10 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 647,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jednak částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 893,85 od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 ročně z částky částka od datum do zaplacení a dále částky částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.flexifin.cz) dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše částka, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené všeobecnými obchodními podmínkami, přičemž první splátka byla splatná dne datum a poslední dne datum. Žalovaný úvěr čerpal ve výši částka, nedodržel však řádně podmínky pro splácení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaného o výpovědi informovala emailem dne datum. Žalovanou částku částka tvoří dlužná jistina ve výši částka, poplatky za vyplacení tranší úvěru v celkové výši částka, poplatek za službu „Presto“ ve výši částka a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka, příslušenství se skládá z běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za prvních 90 dnů prodlení, tj. částku v kapitalizované výši částka.

2. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

3. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše částka a žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 0,983 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných denních splátkách dle sazebníku. RPSN činila 1641,04 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. V případě aktivace služby „Presto“ ze strany žalovaného byl tento zpoplatněn částkou částka za expresní vyplacení každé tranše úvěru. Identita žalovaného byla ověřena přes jméno FO. /viz smlouvu o revolvingovém úvěru na č. l. 10-12 spisu, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku dostupné v sytému soudu CEPR, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 13-15 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19-20 spisu, údaje o poskytovateli úvěru na č. l. 24-25 spisu, autorizace ověření totožnosti na č. l. 26 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši částka /viz přehled platebních transakcí na č. l. 23 spisu /. Dne datum žalobkyně vygenerovala email s informací o dluhu žalovaného v celkové výši částka /viz informace o prodlení na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne datum, ve které žalovanému poskytla lhůtu k dobrovolnému splnění dluhu v déle tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne/viz předžalobní upomínku na č. l. 28 spisu, doručenkou dostupnou v CEPR/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

4. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K žalobě byl založen výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dle kterého měl být příjem žalovaného částka, celkové výdaje měly činit částka (částka bydlení, částka další nezbytné výdaje a částka ostatní zbytné výdaje) /viz identifikované příjmy na č. l. 21 spisu, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 22 spisu/. Jelikož tento dokument nebyl podepsán žalovaným, nebylo soudu zřejmé, jak k uvedeným částkám žalobkyně dospěla. Proto byla soudem písemně vyzvána k doplnění svých tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a doložení k tomu relevantních důkazů. Ze strany žalobkyně bylo sděleno, že tato při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyšla z výpisů z registrů (tyto výpisy nebyly soudu doloženy) a dále z výpisu z účtu žalovaného generovaného přes systém kontomatik /viz výpisy na č. l. 35-48 spisu/. Výpisy z účtů a údaje obsažené ve formuláři žalobkyně se však neshodují. Soud z výpisů zjistil, že žalovaný měl pravidelné výdaje ve vyšší částce, než jaká byla deklarovaná, rozdíl byl i v jeho příjmech. Konkrétně v červenci 2024 byly příjmy žalovaného částka, výdaje částka, v červnu 2024 činily příjmy částka, výdaje částka, v květnu 2024 činily příjmy částka, výdaje však částka, v dubnu 2024 byly příjmy žalovaného částka, výdaje částka a v měsíci březnu byly příjmy žalovaného částka, výdaje částka. V období pěti měsíců před uzavřením smlouvy tak ve třech měsících byly příjmy žalovaného nižší než jeho výdaje. Ve zbývajících dvou měsících byl rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného nepatrný. Příjmy žalovaného nebyly stabilními, a naopak, jednalo se o příjmy nahodilé. Z výpisů z účtu je rovně zřejmé, že žalovaný část svých finančních prostředků vynakládal na sázení u společnosti sazka.cz. Soud tedy z předložených důkazů dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní zkoumána řádně. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soudu tak nezbylo nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.

13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků, smluvních pokut a smluvních úroků zamítl.

16. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši částka bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku částka odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně zákonného úroku z prodlení z této částky.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak. Úrok však byl přiznán od datum. Soud zde vzal za prokázané, že první výzvou, která se žalovanému reálně mohla dostat do sféry jeho dispozice, je předžalobní výzva ze dne datum, která byla téhož dne odeslána. Do sféry dispozice žalovaného se tak mohla dostat nejdříve dne datum. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny, tj. poslední den pro dobrovolné splnění připadal naf datum, od datum je tak žalovaný se svou povinností v prodlení.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.