9 C 290/2024

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B o výživné na zletilé dítě I. Žalovaná , Jméno žalované A, je povinna platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2020.II. Žalovaný , Jméno žalované B, je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2020.III. Žalovaná , Jméno žalované A, je povinna dlužné výživné za období od září 2020 do listopadu 2024 včetně ve výši 255 000 Kč zaplatit žalobkyni do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný , Jméno žalované B, je povinen dlužné výživné za období od září 2020 do listopadu 2024 včetně ve výši 255 000 Kč zaplatit žalobkyni do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala, aby soud uložil žalovaným hradit žalobkyni výživné, a to každý částkou 5 000 Kč měsíčně ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2020. Svůj návrh odůvodnila tím, že z důvodu komplikovaných vztahů s rodiči, zejména se svojí matkou, která ji měla vážně fyzicky napadnout, žije již od 4. září 2020 v bytě své babičky, která se od té doby starala o její výchovu a výživu, přičemž žalovaní její babičce , jméno FO, ani žalobkyni nic nepřispívali. Dne 9. 9. 2022 babička zemřela a žalobkyně v následném dědickém řízení zdědila předmětný byt, ve kterém bydlí dosud. Od smrti babičky pak žalovaní žalobkyni nadále žádné výživné neposkytují kromě dříve učiněných občasných nákupů spotřebního zboží a v několika případech nákupu potravin, za které jim však babička vždy zaplatila plnou cenu, když ještě žila. Žalobkyně se po celou dobu soustavně připravuje na výkon budoucího povolání tak, že do května 2023 studovala střední školu – , právnická osoba, v , Anonymizováno, a od září 2023 nastoupila na studium na , podezřelý výraz, . Rodiče o její osobu dlouhodobě nejeví žádný zájem, a to ani poté, kdy její babička zemřela a ona zůstala v bytě zcela bez prostředků a ani poté, co se jí v srpnu 2024 stal závažný úraz pro který musela být akutně hospitalizována a prodělala chirurgický zákrok. Všechny své náklady na bydlení a studium po odchodu ze společné domácnosti s rodiči hradila její babička a po její smrti je žalobkyně nucena vše obstarávat sama tak, že pracuje o víkendech pro společnost T-Mobile, za což dostává cca 12 000 Kč měsíčně, od února 2024 pobírá příspěvek na bydlení ve výši 7 000 Kč měsíčně a od března 2024 pobírá příplatek na dítě ve výši 1 100 Kč měsíčně. Co se týče majetkových poměrů, tak její babička zanechala závěť na základě které svou dceru (žalovanou) vydědila a žalobkyně z dědictví obdržela byt ve kterém bydlí o velikosti 3+1, část zahrady, garáž a osobní automobil Kia rok výroby 2009. Ostatní sourozenci dostali další byt, ve kterém bydlí žalovaní společně s dětmi. Žalobkyně pak z tohoto majetku musela poskytnout ostatním kompenzace spočívající v přenechání zahrady a drobné finanční vyrovnání. Babička měla doma našetřeno 100 ti. pro žalobkyni pro úhradu nejrůznějších nákladů, které ji však žalovaná při jedné návštěvě vzala a nevrátila. Žalobkyně rovněž uvedla trestnou činnost, které se dopustila žalovaná, když využila toho, že měla přístup k bankovnímu účtu žalobkyně a její osobní údaje a následně jménem žalobkyně uzavírala úvěrové smlouvy a peníze následně využila pro svoji potřebu, přičemž za toto jednání byla rozsudkem zdejšího soudu pod č.j. 15 T 195/2023-136 ze dne , datum, uznána vinnou s uložením podmíněného trestu odnětí svobody a náhrady vzniklé škody. V současné době má pak žalobkyně informace o tom, že je žalovaná prošetřována pro podezření z další majetkové trestné činnosti, kde by měla žalobkyně vypovídat jako svědek. K finančním záležitostem ohledně žalované matky dále uvedla, že tato si od ní občas půjčovala peníze, které ji však nikdy nevrátila, přičemž úhrnem se tato částka pohybuje okolo 50 až 60 tis. Kč. Co se týče osobních vztahů žalobkyně s žalovanými k tomu uvedla, že se svým adoptivním otcem (žalovaný č. 2) neměla nikdy zvlášť konfliktní vztahy, nicméně ani on se o žalobkyni nijak výrazněji nezajímal a nepodílel se na úhradě jejích výdajů. Se svojí matkou (žalovaná č. 1) měla žalobkyně dlouhodobě velmi konfliktní vztahy, zejména pak v období puberty, což vyústilo fyzickým napadením ze strany žalované a k přestěhování k babičce, která ji to sama navrhla. Ohledně matky dále uvedla, že často vyvolává konflikty, pokud není po jejím, často nakupuje značkové oblečení, a to dříve občas i pro žalobkyni, která tyto věci nepotřebovala, ale z důvodu nevyvolání dalšího konfliktu s nimi souhlasila. Totéž se týkalo i nákupů v Německu a Polsku a dvou zahraničních dovolených. Ke svým výdajům pak žalobkyně uvedla, že její nutné měsíční výdaje činí zhruba částku 12 680 Kč, což představuje úhrada nákladů na bydlení (fond oprav, zálohy na energie a vodu) ve výši 4 830 Kč, doplatky na energie asi 1 000 Kč, mobil a internet ve výši 800 Kč, školné ve výši 250 Kč, cestovné do školy ve výši 1 000 Kč, výdaje na zdravotní péči ve výši 300 Kč, výdaje na učební materiály a školní akce ve výši 500 Kč, ošacení a obuv ve výši 1 000 Kč a výdaje za jídlo ve výši 3 000 Kč. O finanční situaci a finančních možnostech žalovaných nemá žádné bližší informace.

2. Žalovaní soudu poskytli pouze jedno vyjádření prostřednictvím svého právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, dne 4. 3. 2024. Poté jim tento právní zástupce vypověděl plnou moc z důvodu přerušení výkonu advokátní praxe a zastoupení žalovaných převzala , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátka v Mostě, která následně soudu sdělila, že žalovaným ke dni 24. 9. 2024 vypověděla plnou moc z toho důvodu, že žalovaní advokátce neposkytovali potřebnou součinnost. Žalovaní již ve věci žádné další vyjádření neposkytli a na jednání ve věci bez omluvy nedorazili. Žalovaní ve svém jediném vyjádřili zpochybňovali nárok žalobkyně na výživné s tím, že žalobkyni hradili vše, co bylo potřeba včetně nákupů oblečení, obuvi, elektroniky, kosmetiky, dále uhradili půjčovné za šaty na maturitní ples, péči v kosmetickém salonu, autoškolu, sami hradili a prováděli nákupy potravin, měli jí hradit vyúčtování telefonního paušálu a o žalobkyni se snažili pečovat i v jiných směrech. Že by žalobkyni hradili nějaké pravidelné výživné však netvrdili. Dále se vyjadřovali k osobnosti žalobkyně tak, že byla vždy konfliktní, neuznávala rodičovskou autoritu a libovala si ve vysokém životním standardu, značkovém oblečení, elektronice, chlubila se dovolenými, konzumovala alkohol a cigarety a obecně si měla počínat značně nešetrným způsobem. Rovněž naznačili, že díky brigádám a jiným formám zaměstnání a šetrnějšímu způsobu života by měla být schopná se lépe uživit. Žalovaní také naznačili neoprávněnost požadavku výživného z toho důvodu, že by se žalobkyně nemusela soustavně a řádně připravovat na budoucí povolání v tom smyslu, že není zřejmé, zdali není studium žalobkyně pouze účelovou záležitostí a že si třeba ani řádně neplní své studijní povinnosti.

3. K těmto tvrzením žalobkyně připustila, že jí rodiče uhradili dvě společné dovolené, některé nákupy oblečení a obuvi, půjčení plesových šatů a autoškolu. Ostatní tvrzené výdaje však zcela popřela s tím, že od odstěhování od žalovaných všechny její výdaje spojené s výživou hradila její babička, dokud ještě žila. Od smrti babičky se pak o všechny výdaje spojené s bydlením výživou a studiem musí žalobkyně starat sama.

4. Podle § 910 odst. 1 o.z. Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 910 odst. 2 o.z. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

6. Podle § 911 o.z. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Podle § 913 odst, 1 o.z. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

8. Podle § 914 o.z. Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

9. Podle § 915 odst. 1 o.z. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

10. Podle § 916 o.z. Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

11. Podle § 921 odst. 1 o.z. Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

12. Podle § 922 odst. 1 o.z. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

13. Soud ve věci provedl všechny předložené či navržené důkazy, ze kterých učinil příslušná skutková zjištění včetně navazujících právních závěrů. Na základě provedených, a to z vysvědčení o maturitní zkoušce, potvrzení o studiu a ze soudem vyžádaného sdělení vysoké školy o plnění studijních povinností ze strany žalobkyně soud má za prokázáno, že žalobkyně zcela naplnila základní podmínku pro přiznání výživného, neboť se soustavně a řádně připravuje na výkon svého povolání, když vysokoškolské studium bezprostředně následovalo po úspěšném ukončení studia středoškolského a v tomto navazujícími studiu řádně pokračuje se vesměs chvalitebnými studijními výsledky. Další zákonnou podmínku pro přiznání výživného, a sice že se nemůže sama živit, má pak soud za prokázánu na základě těch skutečností, že když se žalobkyně odstěhovala od svých rodičů a začala bydlet u své babičky v září 2020, tak to byla právě její babička, která se jí starala o úhradu nezbytných výdajů a o celkovou výživu, až na občasné výjimky, které doložili žalovaní např. úhradou půjčení šatů, zaplacením autoškoly, občasných nákupů oblečení a spotřebního zboží, 2x zahraniční dovolené, což žalobkyně rovněž připustila a co vyplývá z provedených důkazů konkrétně příslušnými doklady. Ve smyslu § 910 odst. 2 o.z. to však měli být právě rodiče, kteří měli žalobkyni poskytovat plnou výživu a nikoli její babička, čímž je také odůvodněn požadavek na zpětný nárok na výživné již od září 2020. Po smrti babičky žalobkyně je pak situace zcela zjevná ohledně neschopnosti žalobkyně se sama živit, neboť nelze po ní spravedlivě požadovat, aby se kompletně starala o péči o domácnost a hrazení všech povinných plateb s tím souvisejících a plateb souvisejících se studiem za současného stavu, kdy se musí pečlivě připravovat na studium a řádně plnit své studijní povinnosti. V případě žalobkyně však této svědčí její zvýšená schopnost a zodpovědnost ke svým povinnostem v tom, že se jí toto vše až doposud dařilo, že si při studiu snaží vydělat dostatečné množství finančních prostředků a rovněž si vyřídila i dávky státní sociální podpory, přičemž tyto veškeré její snahy by nijak neměly zlehčovat povinnost žalovaných poskytovat žalobkyni adekvátní výživné. Spíše naopak, neboť je zde potřeba zmínit morální hledisko, ke kterému je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, kde zejména v tomto případě je toto hledisko pro posouzení vzniku nároku na výživné a jeho samotnou výši téměř zásadní. Tímto hlediskem je okolnost, že matka žalobkyně (žalovaná č. 1) se vůči své dceři dopustila několika úmyslných trestných činů, kdy využila dispozice s bankovním účtem žalobkyně a její osobní údaje k tomu, aby se obohatila tím způsobem, že celkem ve čtyřech případech jménem své dcery požádala prostřednictvím internetového bankovnictví o poskytnutí různé výše bankovních spotřebitelských úvěrů, které pak uhradila pouze ze zanedbatelné části a jednala tak v přímém úmyslu se na úkor své dcery tímto způsobem obohatit. Tímto jednáním způsobila celkovou škodu ve výši téměř 1 mil. Kč a byla za něj pravomocně odsouzena. Uvedené závěry vyplývají z rozsudku Okresního soudu v Lounech č.j. 15 T 195/2023-136 ze dne , datum, . Na tomto místě je pak třeba zmínit, že žalovaná č. 1 byla v době vydání uvedeného trestního rozsudku již 5x uznána vinnou ze spáchání dřívějších majetkových trestných činů. V kontextu těchto zjištění pak nelze tvrzením žalovaných ohledně nezodpovědného způsobu života žalobkyně přikládat jakoukoli relevanci. Hledisko dobrých mravů pro přiznání výživného je zde tedy zcela jednoznačně dáno, a to i s ohledem na fyzické napadení žalobkyně žalovanou č. 1 v září 2020, což má soud za prokázáno z výslechu žalobkyně a z jí předložených fotografií zhmožděnin a hematomů.

14. Co se týče výdajů žalobkyně, tato prokázala, že hradí veškeré platby spojené s bydlením, studiem, ošacením a další platby související s běžným životem. Z předložených potvrzení o provedených platbách a vyúčtování má pak soud za prokázáno, že žalobkyně platí měsíční zálohy za plyn ve výši 2 000 Kč a elektřinu ve výši 1 000 Kč u společnosti ČEZ, příspěvek do fondu oprav ve výši 800 Kč do března 2024 a od dubna 2024 ve výši 1 300 Kč, vodného a stočného ve výši 1 400 Kč čtvrtletně, televizní a rozhlasové poplatky a svozu odpadu, dále cestovné do školy autobusy a hrazení studentské karty na MHD ve výši cca 1 000 Kč měsíčně, platby za telekomunikační služby v rozpětí zhruba od 800 Kč do 1 000 Kč měsíčně, hrazení školného a stravy ve škole a další výdaje spojené s ošacením, brýlemi, léky apod. Co se týče příjmové stránky žalobkyně má soud za prokázáno, že žalobkyně v období od března 2023 do července 2024 pobírala měsíčně průměrný plat ve výši 12 749 Kč od společnosti T-Mobile, od října 2023 pobírala příspěvek na bydlení ve výši 7 145,60 Kč, který byl poté zvýšen na 7 333 Kč a od 1. 7. 2024 snížen na 6 606 Kč a přídavek na dítě od 2. 2. 2024 ve výši 1 580 Kč. K příjmům od společnosti T-Mobile je třeba uvést, že tato činnost je žalobkyní vykonávána z absolutní nezbytnosti zajištění prostředků pro úhradu potřeb bydlení a záležitostí souvisejících se studiem a pochopitelně i s vlastní výživou. Toto je způsobeno zejména tím, že žalovaní žalobkyni neposkytují žádnou finanční pomoc v podobě výživného. Pokud by žalobkyně takto neučinila, mohla by se dostat do problémů s úhradou nutných výdajů a do případných dluhů vedoucích ve svém důsledku až po ztrátu bydlení. Jelikož žalobkyně splňuje veškeré zákonné podmínky pro to, aby jí žalovaní výživné poskytovali, není možné po ní spravedlivě žádat, aby se sama snažila získávat finance pomocí zaměstnání, když současně řádně pokračuje ve studiu. Tyto náklady by jí mělo právě v plné míře kompenzovat výživné, aby se mohla řádně věnovat studiu. Zároveň je potřeba zdůraznit, že s ohledem ke všem okolnostem případu, vzájemným výše popsaným vztahům žalobkyně s žalovanými a zejména pak se žalovanou č. 1, nelze po žalobkyni rovněž spravedlivě požadovat, aby nadále s žalovanými sdílela společnou domácnost. V roce 2020 došlo k nucené separaci, která byla zaviněná žalovanou č.1, a proto tato okolnost musí odrážet i zvýšenou potřebu a samotnou výši výživného. Co se týče příjmů a výdajů na straně žalovaných, tak tuto skutečnost soud nemá za zjištěnou, neboť žalovaní byli po celou dobu nekontaktní, na jednání se nedostavili a nebylo tak možné je v tomto smyslu procesně poučit s tím, že se jedná o klasické sporné řízení a nikoli řízení ovládané zásadou vyšetřovací, kde by si měl soud sám všechny údaje aktivně zjišťovat. Soudu je pouze známo, že žalovaní mají dvě další vyživovací povinnosti a mají zjevně i značné závazky vzniklé v příčinné souvislosti s opakovanou kriminální činností žalované č.

1. Za této situace pak soud vycházel z návrhu žalobkyně s přihlédnutím k ustanovení § 916 o.z., kde je pro rok 2024 vycházeno z částky 121 500 Kč s tím, že tento nárok žalobkyně je zcela adekvátní zjištěným skutečnostem ohledně příjmů a výdajů žalobkyně i ke všem výše podrobně popsaným okolnostem a to zejména s velkým důrazem na morální hledisko nároku na výživné. O návrhu žalobkyně na přiznání výživného od žalovaných tak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. a ohledně doplacení dlužného výživného ve smyslu výroku III. a IV., přičemž lhůta pěti měsíců je zcela adekvátní výši dlužného výživného. O nákladech řízení mezi účastníky pak bylo rozhodnuto ve smyslu výroku V. tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo, neboť se žalobkyně tohoto nároku výslovně vzdala.