10 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Kajzrem ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 277 04 Cítov o 249 280,85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru – Expres půjčka č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný čerpat úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 12,7 % ročně a pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný úvěr čerpal ve výši , částka, , nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku , částka, tvoří dlužná jistina ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího úroku z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne , datum, smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka. Na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 12,70 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . RPSN činila 13,55 %. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění neschopnosti splácet, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce , částka, . Celková splátka úvěru včetně pojistného byla stanovena na částku ve výši , částka, /viz smlouvu o úvěru na č. l. 11-13 spisu, produktové podmínky na č. l. 14-17 spisu/. Žalovaný úvěr ve výši , částka, načerpal dne , datum, , se splácením splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným. Zesplatnění bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne , datum, , které mu bylo odesláno dne , datum, /viz platební historie na č. l. 19-21 spisu, upomínka na č. l. 22 a č. l. 24 spisu, upozornění na č. l. 22 per v., 23, 25 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 26 spisu, podací arch na č. l. 27 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 29-33 spisu, seznam postoupených pohledávek v elektronickém systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 28 per. v. spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínku na č. l. 28 spisu, doručenka v el. systému CEPR/. Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti nijak netvrdila ani neprokazovala. Soudem k tomu proto byla písemně vyzvána. Na základě výzvy žalobkyně sdělila, že právní předchůdkyně žalované příjmy žalovaného ověřila prostřednictvím kontroly historie pohybů na běžném účtu žalovaného za poslední 3 měsíce. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného měl činit , částka, . Dále byl žalovaný prověřen v registrech, kde nebyl zjištěn žádný záznam. Právní předchůdkyně žalobkyně proto vyšla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z matematického modelu. Žalovaný měl v žádosti o úvěr uvést, že bydlí od roku 2000 ve vlastním bydlení, je svobodný, jeho příjmy činí , částka, , zdroj příjmu je jeden, celkový čistý měsíční příjem pak činí , částka, . Příjem žalovaného byl doložen potvrzením o příjmu. Jinak žádné z tvrzení žalobkyně nebylo doloženo /viz žádost o úvěr na č. l. 47-48 spisu, potvrzení o příjmu na č. l. 49 spisu/. Soud zde má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně, kdy se měla zaměřit nejen na jeho příjmy, ale především i na jeho výdaje. A ověřit si, jak to je právě s náklady žalovaného na bydlení, jelikož ani záruka vlastního bydlení negarantuje nulové výdaje spojené s bydlením. Stejně tak si nelze nevšimnout rozporu v tvrzení, že žalovaný měl mít jeden příjem, jehož výše byla doložena v částce , částka, , příjem domácnosti měl však být několikanásobně vyšší. Při zohlednění příjmu žalovaného ve výši , částka, pak ani při zohlednění základních výdajů na bydlení a stravu jednoznačně nebylo možné uzavřít bez dalšího zkoumání poměrů žalovaného, že by žalovaný mohl měsíčně navíc splácet částku ve výši , částka, ze svého příjmu. Žalobkyně sice uvedla, že její právní předchůdkyně měla k dispozici i výpisy z účtu žalovaného, tyto však v rámci řízení předloženy nebyly. Soud je tedy nemohl při hodnocení řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zohlednit. Na jednání ve věci samé byla žalobkyně poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), ani po poučení ničeho dalšího neuvedla. Žalobkyně sice požádala o poskytnutí lhůty, avšak s ohledem na skutečnost, že již ve věci byla písemně vyzvána a s ohledem na hospodárnost řízení soud lhůtu žalované neposkytl. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu v celkové výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Dle přehledu platební historie, kterou žalobkyně přiložila přílohou žaloby, žalovaný vůči žalobkyni za období od 5/2020 do 1/2025 uhradil částku v celkové výši , částka, . Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tak byl zcela uspokojen, pohledávka byla již zcela splacena, proto žaloba není ani v této části důvodná a soud jí proto zamítl v celém rozsahu.

17. Při jednání pak bylo žalobkyní namítnuto, že v době sjednávání smlouvy platila jiná právní úprava a požadavky na zkoumání úvěruschopnosti nebyly tak přísné. Soud konstatuje, že v minulosti byla nutnost zkoumání úvěruschopnosti upravena v předpisech práva evropského, tedy tato argumentace žalované je nepřiléhavá. Ani argument, že žalovaný prokázal svou úvěruschopnost tím, že úvěr splácel, nemůže obstát. Splácení úvěru bez dalšího neznamená, že žalovaný byl úvěruschopný, když soud bez doložení jakýchkoliv dokladů k finanční situaci žalovaného, kterými by měla disponovat právě žalobkyně, nemůže učinit závěr, že splátky byly hrazeny skutečně z příjmu žalovaného, resp. žalovaným.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.