivně, nikoliv pouze ze subjektivního hlediska, tedy z osobního přesvědčení účastníků (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1253/99). Při hodnocení dobré víry je také třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Dle žalovaného pak zásadně platí, že pokud se kupující chopil i držby pozemku, jehož výměra byla vyšší než plocha pozemku, kterou nabyl kupní smlouvou, mohl by sice být kupující subjektivně v dobré víře, avšak se zřetelem ke všem okolnostem věci dobrá víra dána není. Žalobkyně pak nemohou dovozovat nabytí svého vlastnického práva započtením držby svých právních předchůdců, neboť je třeba vzít v úvahu, že [celé jméno žalobkyně] v usedlosti nikdy sama nebydlela.

6. Žalobkyně pak ve své duplice v reakci na vyjádření žalovaného vyvrátily, že je naléhavý právní zájem v této věci dán pouze na straně obecného zmocněnce. Dle žalobkyň mají tyto naléhavý právní zájem na tom, aby konečně došlo k narovnání právních vztahů týkajících se sporných Parcel.

7. Ve věci bylo následně provedeno dokazování, a to zejména listinnými důkazy, svědeckou výpovědí [celé jméno žalovaného] st. a účastnickou výpovědí žalobkyně [číslo].

8. Z přídělové listiny podle dekretu [anonymizováno] [rok] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] obdrželi zemědělský příděl v obci [obec], [adresa].

9. Z dokumentu Okresního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] plyne, že náplní přídělu manželům [příjmení] byly mimo jiné parcely [číslo] [číslo].

10. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] plyne, že [jméno] [příjmení] prodal usedlost [adresa] v [obec] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] do jejich bezpodílového spoluvlastnictví za částku [částka].

11. Ze sdělení údajů o vlastnictví na [list vlastnictví] ze dne [datum] a z rozhodnutí o dědictví ze dne [datum] plyne, že po smrti [jméno] [příjmení], [datum narození] se vlastníky usedlosti [adresa] v [obec] a stavební parcely [číslo] stali z jedné čtvrtiny [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení]. [příjmení] jedné poloviny uvedených nemovitostí se stala [jméno] [celé jméno žalobkyně].

12. Z kupní smlouvy ze dne [datum] a z potvrzení státního notářství v [obec] ze dne [datum] plyne, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] nabyla od [jméno] [celé jméno žalobkyně] a od [jméno] [příjmení] celkem 2/8 ve vztahu k celku, nemovitosti [adresa] v [katastrální uzemí].

13. Z darovací smlouvy ze dne [datum] a potvrzení o vlastnictví nemovitosti ze dne [datum] plyne, že [jméno] [příjmení] se stal výlučným vlastníkem nemovitosti [adresa] v [katastrální uzemí].

14. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2004, č. j. D 702/2003-46 byl zjištěn způsob vyřízení pozůstalosti po [jméno] [příjmení] s tím, že dle dohody dědiců připadla jeho manželce, [celé jméno žalobkyně], mimo jiné nemovitost [adresa] v [katastrální uzemí].

15. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní [číslo] jako prodávající a manželi [příjmení] jako kupujícími dne [datum] plyne, že žalobkyně [číslo] prodala manželům [příjmení] mimo jiné budovu [adresa] a stavební parcelu [číslo] v [katastrální uzemí] za cenu [částka].

16. Z oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne [datum] plyne, že Katastrální úřad pro Ústecký kraj, [stát. instituce] zrušil slučku na hranici mezi stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] doplnil pozemkové parcele [číslo] její chybějící parcelní číslo.

17. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí ze dne [datum] bylo zjištěno, že parcela [číslo] o velikosti 305 m2 byla geometrickým plánem rozdělena na parcely [číslo] o velikosti 246 m2 a [číslo] o velikosti 59 m2.

18. Z kopie katastrální mapy ze dne 1993 plyne obraz [územní celek], a to včetně stavební parcely [číslo].

19. Z detailu kopie katastrální mapy ze dne [datum] plyne podoba a umístění sporných Parcel a stavební parcely [číslo].

20. Z identifikace parcel plyne, že uživatelem parcely [číslo] byl ke dni [datum] Státní statek [obec]. [příjmení] parcely [číslo] pak byla [územní celek]

21. Z hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku uzavřené mezi předávající organizací – Okresním národním výborem [obec] a přejímající organizací – Místním národním výborem [obec] je zřejmé, že přejímající organizace přijala od předávající organizací do správy ke dni [datum] vícero pozemkových parcel, mimo jiné také pozemkovou parcelu [číslo] (ostatní plocha).

22. Z dohody o vydání nemovitostí ze dne [datum] je zřejmé, že se Státní statek [obec] jako osoba povinná a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako osoby oprávněné, dohodly na vydání nemovitostí, konkrétně nemovitostí v katastru [územní celek], mezi nimi i parcely [číslo].

23. Z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jmenovaný orgán schválil dohodu o vydání nemovitostí učiněnou dne [datum] mezi povinnou osobou, Státním statkem [obec], a oprávněnými osobami, [jméno] a [jméno] [příjmení]. Z tohoto rozhodnutí rovněž plyne, že vlastnictví k nemovitostem původních vlastníků, manželů [příjmení], bylo získáno na základě přídělové listiny Národního pozemkového fondu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Vlastnictví k pozemkům přešlo zpět na stát na základě prohlášení vlastníků ze dne [datum].

24. Z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se [jméno] a [jméno] [příjmení] stali na základě tohoto rozhodnutí vlastníky parcely [číslo] v [katastrální uzemí].

25. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím dne [datum] bylo zjištěno, že předmětem koupě byly pozemky v [katastrální uzemí], mimo jiné také pozemkové parcely [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí].

26. Z žaloby ze dne [datum] podané k Okresnímu soudu v Lounech (žaloba se projednávala pod sp. zn. 7 C 298/2013) plyne, že obecný zmocněnec žalobkyň a [jméno] [příjmení] se jako žalobci domáhali určení vlastnického práva k pozemkovým parcelám [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí].

27. Z protokolu o místním šetření Okresního soudu v Lounech sepsaného dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 298/2013 bylo zjištěno, že parcela [číslo] se nachází zčásti pod hospodářskými přístřešky a zčásti pod sušárnou domu [adresa]. Parcela [číslo] se pak nachází v objektu žalobců, manželů [příjmení], za zdí s vrátky.

28. Z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 10. 2016, č. j. 7 C 298/2013-190 plyne, že jmenovaný soud nepravomocně určil, že žalobci, tedy manželé [příjmení], jsou vlastníky pozemkových parcel [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí] Okresní soud v Lounech tento svůj rozsudek odůvodnil tak, že žalobci, resp. žalobci a před nimi jejich právní předchůdci vydrželi sporné parcely, když je užívali v dobré víře jako své vlastní.

29. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 84 Co 199/2017-222 bylo zjištěno, že uvedený soud jako soud odvolací k odvolání žalovaného, [celé jméno žalovaného] změnil rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 10. 2016, č. j. 7 C 298/2013-190 tak, že se žaloba manželů [příjmení], na určení vlastnického práva ke sporným parcelám [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí], zamítá. Krajský soud v Ústí nad Labem toto své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobci se chopili držby sporných Parcel na základě kupní smlouvy ze dne [datum] v dobré víře, že jim tyto pozemky (parcela [číslo]) patří, neboť se jednalo o pozemky připlocené a trvale užívané jejich právními předchůdci spolu s nemovitostmi, které byly předmětem kupní smlouvy. Dle odvolacího soudu svědčil ve prospěch žalobců rovněž poměr plochy zakoupených pozemků, kdy tato činila 4 958 m2 a pozemku připloceného, kdy výměra tohoto pozemku činila 323 m2, dále skutečnost, že se jedná o pozemek nejen připlocený, ale též pozemek zastavěný jimi vlastněným rodinným domem a konečně skutečnost, že v době převodu nebylo možné z katastru nemovitostí zjistit, že do prostoru usedlosti předmětná parcela [číslo] zasahuje, neboť tato nebyla v mapě v katastru nemovitostí chybou státního orgánu vyznačena a byla slučkou spojena s parcelou [parcelní číslo]. Uvedené pak platí také pro parcelu [číslo]. U žalobců tak dle odvolacího soudu byla dána dobrá víra ve vtahu k nabytí pozemků. Závěr o dobré víře se pak uplatní i pro právní předchůdkyni žalobců, [celé jméno žalobkyně], neboť ta se chopila držby pozemku na základě výsledků dědického řízení po svém manželovi, [jméno] [příjmení], v hranicích, v jakých byla usedlost doposud používána jak jejím manželem, tak před ním jeho rodiči, přičemž jejím úmyslem bylo usedlost [adresa] převést dále na žalobce. Závěry stran dobré víry tak lze vztáhnout právě i na [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] se však chopil držby celé usedlosti a rovněž i sporných Parcel v roce 1991, vydržecí lhůta tak v jeho případě uplynula v roce 2001, tzn. ještě předtím, než byla usedlost po jeho smrti předmětem dědění. Pakliže ale tento sám pozemky vydržel, nemohou si jeho právní nástupci sami započíst dobu, po kterou je měl v držbě jejich právní předchůdce. [jméno] [příjmení] tak byl vlastníkem sporných Parcel až do své smrti a tyto pozemky tak měly a nadále mohou být předmětem dědického řízení právě po zemřelém [jméno] [příjmení]. Soud tedy žalobu manželů [příjmení] zamítl právě proto, že tito nebyli oprávněni započíst si dobu držby [jméno] [příjmení] a nemohli tak naplnit jednu z podmínek pro nabytí vlastnického práva vydržením, a to podmínku spočívající v uplynutí vydržecí doby.

30. Z dovolání ze dne [datum] plyne, že se manželé [příjmení] domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2017, č. j. 84 Co 199/2017-222 a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

31. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 22 Cdo 3150/2018-266 plyne, že uvedený soud odmítl dovolání manželů [příjmení] s tím, že pokud jde o právní posouzení věci, přejal tento argumentaci Krajského soudu v Ústí nad Labem uvedenou v dovoláním napadeném rozsudku č. j 84 Co 199/2017.

32. Z návrhu žalobkyň na dodatečné projednání dědictví ze dne [datum] plyne, že tyto navrhly, aby soud zahájil dodatečné projednání dědictví ohledně nově zjištěného majetku zemřelého [jméno] [příjmení], a to sporných Parcel s tím, že Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění svého rozsudku č. j. 84 Co 199/2017 uvedl, že [jméno] [příjmení] jakožto zůstavitel předmětné pozemky vydržel.

33. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2020, č. j. 46 D 764/2013-159 bylo zjištěno, že tento soud zastavil řízení o dodatečném projednání dědictví ohledně sporných Parcel, jelikož nebylo meritorně pravomocně rozhodnuto o tom, že zůstavitel, [jméno] [příjmení], byl vlastníkem těchto nemovitostí.

34. Z odvolání žalobkyně [číslo] je zřejmé, že tato se odvolala proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2020, č. j. 46 D 764/2013-159.

35. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 84 Co 127/2020-177 bylo zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2020, č. j. 46 D 764/2013-159 byl odvolacím soudem potvrzen. Odvolací soud k tomuto svému rozhodnutí uvedl, že pakliže jde o závěr, zda byl zůstavitel ke dni své smrti vlastníkem nemovité věci, je dědický soud (soudní komisař) povinen vycházet z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitosti, o níž dědic tvrdí, že ji v okamžiku své smrti vlastnil zůstavitel, osoba jiná než zůstavitel, nemůže dědický soud bez předložení listiny dokládající, že vlastníkem této nemovitosti byl ke dni své smrti zůstavitel, potvrdit dědicovy nabytí dědictví ke sporné nemovité věci. Takovou listinou je zpravidla rozsudek soudu, jímž se určuje, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem konkrétní sporné věci. Je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník sporné nemovitosti jiná osoba než zůstavitel a je-li mezi touto osobou a dědici sporná otázka vlastnictví, soud v řízení o dědictví není oprávněn bez dalšího tuto spornou otázku a v návaznosti na ni, zda zůstavitel byl či nebyl ke dni své smrti vlastníkem sporné nemovitosti, posuzovat. V takovém případě má však dědic naléhavý právní zájem na určení podle § 80 občanského soudního řádu, že určitá věc byla ke dni smrti zůstavitele jeho vlastnictvím. Žalobu tak dědici podávají proti osobě, která je v katastru zapsaná jako vlastník.

36. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] st., otce žalovaného bylo zjištěno, že někdy v roce 1945 se rodina [příjmení] přistěhovala do [obec], kde dostala zemědělský příděl [číslo] na kterém hospodařila. V roce 1960 darovali veškerý majetek státu. Tento majetek převzal Státní statek [obec] jako nástupnická organizace, který ho spravoval až do privatizace. Dvě parcely převzala obec Velemyšleves, mezi nimi i spornou parcelu [číslo]. V průběhu privatizace pomohl bratrům [anonymizováno] s vyřízením restitučních nároků, kdy tito získali v roce 1994 majetek zpět od Státního statku [obec]. Takto získali i uvedený sporný pozemek. Pan [anonymizováno] prodal usedlost v roce 1983 rodině [příjmení]. Žalovaný koupil sporné pozemky od [anonymizováno] v roce 2007. Svědek dále uvedl, že část parcely [číslo] byla odjakživa oddělena plotem. Usedlost dle něho tvoří funkční celek.

37. Z účastnického výslechu žalobkyně [číslo] bylo soudem zjištěno, že usedlost [adresa] zakoupil od manželů [příjmení] její předek, [jméno] [příjmení], [datum narození]. Usedlost užívali jako celek. Do předmětné usedlosti pravidelně jezdila navštěvovat babičku. Nikdo jí nedal na vědomí, že užívají cizí pozemek. Žalobu podává proto, aby došlo k nápravě sporného stavu.

38. Z dalších před soudem provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti potřebné pro rozhodnutí ve věci.

39. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] získali v roce 1947 přídělem zemědělskou usedlost [adresa] v obci [obec] v [katastrální uzemí]. Součástí zemědělského přídělu byly i sporné Parcely. Tyto Parcely tvořily v rámci usedlosti [adresa] jednotný funkční celek. Na základě čestného prohlášení převedli manželé [příjmení] přidělené pozemky zpět státu, těmto však zůstala v užívání usedlost [adresa]. Parcela [číslo] byla slučkou přičleněna ke stavební parcele [číslo] (parcela je součástí usedlosti [adresa]). Na základě hospodářské smlouvy z roku 1986 převedl Okresní národní výbor [obec] do užívání Místního národního výboru [obec] vícero pozemků, mezi nimi i parcelu [číslo]. [jméno] [příjmení] se následně, v roce 1981 stal v důsledku smrti své manželky výlučným vlastníkem usedlosti [adresa]. V roce 1983 prodal [jméno] [příjmení] usedlost [adresa] manželům [jméno], [datum narození] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřel v roce 1984, jeho podíl, konkrétně 1/2 nabyli pod 1/4 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Po smrti [jméno] [příjmení], [datum narození] získala od jeho dědiců v roce 1991 1/4 usedlosti [jméno] [celé jméno žalobkyně], která tuto dne [datum] darovala [jméno] [příjmení], který se tak stal výlučným vlastníkem usedlosti [adresa]. Po smrti [jméno] [příjmení] dne [datum] se výlučným vlastníkem usedlosti [adresa] stala jeho manželka [celé jméno žalobkyně]. Tato pak na základě kupní smlouvy ze dne [datum] prodala usedlost [adresa] manželům [příjmení]. V dubnu roku 1994 pak Okresní pozemkový úřad v [obec] vydal bratrům [jméno] a [jméno] [příjmení] mezi jinými také pozemek [číslo]. Na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ze dne [datum] se bratři [příjmení] stali rovněž vlastníky pozemkové parcely [číslo]. Žalovaný následně zakoupil od bratrů [anonymizováno] veškeré pozemky, mezi nimi tedy i pozemkové parcely [číslo] [číslo]. V roce 2009 obdrželi manželé [příjmení] vyrozumění o tom, že Katastrální úřad pro Ústecký kraj zrušil slučku na hranici mezi stavební parcelou [číslo] pozemkovou parcelou [číslo] doplnil pozemkové parcele [číslo] její chybějící parcelní číslo. Na základě geometrického plánu schváleného katastrálním úřadem dne [datum] byla parcela [číslo] o velikosti 305 m2 rozdělena na parcely [číslo] o velikosti 246 m2 a [číslo] o velikosti 59 m2. V roce 2013 podali manželé [příjmení] žalobu na určení vlastnictví ke sporným Parcelám, které Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 7 C 298/2013-190 vyhověl a určil, že vlastníky sporných pozemků jsou žalobci s tím, že žalobci a jejich právní předchůdci Parcely vydrželi. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací žalobu manželů [příjmení] zamítl s tím, že tito nemohli Parcely vydržet, jelikož si nemohli započítat vydržecí dobu svých předchůdců, když jeden z těchto předchůdců, [jméno] [příjmení], Parcely sám vydržel. Manželé [příjmení] podali v dané věci dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Žalobkyně následně dne [datum] podaly návrh na dodatečné projednání dědictví, který Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 1. 2020, č. j. 46 D 764/2013-159 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 84 Co 127/2020-177 odmítl s tím, že soud musel vycházet z údajů uvedených v katastru nemovitostí, ve kterém zůstavitel, [jméno] [příjmení], nebyl uvedený jako vlastník sporných Parcel.

40. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní.

41. Podle § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

42. S ohledem na znění ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a skutečnost, že předmětem právního posouzení je vydržení, kdy měla vydržecí doba uplynout před účinností zákona č. 89/2012 Sb., bude věc posuzována dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník).

43. Podle § 129 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

44. Podle § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

45. Podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

46. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2451/2011 vychází judikatura Nejvyššího soudu, z presumpce dobré víry držitele, připouští oprávněnou držbu v případě, že držitel se chopí i (části) sousedního pozemku, který ve skutečnosti nekoupil; jedním z hledisek pro posouzení oprávněnosti držby je i porovnání výměru koupeného a omylem drženého pozemku. Oprávněnou držbu nelze podle okolností výjimečně vyloučit ani v případě, že výměra drženého sousedního pozemku dosahuje až 50% výměry skutečně koupeného pozemku, za zcela výjimečných okolností i více. Ve prospěch dobré víry držitele pozemku svědčí i to, že nabytý a držený pozemek tvoří ohrazený ucelený funkční celek, pozemek byl připlocen k pozemku právních předchůdců držitele, přičemž přístup na něj byl možný jen z nemovitosti držitele. Významná je i skutečnost, že skutečný vlastník pozemku po celou dobu držby nedal najevo svůj nesouhlas a nebránil své vlastnické právo; to nasvědčuje závěru, že ani on nepředpokládal, že soused drží část jeho pozemku. Jsou-li dány uvedené skutečnosti, pak lze dobrou víru držitele vyloučit jen v případě, že jsou tu okolnosti, ze kterých vyplývá, že držitel věděl nebo musel vědět, že drží cizí pozemek (jeho část). Naopak dobrou víru držitele nevylučuje, že si nenechal nabytý pozemek odborně vymezit (např. geometrem).

47. Zjištěný skutkový stav posoudil soud dle shora uvedených právních ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve je třeba uvést, že skutkově zcela totožnou věcí se již v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 298/2013 zabýval jak Okresní soud v Lounech, tak Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací (84 Co 199/2017). V tomto řízení však na určení vlastnictví sporných Parcel proti žalovanému žalovali manželé [příjmení]. Zatímco Okresní soud v Lounech jejich žalobě vyhověl s tím, že z jejich strany došlo k vydržení uvedených Parcel, Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl a uvedl, že k vydržení Parcel došlo již ze strany [jméno] [příjmení], tudíž si manželé [příjmení] nemohli započítat vydržecí dobu svých právních předchůdců, a to též právě vydržecí dobu, která prošla u [jméno] [příjmení]. V aktuálně projednávané věci tak na straně žalobkyň vystupují dědičky [jméno] [příjmení], které se domáhají určení, že vlastníkem sporných Parcel byl ke dni úmrtí právě [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. určovací žalobu, je předně třeba zodpovědět otázku, zda mají žalobkyně na tomto určení naléhavý právní zájem. Dlužno dodat, že tuto otázku již dříve vyřešil Krajský soud v Ústí nad Labem, který v odůvodnění usnesení ze dne 21. 7. 2020, č. j. 84 Co 127/2020 (rovněž ve skutkově totožné věci) uvedl, že je-li v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník sporné nemovitosti jiná osoba než zůstavitel a je-li mezi touto osobou a dědici sporná otázka vlastnictví, soud v řízení o dědictví není oprávněn bez dalšího tuto spornou otázku a v návaznosti na ni, zda zůstavitel byl či nebyl ke dni své smrti vlastník sporné nemovitosti, posuzovat. V takovém případě však má dle odvolacího soudu dědic naléhavý právní zájem na určení podle § 80 občanského soudního řádu. S tímto názorem se pak zdejší soud plně ztotožňuje, přičemž tento považuje za plně aplikovatelný i na nyní projednávanou věc. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně [číslo] usedlost [adresa] v obci [obec], tedy usedlost, jejíž nedílnou součást tvoří právě sporné Parcely, prodala v roce 2005 manželům [příjmení], když je jako vlastník těchto Parcel v katastru nemovitostí evidován stále toliko žalovaný. Soud tak nesdílí názor žalovaného, že naléhavý právní zájem je dán na straně obecného zmocněnce žalobkyň, [jméno] [příjmení], neboť se domnívá, že žalobkyně jako dědičky [jméno] [příjmení] mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví uvedeného zůstavitele a tím pádem i na řádném projednání jeho pozůstalosti.

48. Pakliže jde o vlastní vydržení jednotlivých [příjmení] [jméno] [příjmení], je názor zdejšího soudu rovněž totožný s názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 22. 11. 2017, č. j. 84 Co 199/2017-222, dle kterého [jméno] [příjmení] sporné Parcely vydržel. Zdejší soud tak plně souhlasí s tím, že [jméno] [příjmení] nabyl majetek v rámci své rodiny, konkrétně darem od své matky, v dobré víře, že mu spolu s usedlostí [adresa] patří i sporné parcely [číslo] [číslo]. Tuto dobrou víru je třeba vyvozovat ze skutečnosti, že tyto pozemky byly připlocené k usedlosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2451/2011) a zčásti zastavěné a byly trvale užívány jeho právními předchůdci. O dobré víře svědčí rovněž skutečnost, že parcela [číslo] nebyla v době, kdy se této [jméno] [příjmení] chopil, vyznačena v mapě evidence nemovitostí a nebylo jí přiřazeno parcelní číslo. Na základě uvedených skutečností proto soud, obdobně jako Krajský soud v Ústí nad Labem ve shora citovaném rozsudku, uzavírá, že [jméno] [příjmení] byl v souladu s ustanoveními § 129 odst. 1 a 130 odst. 1 občanského zákoníku oprávněným držitelem pozemkových parcel [číslo] [číslo] v [katastrální uzemí]. Výlučným držitelem těchto pozemků se [jméno] [příjmení] stal v roce 1991, tyto pozemky tak po uplynutí desetileté vydržecí doby vydržel v roce 2001. To znamená, že ke dni svého úmrtí, tedy ke dni [datum] byl výlučným vlastníkem předmětných Parcel. Závěrem soud uvádí, že skutečnost, že [jméno] [příjmení] pozemky vydržel, shledal též Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 18. 9. 2018, č. j. 22 Cdo 3150/2018-266.

49. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1, když žalobkyně měly ve věci plný úspěch. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyním náklady řízení v celkové výši [částka], sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku. O návrhu žalobkyň na přiznání náhrady nákladů ve výši [částka] souvisejících se zaměřením sporných Parcel soud nerozhodoval, neboť tyto náklady byly žalobkyněmi uplatněny až dne [datum], tedy až po vyhlášení rozsudku zdejším soudem, kterým je soud již vázán.