9 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Machytkou, v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený Mgr. jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o výživné pro rozvedenou manželku

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byl žalovaný povinen přispívat na výživu měsíčně částku 2 000 Kč splatnou vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobkyně předem, počínaje dnem 1. 1. 2021 se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 23 232 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné na rozvedenou manželku ve výši 2 000 Kč měsíčně počínaje od 1. 1. 2021. Žalobkyně uvedla, že její manželství s žalovaným bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Lounech č. j. 9 C 78/2019-14, který nabyl právní moci dne 2. 4. 2020. Z manželství se dne [datum] narodil syn [jméno], který byl rozhodnutím zdejšího soudu č. j. 16 Nc 29/2019-31 svěřen do střídavé péče obou rodičů v intervalu jednoho týdne. Žalobkyně se v manželství trvajícím 9 let podílela na péči o rodinnou domácnost, nakupovala potraviny a jiné věci a řádně zajišťovala hospodaření s rodinným majetkem. Po opuštění společné domácnosti užívá nájemní byt, za který platí měsíčně 11 700 Kč (nájemné ve výši 8 850 Kč, služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 850 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 1 000 Kč), její další náklady pak představují pojistné na životní pojištění ve výši 1 199 Kč, výživné na nezletilého syna ve výši 1 500 Kč a náklady na dopravu do zaměstnání ve výši 800 Kč. V okamžiku podání žaloby byla žalobkyně zaměstnána na pozici dělnice u společnosti [právnická osoba], kde pobírala měsíční příjem ve výši 16 446 Kč. Aby byla schopna zajistit své životní potřeby, musí této vypomáhat rodiče, starobní důchodci, a to částkou 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný je pak dle žalobkyně zaměstnán jako diagnostik poruch u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 24 157 Kč. Žalobkyně není dle svého vyjádření schopná se sama živit, tato neschopnost má jistě původ v manželství a není v rozporu s dobrými mravy, aby jí žalovaný, který aktivně pracuje a má slušný měsíční příjem i majetkové zajištění, přispíval na přiměřenou výživu.

2. Žalovaný s návrhem žalobkyně nesouhlasil, když uvedl, že žalobní tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě jsou nesrozumitelná. Tato neuvádí důvody, pro které není schopna se samostatně živit a proč původ této neschopnosti spatřuje v manželství, když sama v žalobě uvádí, že pracuje jako dělnice. Dle žalovaného neschopnost žalobkyně hospodařit s finančními prostředky nemůže být přičítána k jeho tíži. Žalovaného příjem činí skutečně 24 157 Kč s tím, že na výživném pro nezletilého syna platí k rukám žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je vyučenou prodavačkou, dle svého rozhodnutí na této pozici nepracuje přesto, že příjem na těchto pozicích je v současné době vyšší než, jaký je stávající příjem žalovaného. Žalobkyně je schopna se sama živit, pro přiznání výživného pro rozvedenou manželku tak dle žalovaného nejsou splněny zákonné podmínky.

3. Ve věci bylo provedeno dokazování, a to listinnými důkazy.

4. Soud vzal v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 občanského soudního řádu za prokázané shodné tvrzení účastníků, že jejich dřívější manželství bylo rozvedeno a rovněž to, že se z manželství narodil nezletilý syn, který je umístěn v jejich střídavé péči.

5. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnankyní a společností [právnická osoba] jako zaměstnavatelkou dne [datum] plyne, že žalobkyně byla zaměstnána na pozici dělnice v provozu. Pracovní poměr žalobkyně byl sjednán na dobu neurčitou.

6. Z dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi žalobkyní a její zaměstnavatelkou, společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobkyně u této společnosti skončil ke dni [datum].

7. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti bylo zjištěno, že měsíční příjem žalobkyně činil v době jejího zaměstnání u společnosti [právnická osoba] 16 446 Kč měsíčně.

8. Z pojistky rizikového životního pojištění plynoucí z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako pojištěnou a společností [právnická osoba] jako pojistníkem dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně hradí za pojištění své a pojištění nezletilého syna částku ve výši 1 199 Kč měsíčně.

9. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako nájemkyní a MUDr. [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem dne [datum] plyne, že si žalobkyně pronajala byt o výměře 60,2 m2 na adrese [obec a číslo] a zároveň se zavázala platit za tento byt pronajímateli nájemné ve výši 8 850 Kč. Dále se zavázala hradit poplatek spojený s užíváním bytu ve výši 1 850 Kč.

10. Ze smlouvy o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] plyne, že se žalobkyně zavázala hradit uvedené společnosti za poskytování dodávek elektřiny měsíční zálohy ve výši 1 500 Kč.

11. Z čestného prohlášení rodičů žalobkyně, [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], plyne, že tito měsíčně přispívají žalobkyni částkou ve výši 6 000 Kč.

12. Z dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnankyní dne [datum] plyne, že tato je u jmenované společnosti brigádně zaměstnána, kdy náplň její práce představuje doplňování zboží a práce na prodejně, za což pobírá hodinovou mzdu ve výši 95 Kč.

13. Z potvrzení Mateřské školy [obec] ze dne [datum] plyne, že žalobkyně se zde ucházela o pracovní místo, avšak všechna byla obsazena.

14. Z potvrzení prodejny [příjmení] [jméno] ze dne [datum] je zřejmé, že se žalobkyně ucházela o zaměstnání také na tomto místě, avšak neuspěla z důvodu plného stavu zaměstnanců.

15. Provedeným dokazováním byl tak zjištěn následující skutkový stav. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo ke dni [datum] pravomocně rozvedeno. Z tohoto manželství se účastníkům dne [datum] narodil nezletilý syn [jméno], který byl soudem svěřen do jejich střídavé péče. Žalobkyně byla v období od 1. 10. 2020 do 30. 6. 2021 zaměstnána jako dělnice ve společnosti [právnická osoba], odkud byla propuštěna pro nadbytečnost. Následně se žalobkyně ucházela o zaměstnání v prodejně [příjmení] a v mateřské školce v [obec], kde však nebyla přijata z kapacitních důvodů. Aktuálně tak žalobkyně pracuje ve [právnická osoba] – [právnická osoba] Žalobkyně bydlí v pronajatém bytě na adrese [adresa žalobkyně] (nájemné ve výši 8 850 Kč, služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 850 Kč a zálohy na elektřinu ve výši 1 000 Kč). Žalobkyně dále měsíčně hradí 1 199 Kč na pojistném za životní pojištění, výživné ve výši 1 500 na nezletilého syna a 800 Kč na nákladech na dojíždění do zaměstnání. Její rodiče jí vypomáhají finanční pomocí ve výši 6 000 Kč měsíčně.

16. Shora popsaný skutkový stav posoudil soud po stránce právní.

17. Podle ustanovení § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

18. Podle ustanovení § 760 odst. 2 občanského zákoníku při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle shora uvedených právních ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Proto, aby mohl rozvedenému manželovi vzniknout nárok na výživné, musí být v souladu s ustanovením § 760 odst. 1 občanského zákoníku kumulativně splněno několik podmínek. Předně zde musí být dána neschopnost rozvedeného manžela (v daném případě manželky) se samostatně živit, kdy zároveň tato neschopnost musí mít svůj původ v manželství. Zároveň musí být možné úhradu výživného po bývalém manželovi spravedlivě požadovat, resp. poskytnutí výživného musí být v souladu s dobrými mravy. V tomto konkrétním případě však není dle soudu naplněna ani jedna z uvedených podmínek. Žalobkyně byla v okamžiku podání žaloby zaměstnána na hlavní pracovní poměr a i v současné době je tato zaměstnána, byť brigádně. Jelikož je žalobkyně vyučenou prodavačkou, lze říci, že je nadána určitou kvalifikací, která jí umožňuje nalézt takové zaměstnání, resp. vykonávat takové povolání, ke kterému směřovala její vůle v okamžiku volby svého budoucího zaměření. Toto povolání, tedy povolání prodavačky, či jiné povolání obdobného charakteru, je pak dle názoru soud způsobilé zajistit jí takové finanční ohodnocení, které bude dostatečné k jejímu zajištění. Pakliže by se však toto žalobkyni nezdařilo, nebylo by v žádném případě možné přičítat tuto skutečnost k tíži žalovaného či spatřovat nemožnost pracovního uplatnění žalobkyně v jejím manželství s žalovaným. Pokud žalobkyně tvrdí a v rámci řízení také prokazuje, že byla vícekrát odmítnuta při shánění nového zaměstnání z důvodu, že všechny pracovní pozice u potenciálních zaměstnavatelů byly obsazeny, nejedná se dozajista o důvod mající původ v manželství a tato skutečnost sama o sobě nemůže vést k přiznání výživného (k obdobnému názoru dospěl mimo jiné také Okresní soud ve Zlíně ve věci vedené pod sp. zn. 19 C 134/2016). Soud pak rovněž odmítá argument žalobkyně, dle kterého tato v důsledku manželství nemohla zvyšovat svojí profesní kvalifikaci. Soud tak činí proto, že se domnívá, že, jak již výše uvedl, žalobkyně je nadána dostatečnou kvalifikací (výučním listem v oboru prodavačky), která jí samostatnou obživu plně umožňuje. Dle soudu pak rovněž není jisté, že by v případě odlišné podoby manželství tato skutečně svoji kvalifikaci dobrovolně zvyšovala tak, aby byla nyní schopna zajistit si jiné, lépe honorované zaměstnání. Okolnosti mající původ v manželství, které by ve svém důsledku znamenaly nemožnost rozvedené manželky se samostatně živit, by pak mohly spočívat např. v dlouhodobé péči o domácnost a sní spojené, podstatné ztráty kvalifikace rozvedené manželky (k tomu viz např. Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 441). K tomuto však v projednávaném případě rozhodně nedošlo, neboť kvalifikace žalobkyně se sice zřejmě nezvýšila, dozajista se však také žádným způsobem nesnížila.

20. Soud je pak toho názoru, že ani péče o nezletilého syna, kterého má tato ve střídavé péči s žalovaným nebrání žalobkyni ve výkonu výdělečné činnosti, což ostatně prokazuje fakt, že žalobkyně dlouhodobě pracuje. Tato péče žalobkyni možná neumožňuje zaměstnání v dvousměnném provozu, které byla nucena odmítnout, zaměstnání s běžnou pracovní dobou však zcela jistě ano. Konečně, dle soudu není možné po žalovaném jakožto po bývalém manželovi žalované spravedlivě požadovat, aby i po rozvodu vyživoval žalobkyni jakožto osobu, která je v produktivním věku a není nikterak omezená ve výdělečné činnosti. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl. Závěrem soud uvádí, že žalobkyně v rámci svého závěrečného návrhu omezila svůj nárok vůči žalovanému posunutím počátku požadovaného výživného z 1. 1. 2021 na 1. 7. 2021, což by naplňovalo znaky částečného zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 o.s.ř., nicméně k tomuto došlo až po poučení podle § 119a o.s.ř., přičemž na věci samé by tento procesní úkon ničeho nezměnil, tudíž k němu soud nepřihlížel a žalobu zamítl v tom stavu, v jakém byla podána.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náleží mu tedy náhrada nákladů řízení v celkové výši 23 232 Kč. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí 5 900 Kč, kdy tato byla stanovena na základě § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1 996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) a vychází z žalované částky 2 000 Kč měsíčně. Náhrada nákladů sestává z částky 17 700 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky po 5 900 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k věci a účast u jednání soudu dne [datum]) a z částky 900 za tři režijní paušály dle § 13 odst. 4 po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v řízení zastoupen, náleží mu též náhrada cestovních výdajů jeho právního zástupce, kdy tento vykonal jízdu [značka automobilu] ze [obec] do [obec] a zpět (58 km), a to k jednání u zdejšího soudu dne [datum] při spotřebě benzinu 7,4 l na 100 km, kdy tento údaj čerpal soud z předloženého technického průkazu vozidla, přičemž náhrada činí při ceně pohonných hmot 33,80 Kč za litr, a základní náhradě 4,4 Kč za km celkem 400 Kč. Žalovanému náleží rovněž náhrada promeškaného času jeho právního zástupce dle § 14 odst. 3 vyhlášky za dvě započaté půlhodiny, tedy celkem 200 Kč. Právní zástupce žalovaného je pak plátcem DPH, žalovanému tedy náleží náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21%, tedy 4 032 Kč.