10 C 172/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem v částce [částka] a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši celkem [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil celkem pouze částku [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině [částka] a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku [částka]. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně chtěl uzavřít dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,98 % ročně ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti /viz smlouvu o půjčce/. [anonymizováno] článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,93 % /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce/. [anonymizováno] předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v příloze [číslo] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek/. [anonymizováno] o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis včetně podacího archu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu včetně podacího lístku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formulář nazvaný zákaznická karta, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři byl žalovaný zaměstnán na hlavní pracovní úvazek jako traktorista s čistou mzdou ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný bydlel„ s rodiči“, neuvedl žádné nezaopatřené děti. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že měsíční výdaje žalovaného činí [částka] na telefon, [částka] na splátky půjček/výživné (přičemž ve formuláři bylo zaškrtnuto, že žalovaný nemá žádnou půjčku u jiné společnosti a ohledně půjčky u právní předchůdkyně žalobkyně nebylo uvedeno nic), výdaje domácnosti činí [částka], přičemž žádné další výdaje uvedeny nebyly. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly 6. Po právní stránce soud závazek s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle ust. § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty ZoSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle ust. § 454 obč. zák. se bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

11. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky půjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ dostála.

14. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedené v zákaznické kartě, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů, a zejména výdajů žalovaného. V kartě zákazníka je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila některé výše uvedené listiny. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby.

15. V zákaznické kartě není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalovaného na domácnost ve výši [částka] měsíčně, přičemž soudu se tato výše zdá nepřiměřeně nízká (i se zohledněním skutečnosti, že žalovaný jako druh bydlení uvedl, že bydlí s rodiči). Jediným příjmem žalovaného byla čistá měsíční mzda ve výši [částka], celkové výdaje byly uvedeny ve výši [částka], tedy žalovanému měla zbývat částka [částka], přičemž právní předchůdkyně žalobkyně tuto částku považovala za dostatečnou pro poskytnutí půjčky se splátkami [částka] týdně (přibližně [částka] měsíčně). Tím pádem následně žalovanému zbývalo přibližně pouze [částka] měsíčně, přičemž tato částka je dle názoru soudu zcela nedostatečná s ohledem na možné nenadálé výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (zejména ohledně výdajů žalovaného) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.

16. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné karty zákazníka, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že (právní předchůdkyně) žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovaným předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neudržení důkazního břemena při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve [anonymizováno] rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. Pakliže byla smlouva o půjčce neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Proto nebylo možno v dané věci ani vydat rozsudek pro zmeškání, neboť tento by byl v rozporu s hmotným právem. Ze stejného důvodu nebylo lze považovat jednotlivé splátky žalovaného za uznání dluhu.

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši [částka] bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Žalovaný však doposud uhradil celkovou částku ve výši [částka], tedy tento nárok byl již zcela splacen, proto žaloba není důvodná ani v této části. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.