10 C 228/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale pobytem Anonymizováno Anonymizováno , 277 Anonymizováno Anonymizováno o 75 019,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, s úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím. Žalovaná částka se skládá celkem z dvou nároků, které žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřela s žalovaným (chronologicky seřazeno) 1) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši celkem , částka, , administrativní poplatek ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso ve výši , částka, , a to v 18 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když uhradil celkem pouze , částka, . Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne , datum, právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Dále uzavřela s žalovaným 2) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši celkem , částka, a administrativní poplatek ve výši , částka, , a to v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne , datum, právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávky byly dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí 1) na jistině , částka, a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku , částka, a 2) na jistině , částka, a na dlužném poplatku , částka, . Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel 1) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, (úroková sazba činila 68,80 % a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy), administrativní poplatek ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso ve výši , částka, a dále k tomu za pojistné za doplňkové pojištění ve výši , částka, , a to v 18 měsíčních splátkách po , částka, . Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí peněžitých prostředků ve výši , částka, v hotovosti. RPSN činilo za předpokladu, že smlouva trvala po celou sjednanou dobu 107,71 %. Žalovaný na tento úvěr zaplatil částku ve výši , částka, /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, včetně smluvních podmínek na č. l. 15–16 p. v., tabulka umoření na č. l. 20/. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřel 2) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, (úroková sazba činila v pevné výši po celou dobu trvání smlouvy 86 %) a administrativní poplatek ve výši , částka, , a to v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí peněžitých prostředků ve výši , částka, v hotovosti. RPSN činilo za předpokladu, že smlouva trvala po celou sjednanou dobu 141,97 % /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, včetně smluvních podmínek na č. l. 17–18 p. v. tabulka umoření na č. l. 21/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky vůči žalovanému uvedené v příloze č. , hodnota, seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické evidenci CEPR včetně seznamu/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopis včetně podacího lístku na č. l. 19–19 p. v., 22/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu včetně podacího lístku na č. l. 23–25/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť předložila pouze formuláře nazvané zákaznická karta, ve kterých právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených ve formuláři ze dne , datum, byl žalovaný zaměstnán u „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “, zřejmě se jednalo o fyzickou osobu podnikající s pracovním zařazením „výroba, obchod“, (smlouva o úvěru byla s žalovaným uzavřena jakožto s osobou fyzickou), dle formuláře má žalovaný jeden příjem, přičemž následně je ve formuláři uvedeno, že „čistý příjem“ žalovaného činí , částka, měsíčně. Žalovaný bydlel „ve spolubydlení“, byl svobodný a neuvedl žádné vyživované osoby. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného činí , částka, a skládají se z „odhadovaných měsíčních výdajů“ Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou/ŽL, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly. Dle údajů uvedených v nedatovaném formuláři byl žalovaný zaměstnán u „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “, s pracovním zařazením „obchod“, dle formuláře má žalovaný jeden příjem, přičemž následně je ve formuláři uvedeno, že „čistý příjem“ žalovaného činí , částka, měsíčně. Žalovaný bydlel jako „nájemník“, byl svobodný a neuvedl žádné vyživované osoby. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že běžné měsíční výdaje žalovaného činí , částka, a skládají se z „odhadovaných měsíčních výdajů“ ve výši , částka, , externích splátek ve výši , částka, a interních splátek právní předchůdkyně žalobkyně ve výši , částka, . Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny pracovní smlouvou/ŽL, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly /viz zákaznické karty na č. l. 13–14 p. v./. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho příjmech i výdajích. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Jen s přihlédnutím k tomu, že žalovaný měl bydlet v nájemním bytě, se nezdá být výše výdajů v celkové výši , částka, či , částka, jako reálná (náklady na bydlení včetně energií, osobní výdaje, a další). Dále vzhledem k měsíčním splátkám i dalších jiných úvěrů měla být právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru o to obezřetnější.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky peněžitých prostředků jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením paušální částky. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených měsíčních výdajích. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvního úroku zamítl, včetně úroků z prodlení z nepřiznaných částek.

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 1) jistinu ve výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku , částka, odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného ve výši celkem , částka, ) včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. Dále pak žalobkyně poskytla žalovanému 2) jistinu ve výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného v této částce. Smlouvou o postoupení pohledávek byla tato pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně taktéž postoupena na žalobkyni. V této části byla žaloba podána po právu a soud jí proto včetně zákonného úroku z prodlení vyhověl.

22. Stran příslušenství pohledávek v podobě zákonných úroků z prodlení (z přiznaných částek) a jejich výše soud aplikoval ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka.

23. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady, dle obsahu spisu, nevznikly.