11 C 35/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 58 444 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 568,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 432,62 Kč, částku 400 Kč, částku 998 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 880,20 Kč, úrok ve výši 25 % ročně z částky 39 568,59 Kč od [datum] do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 840 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 399,21 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 9 165,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 656,30 od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 910 Kč jako náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 58 444,02 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši 122,62 % ročně v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 190 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná částka 58 444,02 Kč se skládá z dosud neuhrazené části nové jistiny úvěru ve výši 47 657,51 Kč (přičemž tato nová jistina úvěru se skládala z původní jistiny poskytnutého úvěru ve výši 39 568,59 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 8 088,92 Kč), ze smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2 × 499 Kč) za prodlení s jednotlivými splátkami, z náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2 × 200 Kč), ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné nové jistiny 47 657,51 Kč od dne 24. 12. 2019 do dne vyhotovení žaloby (7. 7. 2020) v kapitalizované výši 9 389,02 Kč, a příslušenství se skládá ze smluvního úroku v (nominální úrokové) výši 82,76 % ročně z jistiny ve výši 39 568,59 Kč od 24. 12. 2019 do zaplacení (nejvýše však v částce 114 840 Kč), a ze zákonného úroku z prodlení z částky 49 055 Kč (součtu původní jistiny 39 568,59 Kč, přirostlých úroků 8 088,92 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a náhrady nákladů ve výši 400 Kč) od 24. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou částečně nesouhlasí. Dle jeho názoru žalobkyně nedostatečně zkoumala jeho schopnost splácet úvěr. Žalovaný se nacházel v těžké finanční situaci, což je patrné z výpisů z účtu. Žalobkyně nenahlížela do registru [příjmení] a NRKI. Žalovaný měl v registru NRKI několik záznamů, kvůli nimž mu jiní nebankovní poskytovatelé úvěru nechtěli úvěr poskytnout.

3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Soud věc projednal postupem dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Zástupce žalobce se k jednání soudu osobně dostavil a po výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně skutečnosti, jakým způsobem žalobce před podpisem smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména jak ověřil výdaje žalovaného uvedené v hodnocení klienta a zohlednil plnění žalovaného na další sjednané úvěry, zástupce žalobce sdělil, že nemá již žádné další návrhy na doplnění dokazování, doplnil, že žalovaný teprve po vyčerpání poskytnutého úvěru tvrdí, že není schopen úvěr splácet, jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy, nemělo by požívat právní ochranu, žalovaný uhradil pouze jednu splátku.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č [číslo], a to dne [datum], podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem v 30 měsíčních splátkách po 3 190 Kč. Sjednaná výše úroku činila 122,62 % ročně, RPSN 122,63 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz smlouvu o úvěru na č. l. 23 – 26 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 21 – 23 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 27 spisu, dodejku na č. l. 29 spisu/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne 26. 8. 2019 bezhotovostním převodem. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, když jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně ho proto opakovaně vyzývala k úhradě, a to konkrétně dopisem ze dne 18. 11. 2019 a dopisem ze dne 18. 12. 2019. Žalobkyně proto využila svého práva a zesplatnila jistinu úvěru ke dni 22. 12. 2019 v celkové výši 49 055 Kč (z toho 39 568,59 Kč představuje dluh na jistině, 8 088,92 Kč představuje dluh na úrocích do zesplatnění, 998 Kč představují smluvní pokuty a 400 Kč náklady na vymáhání související s prodlením žalovaného) /viz potvrzení o platbě na č. l. 22, výzvy k úhradě na č. l. 35 – 36 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 37 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2020 /viz předžalobní výzvu na č. l. 38 spisu, podací lístek na č. l. 39 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je od 1. 10. 2016 zaměstnancem společnosti [právnická osoba], a to na dobu neurčitou. [příjmení] [anonymizováno] žalovaného za měsíc červenec 2019 činil [částka] a za červen 2019 činil [částka]. Výdaje žalovaného na živobytí činí [částka], na bydlení [částka], jiné výdaje nemá. Žalovanému zbývá rezerva ve výši 1 000 Kč. Žalovaný je svobodný, bezdětný a v domácnosti žije sám, má [anonymizováno] vzdělání [anonymizována dvě slova] /viz hodnocení klienta na č. l. 15 - 16 spisu, výplatní pásky na č. l. 17 – 19 spisu, potvrzení o příjmech na č. l. 20 spisu/. V databázi [příjmení] nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis z registru [příjmení] na č. l. 21 spisu/. Žalovaný prohlásil v bodě 6 prohlášení klienta, že nemá žádné dluhy vůči třetím osobám, nebyla proti němu podána žaloba a není si vědom důvodu, pro který by se tak mohlo stát. Žalovaný dále prohlásil, že proti němu není vydán exekuční titul na peněžité plnění a není proti němu vedeno exekuční řízení. V bodě 7 dále prohlásil, že veškeré údaje, které uvedl ve smlouvě, jakož veškeré informace, které v souvislosti s touto smlouvou poskytl či poskytne žalobkyni, jsou pravdivé a úplné /viz prohlášení klienta na č. l. 10 – 11 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 30 měsíčních splátkách po 3 190 Kč Smluvní strany si ujednaly úroky ve výši 122,62 % ročně a RPSN ve výši 122,62 % Smluvní strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil svou smluvní povinnost platit řádně a včas splátky, využila žalobkyně svého práva a celý dluh žalovaného zesplatnila ke dni [datum].

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle ust. § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu 9. Podle ust. § 7 o. z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

10. Podle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 1806 o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

14. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém 15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný nehradil jednotlivé splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze jednu splátku, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění. Podmínkou platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejíž znaky smlouva uzavřená mezi žalobkyni a žalovaným naplňuje, je splnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně prokázala, že ověřovala příjmy žalovaného. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného, neboť vyšla pouze z paušální částky životního minima a nákladů na bydlení ve výši 1 000 Kč. Za normálních okolností by takový postup žalobkyně nepostačoval k prokázání ověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a vedlo by to k závěru, že smlouva nebyla platně sjednána. V posuzovaném případě jsou však zvláštní okolnosti, pro něž se soud ke shora naznačeným závěrům nepřiklonil a z části žalobě vyhověl. Z dříve proběhnutých řízení před zdejším soudem je zřejmé, že žalovaný opakovaně uzavírá úvěrové smlouvy, a následně se v řízení před soudem brání tím, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr (k tomu rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]; rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]; rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). V daném případě žalovaný shodně namítal, že v době, kdy došlo k uzavření smlouvy, měl několik dalších závazků.

18. Je nesporné, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů má povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, tj. zjišťovat jaká je finanční situace žadatele o úvěr, kdy žalobkyně musí ověřit nejen příjmy žadatele, ale i jeho výdaje, a to i další závazky. Současně nelze podle soudu trvat na tom, že veškerá aktivita v tomto směru je jen na poskytovateli úvěru. Pokud je žalovaný na své finanční poměry dotazován, je povinen poskytovateli úvěru uvést pravdivé informace. Může nastat situace, kdy poskytovatel úvěru nebude schopen určité informace objektivně ověřit a bude odkázán jen na to, co mu žadatel o úvěr sdělí (např. když žalovaný uzavře jiné smlouvy o úvěru a tyto úvěry ještě nezačne splácet, nepromítne se to ve výpisech z účtů, pokud žalovaný není s plněním takových dluhů v prodlení nebo nejsou exekučně vymáhány, neprojeví se to v databázi [příjmení], případně v evidenci exekucí). Soud má za to, že žalobkyně je tak povinna ověřovat informace, které reálně ověřit může a žalovaný je povinen jí relevantní informace sdělit. V opačném případě, nesdělí-li skutečnosti podstatné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, musí to jít k jeho tíži, neboť každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Na toto byl žalovaný soudem upozorněn již jednou, a to v bodě 28 rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud současně připomíná, že takové jednání žalovaného může mít trestně právní důsledky v podobě odpovědnosti za trestný čin úvěrového podvodu. Žalobkyně jako jeden z důkazů předložila soudu prohlášení klienta, ve kterém žalovaný mimo jiné prohlásil, že žádné dluhy vůči třetím osobám nemá. Žalovaný současně uvedl, že nemá žádné další výdaje kromě výdajů ne bydlení a živobytí (životní minimum).

19. Soud má za to, že žalovaný záměrně neuvádí při uzavírání úvěrových smluv všechny podstatné skutečnosti o svých finančních poměrech, zejména záměrně zamlčuje informace o tom, že má i další závazky, přičemž si je vědom povinnosti poskytovatele úvěru ověřovat jeho schopnost splácet úvěr a následků nesplnění této povinnosti. Žalovaný dle názoru soudu tuto povinnost poskytovatelů úvěrů zneužívá a takové jednání musí jít k jeho tíži. Proto v daném případě s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, zejména nepoctivému jednání žalovaného, soud shledal smlouvu o úvěru platnou, byť žalobkyně nezkoumala s odbornou péčí výdaje žalovaného a za normálních okolností případu, by soud smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako neplatnou.

20. Soud proto vyhověl žalobkyni ohledně požadované dlužné poskytnuté jistiny ve výši 39 568,59 Kč, a dále i smluvních pokut souvisejících s prodlením žalovaného, ve výši celkem 998 Kč (2 × 499 Kč) za období do zesplatnění a ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 40 000 Kč (snížené o část úroku, jak je uvedeno níže) od dne [datum] do dne vyhotovení žaloby [datum] v kapitalizované výši 7 880,20 Kč. Stejně tak soud vyhověl i ohledně požadované částky 400 Kč (2 × 200 Kč), neboť tuto částku soud neposoudil jakožto náhradu účelně vynaložených nákladů, nýbrž toliko jako další sjednanou smluvní pokutu, neboť se jedná o paušalizovanou náhradu škody (byť žalobkyně rozepsala jednotlivé náklady, nepřesvědčila soud o účelnosti vynaložených nákladů, když žalobkyní uvedený rozpis zůstal toliko v rovině tvrzení bez doložení konkrétně vzniklých nákladů, nadto obsahujíc i položky, které nejsou (nemohou být) účelně vynaloženými náklady, např. provizi externí vymáhací společnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Výši těchto smluvních pokut nezhodnotil soud jako nepřiměřenou, neboť nepřesáhla limity stanovené v ust. § 122 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

22. Soud vyhověl jen z části žalobě ohledně požadovaných smluvních úroků, neboť tyto byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě (nominální) výše úroků za poskytnutí jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč, která měla být vrácena ve splátkách po dobu 30 měsíců, nominální úroková sazba činila 82,76 % ročně (žalobkyní ve smlouvě uváděná„ efektivní“ úroková sazba, odpovídající RPSN, činí 122,62 %). Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v srpnu 2019 ([anonymizována dvě slova]) okolo 8,3 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok v nominální výši 82,76 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba devítinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Soud shledal ujednání o úroku neplatným. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je svou povahou smlouva úplatná, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku v přípustné výši 25 % ročně (tj. trojnásobku obvyklé úrokové sazby), a to z části v kapitalizované výši 432,62 Kč za splátky splatné od [datum] do [datum], to vše kapitalizováno ke dni [datum]. Ve zbytku soud žalobu co do kapitalizovaných úroků ve výši 7 656,30 Kč a části smluvní pokuty ve výši 1 508,82 Kč zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15 910 Kč, přičemž tato částka představuje 68,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 84,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,68 %). Tyto náklady se skládají z 2 923 Kč představující zaplacený soudní poplatek, 16 746,40 Kč představující odměnu za zastupování advokátem, a to v rozsahu čtyř úkonů právních služeb (příprava a převzetí právního zastoupení žalobkyně, podání žaloby, sepis předžalobní výzvy, účast na jednání soudu), přičemž výše odměny za jeden úkon právních služeb je určená dle § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a činí 3 460 Kč, (tj. 4 × 3460 Kč + 2 906,40 Kč 21 % DPH), 1 452 Kč představuje paušální částku na náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právních služeb (tj. 4 × 300 Kč + 252 Kč 21 % DPH). Dále byla přiznána částka 600 Kč + 126 Kč 21 % DPH jako náhrada za promeškaný čas dle § 14 vyhlášky a náklady na cestu právního zástupce žalobkyně k jednání soudu a zpět dne 4. 2. 2021 ve výši celkem 1 100,48 Kč + 231,10 Kč 21% DPH. Žalovanému bylo uloženo zaplatit tyto náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III. tohoto rozsudku).