9 C 263/2018

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem opatrovník anonymizováno adresa o zaplacení 44 009,11 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám opatrovníka opatrovník náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná jí byla povinna zaplatit částku 40 143 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 40 143 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení, částku 8 912,50 Kč a úrok ve výši 100,45% ročně z částky 31 000 Kč od 30. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 670 Kč. Žalobkyně poté svůj nárok vzala částečně zpět ohledně požadovaného úroku o 65,45% ročně z částky 31 000 Kč od 30. 11. 2017 do zaplacení, dále o kapitalizovaný úrok ve výši 5 046,39 Kč a následně pak, po zjištění, že smlouva o úvěru byla uzavřena s osobou k tomu nezpůsobilou, požadovala žalobkyně pouze přiznání bezdůvodného obohacení ve výši 31 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 31 000 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že, na základě žádosti o poskytnutí úvěru, byla s žalovanou dne datum uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě které byl na účet žalované žalobkyní vyplacen úvěr ve výši 31 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni řádně a včas vrátit formou pravidelných měsíčních splátek po 2 747 Kč v počtu 36, včetně příslušných poplatků a sjednaných úroků. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila ani jedinou splátku, využila žalobkyně svého práva a, po předchozích marných výzvách, celý zůstatek nesplaceného úvěru ke dni 28. 11. 2017 zesplatnila a požadovala jeho celkové doplacení. Žalovaná však po zesplatnění svůj závazek ani zčásti neuhradila. V průběhu řízení, kdy bylo zjištěno, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala v době, kdy byla již nepravomocně omezena ve svéprávnosti, žalobkyně již z uvedené smlouvy požadovala přiznání pouze bezdůvodného obohacení ve výši vyplaceného úvěru ve výši 31 000 Kč s tím, že tato částka se dostala do dispozice žalované, když jí tato částka byla zaslána na běžný účet, který byl založen na její jméno.

2. Žalovaná, prostřednictvím svého opatrovníka, k žalobě uvedla, že nezpochybňuje tu skutečnost, že předmětnou úvěrovou smlouvu podepsala a že jí na její účet byla vyplacena částka 31 000 Kč, nicméně s ohledem k tomu, že žalovaná zdravotní stav anonymizováno 24 slov, nemohla chápat smysl a účel jednání o uzavření smlouvy a jejích důsledků a současně žalobkyně, prostřednictvím svého obchodního zástupce, porušila svou povinnost zakotvenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované, ač bylo zcela očividné, že žalovaná smluvním ujednáním nerozumí a je v tomto pouze využívána svou matkou, které samotné byla žádost o úvěr zamítnuta, považuje tuto uzavřenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. Současně s tímto žalovaná uvedla, že požadovat po ní vrácení bezdůvodného obohacení odporuje platným právním předpisům a současně se příčí i dobrým mravům, neboť žalovaná sice úvěrovou částku obdržela na svůj účet, nicméně s tímto sama nebyla nijak schopná disponovat, neboť toho pro anonymizována dvě slova není schopna a nemá ani povědomí o tom, jak se peníze vybírají z bankomatu. Bezprostředně po připsání peněz na účet, tyto vybrala její matka a použila pro své účely. Z uvedeného vyplývá, že se finanční prostředky z úvěrové smlouvy ani nemohly fyzicky dostat do dispozice žalované a nemohlo tedy na její straně ani k žádnému obohacení dojít.

3. Z předsmluvního formuláře a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaná tyto uvedené písemnosti podepsala dne datum a současně návrh na uzavření smlouvy podepsal zprostředkovatel jméno příjmení. Obsahem tohoto návrhu bylo poskytnutí bezúčelového, spotřebitelského úvěru ve výši 31 000 Kč s uvedenou bližší specifikací příslušenství, způsobu splácení, sankčních ujednání apod.

4. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně návrh smlouvy akceptovala dne datum. Společně s tímto oznámením došlo i ke shrnutí podstatných částí smluvních ujednání.

5. Z podepsaného a vyplněného formuláře označeného jako„ hodnocení klienta“ ze dne datum soud zjistil, že tímto měla žalobkyně provést celkové zhodnocení spotřebitele, přičemž jsou zde uvedeny pouze základní informace o příjmech a výdajích, vzdělání a bydlení. Ohledně příjmů je zde uveden důchod, avšak není zde již nijak zkoumáno, jaký druh důchodu je žalované vyplácen v jejím nízkém věku.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne datum byla na bankovní účet žalované č. bankovní účet žalobkyní připsána částka 31 000 Kč.

7. Ze splátkového kalendáře, osobní karty klienta, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 11. 2017 a výzev k úhradě dlužných splátek ze dne 25.10.2017 a 24.11.2017 soud zjistil, jakým způsobem měl být poskytnutý úvěr řádně splácen a že žalovaná, ani nikdo jiný, neuhradila ani jedinou splátku.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Lounech č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které oba nabyly právní moci dne datum, soud zjistil, že těmito rozsudky byla žalovaná na dobu tří let omezena ve svéprávnosti anonymizována čtyři slova a zejména pak, což má vztah k tomuto řízení, v nakládání s finančními částkami nad částka anonymizováno 11 slov a že jejím opatrovníkem bylo jmenováno opatrovník.

9. Z připojeného opatrovnického spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, a to zejména z obsahu znaleckého posudku, který vypracoval dne datum znalec z oboru anonymizováno znalec příjmení příjmení, soud zjistil, mimo jiné, že žalovaná zdravotní stav anonymizováno 68 slov role v řízení anonymizováno 8 slov. K tomuto soud doplňuje, že všechny tyto a další závěry znaleckého posudku byly matce žalované již známy před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy.

10. Z většího počtu zpráv opatrovníka žalované z jednání s jejími rodiči či z místních šetření má soud za prokázáno, že rodiče žalované, a sice matka jméno příjmení, datum narození a otec jméno příjmení, datum narození své všechny děti, včetně žalované, vychovávali nevyhovujícím způsobem a v nedostatečných podmínkách, kdy často měnily bydliště, své děti občas odkládali, někdy pobývali všichni během dne v zaparkovaném automobilu a obecně svým dětem zásadně neposkytovali řádnou péči, kterou by poskytovat měli. Jejich děti, včetně žalované, neměly kolikrát ani řádné oblečení a měly hlad. O žalovanou, kterou její matka rovněž několikrát odložila, se rodiče začali zajímat až v okamžiku, kdy jí byl, na základě zdravotní stav anonymizována dvě slova, vyplácen invalidní důchod na její účet u právnická osoba, ke kterému měli rodiče dispoziční právo a ze kterého prováděli opakované výběry celého důchodu tak, že na účtu byl stále nulový zůstatek, přičemž žalovaná těchto výběrů není sama schopna. Účet žalované byl tedy rodiči používán pouze pro to, že sami, jakožto dlužníci, nemohli mít žádný účet na své jméno, neboť jeho obsah by se stal ihned předmětem exekuce. Ke změně došlo až v říjnu 2018, kdy ze strany opatrovníka došlo k zablokování platební karty matky žalované a nadále již veškerou správu finančních prostředků, náležejících žalované, prováděl přímo opatrovník a žalovaná byla umístěna do organizace anonymizováno.

11. Ze zprávy Policie České republiky, SKPV obec ze dne 17. 1. 2020 a přiloženého trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, jehož dílčí části soudu rovněž k důkazu předložil opatrovník žalované, soud zjistil, že matka žalované jméno příjmení byla pravomocným trestním příkazem zdejšího soudu pod č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí uznána vinnou (v souvislosti s projednávanou věcí) z přečinu úvěrového podvodu a přečinu poškození cizích práv, kterého se měla dopustit tím způsobem, že ke sjednání úvěrové smlouvy využila žalovanou, neboť tato již byla zletilá a neměla dosud žádný záznam v evidencích dlužníků, přičemž veškeré prostředky z následně poskytnutého úvěru použila a od počátku neměla v úmyslu úvěr hradit, neboť ihned po vyčerpání úvěru zrušila povolení k inkasu smluvených splátek z účtu. Za toto jednání a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy byla odsouzena k odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na tři roky. Z trestního spisu bylo dále zjištěno, že matka žalované uvedla, že nemohla sama dostat úvěr kvůli dluhům, tak na radu zprostředkovatele jméno příjmení, použila svou dceru jméno, aby úvěr mohla získat s tím, že jméno jednání o uzavření smlouvy vůbec nerozuměla a pouze podepisovala to, co jí bylo předloženo a kde jí bylo řečeno, že má něco podepsat, aniž by jakkoli chápala obsah daných listin. Dále pak uvedla, že peníze z úvěru sama vybrala, protože jméno to sama neumí. Z výpovědi jméno příjmení, který s žalovanou a její matkou fyzicky zpracoval návrh na uzavření úvěrové smlouvy, přičemž tento návrh následně za žalobkyni fyzicky podepsala jméno příjmení, soud zjistil, že se mu při jednání zdála žalovaná jméno divná a podepisování jednotlivých dokumentů u ní trvalo podstatně delší dobu, než bývá zvykem, nicméně návrh s nimi vypracoval, aby byly spokojené. Poté předal návrh k podpisu své bývalé manželce, se kterou však žije, jméno příjmení, která rovněž pracuje jako obchodní zástupce žalobkyně. Z výpovědi otce žalované jméno příjmení soud zjistil, že anonymizováno stav jméno je trvalého a neměnného rázu anonymizována tři slova a že její přiznané invalidity sám využíval, když na ni, v průběhu delšího času, evidoval několik motorových vozidel, neboť jako osoba s přiznaným ZTP-P nemusela platit ekologickou daň při přepisu. Následkem tohoto jednání pak musela žalovaná čelit žalobě na zaplacení částky 1 500 Kč za odstranění odstaveného vozidla, což vyplývá z žaloby ze dne datum. Z trestního spisu soud rovněž zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu pod č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byly oba rodiče žalované odsouzeni za přečin ohrožování výchovy svých nezletilých dětí, který spáchali způsobem, jenž je v něm podrobně popsán.

12. Provedené důkazy a dílčí skutková zjištění z nich učiněná, vedou k jednoznačnému závěru o skutkovém stavu. Matka žalované, jméno příjmení, s úmyslem získat finanční prostředky pro blíže neurčený účel s tím, že sama takovýto úvěr získat nemůže, využila důvěřivosti a snadné ovlivnitelnosti žalované, způsobené zdravotní stav anonymizována tři slova, o které její matka věděla, jakož i o omezeních, která s tím pro žalovanou souvisí, navštívila dne datum kancelář zprostředkovatele úvěrů žalobkyně, jméno příjmení, který jim následně pomohl se zpracováním návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na částku 31 000 Kč, která byla napsána na žalovanou z toho důvodu, aby byl úvěr schválen a poskytnut. Na základě této žádosti pak došlo dne datum ze strany žalobkyně k akceptaci tohoto návrhu a tato akceptace byla žalované zaslána i písemnou formou, a sice dopisem ze dne datum. Poté byl celý úvěr ve výši 31 000 Kč připsán na účet žalované a tentýž den byl vybrán matkou žalované a použit pro nespecifikované účely. Matka žalované byla od počátku v přesvědčení, že poskytnutý úvěr splácet nebude, když ihned po vybrání peněz zrušila udělený souhlas s inkasem splátek z účtu žalované a na tento závazek neuhradila ani jedinou splátku. Za toto své jednání byla následně pravomocně odsouzena trestním příkazem zdejšího soudu pod č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí. Poté, co na poskytnutý úvěr nebyla zaplacena ani jediná splátka, žalobkyně nejdříve žalované zaslala dvě upomínky a následně úvěr zesplatnila a požadovala jeho celkové doplacení.

13. Co se týče právního posouzení věci, zde se soud nejdříve zabýval otázkou platnosti či neplatnosti smlouvy o úvěru, kdy shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je od počátku neplatná, a to z několika důvodů. Předně byla smlouva uzavřená v rozporu s ustanovením § 65 odst. 1 OZ, neboť tímto jednáním žalované, která k jednání o uzavření smlouvy nebyla způsobilá, vznikla újma spočívající v zadlužení z neplaceného a značně nevýhodného úvěrového produktu (v případě řádného splácení poskytnutého úvěru ve výši 31 000 Kč měla žalovaná celkem uhradit 98 892 Kč a navíc byl obchodní úrok sjednán ve výši 162,39 % ročně). Uvedené platí i za situace, kdy žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla ještě pravomocně omezena ve způsobilosti, neboť její nezpůsobilost uzavírat jakékoli smlouvy a porozumět smluvním ujednáním je daným a objektivním stavem, který trval zdravotní stav anonymizována dvě slova role v řízení a který byl soudem zjištěn (byť nepravomocně) již před podpisem smlouvy o úvěru na základě příslušného znaleckého zkoumání. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy je její uzavření v rozporu s ustanovením § 583 a 584 OZ, neboť smlouva byla uzavřena na základě jednání, kterým uvedla matka žalované v omyl zprostředkovatele úvěru jméno příjmení ohledně způsobilosti žalované k uzavření předmětné smlouvy. Rovněž matka žalované uvedla žalobkyni v omyl v tom smyslu, že již od samého počátku neměla v úmyslu daný úvěr jakkoli splácet a jejím jediným motivem bylo získat finanční prostředky. Posledním důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy je skutečnost, že žalobkyně, prostřednictvím svého obchodního zástupce, nedodržela daný postup podle § 86 z.č. 257/2016 Sb. a dostatečným způsobem nezjistila úvěruschopnost žalované, když se spokojila pouze s údaji ohledně příjmů, výdajů a bydliště žalované, aniž by si tyto údaje jakkoli ověřila. Lze konstatovat, že největší podíl viny na tomto stavu nese zprostředkovatel jméno příjmení, který, ačkoli mu muselo být zcela zjevné z chování žalované a způsobu, jakým a jak dlouho dané listiny podepisovala, že žalovaná po duševní stránce není zcela v pořádku, že obsahu listin evidentně nerozumí a zřejmě se v této souvislosti nijak nezabýval tou skutečností, že osoba takto mladého věku již pobírá nějakou formu důchodu a že by tato skutečnost mohla mít určitou souvislost s jejím„ zvláštním“ chováním a vystupováním. Je ovšem otázka, zdali o tomto nebyl matkou žalované informován a věděl o tom, že žalovaná je zcela nezpůsobilá k uzavření této smlouvy a tím i nezpůsobilá k jejímu plnění, a přesto příslušný návrh na uzavření smlouvy zpracoval, aby, dle jeho slov,„ byli klienti spokojeni“, ovšem toto nebylo ani v rámci trestního řízení prokázáno a jméno příjmení nebyl stíhán jako spolupachatel. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru by pak připadal v úvahu nárok žalobkyně vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. a § 2991 a násl. OZ, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně z této neplatné smlouvy plnila částku 31 000 Kč na bankovní účet vedený na žalovanou. Co se týče otázky, zdali byla na straně žalované naplněna definice § 2991 a sice, že se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila, se soud ztotožňuje s argumenty opatrovníka žalované tak, že žalovaná se žádným způsobem neobohatila, ani obohatit nemohla, neboť na její jméno byl sice formálně zřízen bankovní účet, na který žalobkyně plnila, nicméně žalovaná nebyla schopna s tímto účtem jakkoli nakládat (anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno), čímž je její obohacení, ve smyslu výše uvedeného ustanovení, zcela vyloučeno. Naopak bylo (zejména v trestním řízení) zcela prokázáno, že na úkor žalobkyně se obohatila jméno příjmení, která všechny peníze vybrala a použila, když k získání tohoto majetkového prospěchu zneužila závislosti osoby, která navíc k danému úkonu ani neměla hmotněprávní způsobilost. Je tedy možno konstatovat, že se jméno příjmení na úkor žalobkyně obohatila lstí, kterou žalobkyni nejdříve uvedla v omyl ohledně způsobilosti své dcery k uzavření smlouvy, čímž by došlo k naplnění ustanovení § 2995 OZ, jakožto jediné výjimky, kdy může ochuzený požadovat vydání bezdůvodného obohacení po třetí osobě, která nebyla účastníkem původního smluvního vztahu. Dalším důvodem pro závěr, že žalovaná není povinna k vydání bezdůvodného obohacení spočívá v tom, že ochuzený, který sám svým jednáním způsobil bezdůvodné obohacení obohaceného, se vydání tohoto bezdůvodného obohacení nemůže platně domáhat. Tento závěr je pak podrobně uveden např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 4386/2008, 33 Odo 553/2004, 33 Odo 190/2005, přičemž soud spatřuje takové jednání v přístupu zprostředkovatele úvěru jméno příjmení, jak již bylo popsáno výše, tj. že i přes četné náznaky mu muselo být zcela zjevné, že žalovaná vůbec nechápe smysl a obsah jednání, na kterém byl vypracován návrh úvěrové smlouvy v kombinaci s tím, že mu bylo známo, že žalovaná pobírá jistou formu důchodu. Soud sice připouští argumentaci žalobkyně, že není pro ni možné, ani pro její obchodní zástupce, zkoumat duševní stav svých klientů, ale v tomto případě se jednalo o zcela zjevný příklad toho, že nesvéprávná osoba jednala pouze pod vlivem třetí osoby (matky) aniž by vůbec tušila co činí a k čemu se zavazuje, a proto bylo povinností zprostředkovatele další jednání ukončit, protože za pomocí pár prostých dotazů na žalovanou musel zjistit, že předloženým listinám absolutně nerozumí, přičemž zvláště na spotřebitelské smlouvy jsou kladeny zvýšené nároky v tom smyslu, aby daný spotřebitel měl k dispozici všechny relevantní informace a těmto, alespoň v základní rovině, také rozuměl. To, že byl daný úvěr následně schválen, nelze dávat za vinu žalobkyni, neboť tato vycházela pouze z údajů, které jí předložil zprostředkovatel. Poslední důvod, pro který nemohl soud žalobě, ani po jejím omezení na vydání bezdůvodného obohacení, vyhovět, je zakotven v § 3 odst. 2 písm. c) OZ, kde je uvedeno, že Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Důkazy předloženými opatrovníkem žalované, které monitorují situaci v rodině, a obsahem trestního spisu, bylo jednoznačně prokázáno, že žalované se od jejích rodičů nedostávalo náležité péče, jakou by od nich bylo možno očekávat a přepokládat (nedostatečné zázemí bydlení, ošacení, stravy apod.). Naopak rodiče duševního stavu žalované soustavně zneužívali pro získání majetkového prospěchu či jiných výhod. Tímto např. na její jméno založili účet (který ani sama nebyla schopna aktivně využívat), zřejmě pro to, aby peníze na něm nemohly být exekučně postižitelné, evidovali na ni motorová vozidla (přestože je žalovaná nikdy nemohla provozovat), aby se vyhnuli placení ekologické daně při převodu, její invalidní důchod a dávky sociálního zabezpečení využívali ve svůj prospěch a své potřeby a nakonec, v úmyslu obohatit se, využili její zdravotní stav anonymizována dvě slova anonymizováno k uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Pokud by tedy soud akceptoval nárok žalobkyně proti žalované na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy, vznikla by tím žalované újma a došlo by tím k porušení zásady zakotvené v cit. ustanovení, neboť žalovaná v tomto případě ze své vlastní neschopnosti k újmě žalobkyně netěžila, ale byla sama obětí podvodného jednání ze strany své matky a možná i zprostředkovatele úvěru. Ze všech výše podrobně popsaných důvodů soudu tedy nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Závěrem soud upozorňuje, že tímto svým rozhodnutím nepopírá ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů ohledně povinnosti nezpůsobilých osob vrátit bezdůvodné obohacení, k němuž došlo z neplatné smlouvy, nicméně daný případ je zcela výjimečný zejména ve zneužití žalované k získání majetkového prospěchu třetí osobou s tím, že bylo zcela prokázáno, že k obohacení žalované z neplatné smlouvy nedošlo, ani dojít nemohlo ze všech výše podrobně popsaných důvodů a současně i z důvodu určité míry spoluzavinění žalobkyně, resp. jejího obchodního zástupce, na uzavření neplatné smlouvy, čímž se tento případ zásadně odlišuje od ostatních judikovaných.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je důsledkem aplikace ustanovení § 143 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto soud uložil žalobkyni zaplatit žalobkyni, k rukám jejího opatrovníka, náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč představující 5x paušálních náhrad pro účastníka nezastoupeného advokátem po 300 Kč (jednání s protistranou, 2x účast na soudním jednání, 2x příprava na jednání) a tyto náklady soud uložil zaplatit v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).