10 C 156/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19 958,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 598,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 1 846 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 476,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 476,84 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 191,46 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 476,84 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem v částce 15 437,04 Kč a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 4 476,84 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 635,71 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 958,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem ve výši celkem 18 894 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 22 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 9 000 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 19 958,55 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 17 476,84 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 17 476,84 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 2 481,71 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši celkem 15 437,04 Kč (součtu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 1 329,36 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 8 405,79 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 594,16 Kč, inkasního poplatku 3 087,85 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 17 476,84 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 1 019,88) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 15 437,04 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 798,91 Kč, a následně běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 15 437,04 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s celkovým poplatkem ve výši celkem 18 894 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 921 Kč RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz smlouvu o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 22 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 22 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným kapitalizovaným úrokem (poplatkem za poskytnutí úvěru) vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Soud však shledal smluvní ujednání o sjednání celkového úroku ve výši 18 894 Kč za neplatné z důvodu zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 588 o. z.

14. Soud posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Dle výpočtu soudu činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 85,88 % při poskytnutí jistiny ve výši 22 000 Kč a povinnosti vrátit celkem 40 894 Kč do 14 měsíců ({ (40 894 / 22 000) - 1} × 100), roční úroková sazba by tak činila 73,61 % ({ (40 894 / 22 000) - 1} × 100) / (14 / 12). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá) půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly k datu uzavření smlouvy [datum] ve výši okolo 6,97 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 73,61 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

15. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u (zá) půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od (zá) půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování obvyklých nebankovních spotřebitelských či podnikatelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z.

16. S ohledem na zjištěnou neplatnost celkového sjednaného úroku byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 9 000 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 13 000 Kč odpovídající nesplacené části jistiny spolu s požadovanou smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně ze (zbývající) dlužné jistiny 13 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovanou částkou 1 846 Kč, spolu s příslušným zákonným úrokem z prodlení (částečně kapitalizovaným a částečně dále běžícím), ve zbývající části žaloby vztahující se k uplatněnému kapitalizovanému úroku, dále běžícímu smluvnímu úroku, jakožto i k části požadované smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení ze zbytku jistiny (převyšující přiznanou částku 13 000 Kč) soud žalobu zamítl.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.