10 C 339/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že dne , datum, žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o dílo se závazkem žalované zhotovit pro žalobkyni dílo – opravu a dokončení montáže klempířských prvků na objektu , právnická osoba, , , právnická osoba, , F - akce Konverze nuselského pivovaru. Na základě této smlouvy uhradila žalobkyně žalované , částka, jako zálohu. Žalovaná k uvedené platbě vystavila žalobkyni fakturu, kterou však nesprávně označila, a proto žalobkyně tuto fakturu žalované vrátila s tím, že se má jednat o fakturu zálohovou. Žalovaná dílo nerealizovala, a to ani na základě výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto dne , datum, od smlouvy odstoupila, čímž vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , odpovídající zaplacené záloze.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když učinila nesporným jen to, že mezi stranami byla dne , datum, uzavřena smlouva o dílo, a že žalobkyně od této smlouvy platně odstoupila. Podle žalované tuto částku , částka, obdržela za již odvedené práce na střeše Nuselského pivovaru, když jednatelé účastníků si v rámci telefonického hovoru sjednali, že pokud má být uzavřena předmětná smlouva o dílo na nové práce, tak jednatel žalované chce , částka, za práce již odvedené. Žalovaná poukázala na to, že již před uzavřením smlouvy o dílo na objektu nuselského pivovaru klempířské práce provedla v postavení subdodavatele pro pana , jméno FO, , přičemž bylo třístrannou dohodou sjednáno, že za tyto práce žalobkyně zaplatí právě přímo žalované. K tomu však nikdy nedošlo a žalovaná tak eviduje pohledávku za žalobkyní ve výší , částka, . Dále žalovaná při jednání soudu tuto pohledávku chtěla v rozsahu , částka, započíst na žalobou uplatněnou pohledávku žalobkyně s tím, že obecně (bez bližšího) odkazovala na smlouvu o postoupení pohledávky, kterou ve výši , částka, měla za žalobkyní společnost , jméno FO, & spol. s.r.o., a kterou postoupila na žalovanou.

3. K vzájemné pohledávce žalované žalobkyně uvedla, že žádná žalovanou tvrzená trojstranná dohoda neexistovala a pohledávka žalobkyně vůči žalované je nejistá a neurčitá a tudíž nezpůsobilá k započtení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne , datum, uzavřeli písemně smlouvu o dílo, od které žalobkyně platně odstoupila, neboť ani přes výzvy nedošlo k jeho realizaci; žalovaná odstoupení od smlouvy o dílo akceptovala (viz také spis č.l. 7 – smlouva o dílo ze dne , datum, , č.l. 13 - odstoupení od smlouvy, výzva k vrácení bezdůvodného obohacení ze dne , datum, ; č.l. 14 – reakce na předžalobní výzvu ze dne , datum, ). Po uzavření předmětné smlouvy o dílo žalobkyně téhož dne uhradila na účet žalované , částka, , a to nejpozději do 13:26 hodin /viz potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na č. l. 10 spisu/. Uzavření smlouvy o dílo a platbu zálohy na plnění této smlouvy provázela e-mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovanou. Dne , datum, ve 13:07 žalobkyně zaslala žalované podepsanou smlouvu. Ve 13:28 pak zaslala žalobkyně žalované potvrzení o provedené platbě. Ve 14:37 žalovaná zaslala žalobkyni fakturu. Dne , datum, pak žalobkyně žalované sdělila, že vystavenou fakturu vrací zpět, neboť měla být vystavena zálohová faktura pro úhradu zálohy na akci dle smlouvy o dílo /viz e-mailovou komunikaci na č. l. 11-12 spisu/. Faktura byla vystavena , datum, za „montáž klempířských prvků“ /viz fakturu na č. l. 9 spisu/. Žalovaná dílo nerealizovala. Žalobkyně dne , datum, od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz odstoupení od smlouvy, výzva k vrácení a předžalobní výzva na č. l. 13 spisu/. Žalovaná přesto na pohledávku žalobkyně neuhradila ničeho. Žalovaná naopak v reakci na předžalobní výzvu poukázala na to, že má sama pohledávku za žalobkyní na základě trojstranné dohody mezi stranami sporu a panem , jméno FO, /viz reakce na předžalobní výzvu na č. l. 14 spisu/.

6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc rozhodné skutečnosti.

7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, přičemž téhož dne uhradila žalobkyně žalované zálohu na plnění z této smlouvy ve výši , částka, . Dílo nebylo ani zčásti realizováno a dne , datum, proto žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila (odstoupení od smlouvy je nesporně považováno účastníky jako platné).

8. Z jiných, než výše uvedených důkazů soud nevycházel, neboť se jednalo o důkazy pro posouzení a rozhodnutí věci nadbytečné. Soud neprováděl důkazy navržené žalovanou, a to konkrétně výslechy svědků , právnická osoba, , , jméno FO, a , jméno FO, a v řízení nepředloženou a blíže konkrétně neoznačenou smlouvou o postoupení pohledávky mezi žalovanou a společností , jméno FO, spol s. r. o. Navrženými důkazy chtěla žalovaná jednak prokazovat to, že na střeše sporné stavby pivovaru již nějaké práce odvedla, a také to, že na ni byla společností , jméno FO, spol s. r. o. postoupena pohledávka za tyto práce, jejíhož započtení se žalovaná domáhá. Dokazování v takovémto rozsahu je však zcela v rozporu s institutem započtení pohledávky, jak k tomu soud blíže uvádí k námitce započtení níže. Výslech svědkyně , jméno FO, , která se měla vyjádřit k předsmluvnímu jednání s tím, že vytvářela cenovou nabídku, soud považoval za nadbytečný, neboť cenová nabídka nebyla pro posouzení věci relevantní a rozhodné skutečnosti, tedy povaha platby , částka, byla v řízení již dostatečně prokázána.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.

16. V řízení měl soud za prokázané, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o dílo, které nebylo realizováno, a proto žalobkyně dne , datum, od uvedené smlouvy platně odstoupila. K povaze, resp. účelu platby částky , částka, , kterou žalobkyně dne , datum, odeslala převodem na účet žalované bylo soudu prokázáno, že se jednalo o platbu zálohy na cenu díla dle předmětné smlouvy o dílo. Tuto skutečnost potvrzuje e-mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, a to zejména s ohledem na její časovou souslednost. Komunikace proběhla dne , datum, ve 13:07 hodin, kdy žalobkyně zaslala žalované podepsanou smlouvu. Poté následně žalobkyně uhradila žalované částku , částka, , o čemž svědčí potvrzení o platbě z téhož dne časované ve 13:26 hodin. Ihned poté ve 13:28 hodin žalobkyně toto potvrzení o platbě žalované e-mailem zaslala s tím, že posílá potvrzení o úhradě zálohy. Uvedené e-maily a potvrzení o platbě tvoří v tomto ohledu ucelený časově sousledný řetězec, kdy soud neměl žádné pochybnosti o povaze sporné platby. To, že žalovaná následně vystavila fakturu, ve které uvedla, že je fakturováno za „montáž klempířských prvků“, nemůže na uvedeném závěru nic změnit. Nutno přitom zdůraznit právě to, že faktura, jíž se žalovaná dovolává, byla vystavena až po provedené platbě žalobkyně. Nelze tedy tvrdit, že žalobkyně platbu uhradila k uvedené faktuře, jejíž znění ještě neznala. Naopak je zřejmé, že platbu žalobkyně považovala právě za zálohu na plnění předmětné smlouvy o dílo. Ostatně žalobkyně také obratem uvedenou fakturu žalované reklamovala s tím, že měla být vystavena faktura dle smlouvy o dílo zálohová. Argumentaci žalované, že platba , částka, se vztahovala k již realizovaným pracím, proto soud nemohl přisvědčit. Naopak bylo prokázáno, že platba byla zálohou na práce, které měly být provedeny na základě uzavřené předmětné smlouvy o dílo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně od této smlouvy platně odstoupila, představuje částka , částka, plnění z právního titulu, který odpadl, tedy bezdůvodné obohacení žalované (§§ 2991 a 2993 o. z.).

17. K námitce započtení, kdy žalovaná až v průběhu jednání ve věci samé rovněž uplatnila jako svou obranu dále námitku započtení pohledávky žalované za žalobkyní na pohledávku uplatněnou žalobou, soud uvádí následující. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Stejně tak platí, že aktivní pohledávka nesmí být nejistá či neurčitá (§ 1987 odst. 1 o. z.). Zjednodušeně řečeno, aktivně započítávaná pohledávka musí být bez dalšího likvidní. Aktivní pohledávka není jistá a určitá zpravidla tehdy, jeví-li se objektivně jako sporná, tedy v situaci, kdy má žalobce proti aktivní pohledávce relevantní věcné argumenty, pročež zjištění aktivní pohledávky co do důvodu nebo výše, vyžaduje rozsáhlejší a složitější dokazování než zjištění pohledávky pasivní, a takový postup by vedl k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pasivní pohledávce. Za nejistou a neurčitou lze tedy aktivní pohledávku považovat zpravidla tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než v případě pasivní pohledávky. Obdobný názor ostatně zastává ve své judikatuře Nejvyšší soud (viz usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. Uvedené podmínky započtení aktivní pohledávka žalované nesplňuje, a to zejména ve vztahu k žalobou uplatněné pohledávce. Žalobou uplatněná pohledávka bez dalšího vyplývá z předložených listinných důkazů, jak bylo vysvětleno výše. V případě žalovanou uplatněné pohledávky jednak není jisté, zda skutečně vznikla, ale také to, v jaké výši vznikla a stejně tak i to, že pokud vznikla, a to ve prospěch společnosti , jméno FO, spol s. r. o., zda byla skutečně postoupena. Ve vztahu ke všem těmto skutečnostem žalovaná navrhovala provést důkazy, a to výslechy osob a předložením listin. Je tedy zjevné, že žalovanou uplatněná pohledávka podmínky jistoty a určitosti nesplňuje. Naopak, aby soud byl s to postavit pohledávku na jisto co do důvodu a výše, musel by provádět rozsáhlé dokazování, které je zcela disproporční k prokázané žalované pohledávce. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou uplatněná pohledávka započtením s aktivní pohledávkou žalované nezanikla.

19. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalobkyně uplatnila pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení po právu, když žalovanou dne , datum, vyzvala předžalobní výzvou k úhradě , částka, ve lhůtě do sedmi dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaná byla povinna požadovanou částku uhradit do , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.). Vzhledem k tomu, že nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu dne , datum, v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

20. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši , částka, dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli.

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 252 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.