11 C 102/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 19 605,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7 605,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 605,77 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 502,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 19 605,77 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 605,77 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 12 000 Kč. Za takto poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 605,77 Kč do [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky www.creditportal,.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, po prověření jeho schopnosti úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný následně odsouhlasil. Pro přístup do webového rozhraní byl žalovanému zřízen účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně nejprve na společnost [právnická osoba], [IČO], a poté na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Ke dni podání žaloby i přes upomínky žalovaný na svou pohledávku neuhradil ničeho. Celková výše nároků žalobkyně tak činí celkem částku 19 605,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částky převedena.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 605,77 Kč, a to jednorázově ve lhůtě splatnosti do [datum] RPSN činila 235,26 %. Dílčí úhrady měly být nejprve započteny na poplatek za poskytnutí úvěru /viz smlouvu o úvěru na č. l. 10-13 spisu/. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného. Peněžní prostředky byly odeslány na účet žalovaného [bankovní účet] /viz sdělení banky na č. l. 31 spisu/. Žalovaný však úvěr spolu s poplatkem ve lhůtě splatnosti dosud nevrátil, na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek nejprve na společnost [právnická osoba], [IČO], a poté na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] /viz smlouvy o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému dopisem oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 18 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 17 včetně podacího lístku na č. l. 19 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., která byla současně smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 12 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti, tj. ve lhůtě 1 roku. Toto však žalovaný nesplnil a na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouva o úvěru byla sjednána prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy uzavírané adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z.). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek pak pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

13. Co se týče sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Z obsahu smlouvy o úvěru je zřejmé, že poplatek za poskytnutí úvěru představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. [spisová značka], či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu úvěru. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně úvěry zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že poplatek za poskytnutí úvěru svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka], při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka]). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 7 605,77 Kč, za poskytnutí jistiny 12 000 Kč, která měla být vrácena ve splátkách ve lhůtě 1 roku. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 231,35 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly září [rok] okolo 8,53 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (poplatek za poskytnutí úvěru) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než dvaadvacetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, a to ani při zohlednění specifické situace, kdy úvěr byl splatný v poměrně krátké lhůtě 30 dnů. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

14. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných úroků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

15. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku 12 000 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 605,77 Kč fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o tomto nároku (poplatek za poskytnutí úvěru) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

16. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení z částky 19 605,77 Kč, tedy jak z jistiny, tak i ze smluvního úroku. Vzhledem k tomu, že nárok na zaplacení úroku soud zamítl, byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení toliko z jistiny dluhu ve výši 12 000 Kč ve výši 10 %, a to ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 18. 8. 2019, tak jak žalobkyně požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 502,42 Kč, přičemž tato částka představuje 22,41 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 605,77 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 252 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 189 Kč.