11 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 2 295 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od 11. 8. 2014 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 795 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 795 Kč od 11. 8. 2014 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 457,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 295 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 295 Kč od 11. 8. 2014 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 11. 7. 2014 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 3 000 Kč. Za takto poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč, se splatností celkové částky ve výši 3 795 Kč do 10. 8. 2014 Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky www.pujckomat.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, po prověření její schopnosti úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná následně odsouhlasila. Pro přístup do webového rozhraní byl žalované zřízen účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet [číslo]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně nejprve na [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], a poté na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 8. 2019. Ke dni podání žaloby i přes upomínky žalovaná na svou pohledávku uhradila pouze částku 1 500 Kč, a to dne 16. 1. 2018. S ohledem na sjednané pořadí úhrad, byla tato částka nejprve započtena oproti poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč a ve zbývající výši 705 Kč oproti jistině úvěru. Celková výše nároků žalobkyně tak činí celkem částku 2 295 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 11. 7. 2014 smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč, a to jednorázově ve lhůtě splatnosti do 10. 8. 2014 RPSN činila 1 646,2 %. Dílčí úhrady měly být nejprve započteny na poplatek za poskytnutí úvěru /viz smlouvu o půjčce na č. l. 11-12 spisu/. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalované. Peněžní prostředky byly odeslány na účet žalované [číslo] /viz sdělení banky na č. l. 29 spisu/. Žalovaná však úvěr spolu s poplatkem ve lhůtě splatnosti dosud nevrátila, pouze dne 16. 1. 2018 na svůj dluh uhradila částku 1 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek nejprve na [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], a poté na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 8. 2019 /viz smlouvy o postoupení pohledávek v elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované dopisem oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 15 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 16 p. v. včetně podacího lístku na č. l. 17 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., která byla současně smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta jistina ve výši 3 000 Kč a žalované vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti, tj. ve lhůtě 30 dnů. Toto však žalovaná nesplnila a na svůj dluh pouze dne 16. 1. 2018 uhradila částku 1 500 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě spotřebitele) ovlivnit znění smlouvy (dnes jsou tyto smlouvy označované jako smlouvy uzavírané adhezním způsobem podle § 1798 a násl. o. z.). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek pak pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

14. Co se týče sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Z obsahu smlouvy o úvěru je zřejmé, že poplatek za poskytnutí úvěru představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu úvěru. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně úvěry zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že poplatek za poskytnutí úvěru svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 795 Kč, za poskytnutí jistiny 3 000 Kč, která měla být vrácena jednorázově ve lhůtě 30 dnů. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí 318 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly červenci 2014 okolo 14,15 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (poplatek za poskytnutí úvěru) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než dvaadvacetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru, a to ani při zohlednění specifické situace, kdy úvěr byl splatný v poměrně krátké lhůtě 30 dnů. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

15. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných úroků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

16. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku 1 500 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru. Soud tak započítal dílčí úhradu žalované ze dne 16. 1. 2018 ve výši 1 500 Kč oproti jistině dluhu, a nikoli nejprve oproti nároku na poplatek za poskytnutí úvěru, když soud posoudil smluvní ujednání o tomto poplatku za absolutně neplatné. Pokud totiž bylo ujednání o smluvním poplatku sjednáno od počátku neplatně, nemohla na tento právní titul žalovaná provádět žádné úhrady. Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 795 Kč fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o tomto nároku (poplatek za poskytnutí úvěru) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

17. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení z částky 2 295 Kč, tedy jak z jistiny, tak i ze smluvního úroku. Vzhledem k tomu, že nárok na zaplacení úroku soud zamítl, byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení toliko z jistiny dluhu ve výši 1 500 Kč ve výši 8,05 %, a to ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 11. 8. 2014, tak jak žalobkyně požadovala. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 457,42 Kč, přičemž tato částka představuje 30,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 295 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.