10 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: Anonymizováno s.Anonymizováno r.Anonymizováno o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. Markem Indrou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale pobytem Podřipská 383, 277 06 Lužec nad Vltavou o 38 856,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částka s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši částka, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši celkem částka s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.flexifin.cz) dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše částka s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka a s případnými dalšími poplatky za volitelné služby nejpozději (po odkladu splatnosti úvěru) do datum. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z dostupných registrů, informací poskytnutých žalovaným, případně z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci dokladu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Správnost identifikačních údajů pak žalovaný stvrdil ve smlouvě. Nadto se jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby společnosti Anonymizováno Anonymizováno, sídlem ul. Upes Anonymizováno, LT-Anonymizováno Vilnius, Anonymizováno, a to tím, že uvedené společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o majiteli tohoto účtu. Smlouva pak byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V klientském profilu byl žalovanému zpřístupněn formulář SECCI (standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který žalovaný odsouhlasil, a poté návrh smlouvy, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému pak byla automaticky zaslána smlouva i formulář SECCI na jím uvedenou e-mailovou adresu. Úvěr byl následně žalovanému vyplacen na účet č. č. účtu, a to dne datum. Žalovanou částku částka tvoří dlužná jistina ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem částka a poplatky za další žalovaným zvolené služby, konkrétně za službu „Klidné spaní“ ve výši částka, za službu „Presto ve výši částka a za službu „Informační servis“ ve výši částka, a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny od datum do datum ve výši částka. Příslušenství se skládá z úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno jednání, ke kterému se žádný z řádně předvolaných účastníků nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalobkyně vygenerovala ve svém systému Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním. Jako strany smlouvy jsou ve formě prostého textu označeni žalobkyně a žalovaný, přičemž žalovaný je identifikován prostřednictvím rodného čísla, místa trvalého pobytu či čísla bankovního účtu. V závěru smlouvy je uvedeno: „Já Anonymizováno Anonymizováno, rodné číslo Anonymizováno/Anonymizováno potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ Následuje pouze informace o tom, že smlouva byla elektronicky podepsána za žalobkyni. přičemž nad tímto „elektronickým podpisem“ je schématický obrázek podpisu. Ten je zcela totožný jako podpis na obdobné úvěrové smlouvě ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka /viz Smlouva o spotřebitelksém úvěru na č. l. 10 spisu, obdobná smlouva založená v CEPR ke spisu sp. zn. spisová značka/. Žalobkyně převedla dne datum na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši částka /viz přehled transakcí na č. l. 21 spisu, sdělení právnická osoba na č. l. 30 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne datum, která se dostala do jeho dispozice dne datum, žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů /předžalobní výzva na č. l. 22 spisu, podací lístek ze dne 30 5. 2024 v systému CEPR/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru žalobkyní předkládaného obsahu. Tento závěr nelze učinit z textu smlouvy obsahující pouze podpis žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byla žalobkyní vyplacena částka částka a bylo ověřeno BankID žalovaného, lze se domnívat, že žalovaný s žalobkyní o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však již prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný odsouhlasil. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalovaného, vycházela žalobkyně z čistého měsíčního příjmu uváděného žalovaným ve výši částka a z ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši částka. Dále vycházela z měsíčních výdajů na bydlení ve výši částka, na půjčky ve výši částka a dalších výdajů ve výši částka. Jako příjmy žalovaného identifikovala žalobkyně všechny příjmové transakce ne jeho bankovním účtu za období od datum do datum /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 16. spisu, identifikované příjmy na č. l. 18 spisu/. Nebylo však prokázáno, z čeho žalobkyně tyto informace čerpala a jak je případně ověřila.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

8. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřely smlouvu o úvěru předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Jak bylo uvedeno výše, na smlouvě absentuje jakýkoliv podpis či jiný projev vůle žalovaného. Ten je pouze označen v smlouvě jako dlužník ve formě prostého textu. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, nicméně není opatřena žádnou formou odpovídajícího podpisu žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Zjevně však nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS). Naopak sama žalobkyně popsala, že totožnost žalovaného měla být ověřena pouze ve vztahu k vlastnictví bankovního účtu, nikoliv při podpisu smlouvy. Za podpis smlouvy naopak považuje žalobkyně pouze „kliknutí“ na opt-in tlačítko „Podepsat“. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána, a to nejen kvalifikovaným elektronickým podpisem (podle čl. 25 Nařízení eIDAS), ale ani některou z nižších úrovní elektronického podpisu (uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. spisová značka, podle něhož: „Při písemném právním jednání podle § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ Soudu předložený PDF dokument – smlouva v elektronické podobě – tedy neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis žalovaného ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS).

16. Na tomto místě považuje soud za nutné zdůraznit, že usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, žalobkyni vyzval, aby žalobu doplnila mj. tak, že uvede, jakým způsobem byla ověřena totožnost žalovaného jakožto osoby, která uzavřela předmětnou smlouvu, když důkazní prostředky nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala, a soudu doručila pouze omluvu z účasti na jednání. Nutno dodat, že podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak ovšem uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Naopak se z jednání omluvila a vyslovila souhlas s tím, aby jednání proběhlo bez její účasti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

17. Pouze pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy v předloženém znění, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši částka. Ten ovšem stanovila tak, že vycházela ze všech příjmových (debetní) transakcí připsaných na bankovní účet vedený na jméno žalovaného. K tomuto žalobkyně doložila toliko vytvořený dokument, v němž bylo uvedeno, že identifikovala příjmy žalovaného, zjištěné prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval právě příjmové transakce ve prospěch bankovního účtu. Z tohoto, že žalobkyně započítala všechny příjmové operace ve prospěch bankovního účtu žalovaného, a to jak ty nižšího rozsahu ve výši např. částka, tak i jednorázové transakce ve výši např. částka či částka je zřejmé, že se nejednalo o příjem, který by představoval pravidelný příjem žalovaného ze zaměstnání. Podstatné je rovněž to, že transakce na bankovním účtu byly žalobkyní zkoumány za období od datum do datum. Smlouva o úvěru však byla uzavřena dne datum. Žalobkyně tedy nezkoumala příjmy žalovaného v době rozhodné pro poskytnutí úvěru, ale vycházela z takřka rok starých údajů. Žalobkyně tedy příjmy žalovaného náležitě neověřovala, respektive taková skutečnost nebyla v řízení prokázána. Rovněž nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala výdaje žalované - skutečné výdaje na bydlení, jakož i výdaje další. Tyto údaje žalobkyně toliko převzala. Žalobkyně nepostupuje ani v souladu se svými obecnými principy posuzování a filozofie společnosti. Soud tak dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. K tomuto soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. Jelikož soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem, bylo možné posuzovat nárok žalobkyně pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalovaného odeslala částku ve výši částka. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, který je povinen jej vrátit. Žalobkyně rovněž prokázala, že předžalobní výzvou žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Nutno přitom zdůraznit, že pouze předžalobní výzva byla prokazatelně odeslána žalovanému, jak vyplynulo z podacího lístku. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši částka odpovídající částce, která byla prokazatelně vyplacena na účet žalovaného. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy) byla žalobkyní prokazatelně odeslána ve čtvrtek datum, přičemž lze předpokládat (§ 573 o. z.), že v úterý datum byla výzva žalovanému doručena. S ohledem na stanovenou lhůtu tři dnů, v níž žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala, se tak žalovaný dostal do prodlení dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši částka od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzeným obsahem. Žalobkyni proto nevznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu, úroky, poplatky a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů spojených s právním zastoupením žalobkyně. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě částka (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“) částku částka (§ 14b odst. 1 AT). Soud přiznal žalobkyni náhradu odměny právního zástupce za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], předžalobní upomínku [§ 11 odst. 1 písm. d) AT] a návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) AT]. Ke každému z těchto úkonů náleží žalobkyni paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve výši částka (§ 14b odst. 5 AT), celkem tedy částka. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, soud přiznal žalobkyni též náhradu této daně ve výši částka (21 % z částka). Celkem tak výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí částka. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 69,1 %, žalovaný ze 30,9 %, žalobkyni tak náleží poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 38,2 %, tedy ve výši částka. Ohledně aplikace § 14b AT soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka či sp. zn spisová značka). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o. s. ř., místo plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.