11 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale pobytem ulice a číslo , PSČ obec o 55 809,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 754,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 754,76 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení -) částky ve výši 4 054,26 Kč -) kapitalizovaného úroku ve výši 3 698,62 Kč, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 509,67 Kč, -) úroku ve výši 16,2% ročně z částky 53 714,02 Kč od [datum] do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 809,02 Kč od [datum] do [datum], -) úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 054,26 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 087,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 55 809,02 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto společně s úrokem ve výši 16,20% ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby (zejména za vedení úvěrového účtu) vrátit a to v 72 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 199,12 Kč (poslední splátka byla předepsána ve výši 236,64, včetně pojištění pak 355,64 Kč), splatných vždy ke každému 7. dni v měsíci, počínaje dnem [datum] Smluvní strany dále uzavřely pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti klienta spotřebitelský úvěr splácet, s tím, že se žalovaný zavázal v rámci pravidelné anuitní měsíční splátky úvěru platit též pojištění ve výši 119 Kč. Součástí Smlouvy byly dále Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný poskytnutý úvěr zcela vyčerpal, avšak na tento uhradil pouze 3 245,24 Kč, tedy nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně následně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla celá pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy prostřednictvím předžalobní upomínky, která mu byla odeslána dne [datum]. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 53 714,02 Kč, poplatků ve výši 2 095 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 698,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 509,67 Kč, úroku ve výši 16,20% ročně z dlužné jistiny úvěru 53 714,02 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 55 809,02 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz potvrzení o provedené lustraci v ISZR na č. l. 26-27 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Expres půjčka. Dle této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč Součástí smlouvy byly dále Produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků /viz Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet na č. l. 9-11 spisu, sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky uložené v elektronickém systému [příjmení], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 53-55 spisu/. V žádosti o úvěr žalovaný mj. uvedl, že [anonymizována tři slova] v [anonymizováno] a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce je 24 031 Kč, s tím, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO] [právnická osoba] a pracuje jako dělník/řemeslník. Měsíční příjem celé domácnosti pak představoval částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční náklady žalovaný uvedl ve výši 0 Kč, s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně dále z interních zdrojů zjistila, že žalovaný má interní závazky, na které pravidelně vynaloží částku ve výši 3 429,62 Kč a dále z externích zdrojů zjistila, že má žalovaný další závazky, s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 1 125 Kč /viz žádost o úvěr na č. l. 33 spisu, potvrzení o výši příjmů na č. l. 55 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně tabulky č. l. 48-49 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal avšak nehradil předepsané splátky řádně a včas, proto se právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla ke dni [datum] celý úvěr zesplatnit s tím, že k tomuto datu činil celkový dluh 59 612,91 Kč a tato částka představovala nesplacenou jistinu ve výši 53 714,02 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti ve výši 3 698,62 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení úvěru za splatný ve výši 105,27 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady upomínání 1 795 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 34-47 spisu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 12 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 3 245,24 Kč / viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 34-47 spisu, platební historie na č. l. 56 spisu/. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně celou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém systému [příjmení], dopis na č. l. 13 spisu/. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě svého dluhu, který mu byl odeslán téhož dne /viz předžalobní upomínka na č. l. 14-15 spisu a podací lístek na č. l. 16 spisu/.

5. Z ostatních listin soud neučinil žádné relevantní závěry.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru. Dle této smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný svůj dluh hradil pouze částečně a to ve výši 3 245,24 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh uhradil více, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila řádně příjmy žalovaného ve výši [částka] (čistá měsíční mzda), přičemž žalovaný dále uvedl, že příjem celé domácnosti činí částku 60 000 Kč. Jako zdroj příjmů uvedl pouze jediný příjem, který evidentně představuje právě měsíční mzdu. Zbývající částku ve výši 35 969 Kč, která by měla představovat zbytek měsíčního příjmu celé domácnosti, právní předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala a nechala bez povšimnutí, ačkoliv tato není zanedbatelná a dokonce převyšuje samotnou čistou měsíční mzdu žalovaného. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala nedostatečně a došlo zde k formálnímu doplnění nuly do příslušného formuláře, přičemž výdaje„ odhadla“ na základě historických dat z ČSÚ a nepostupovala tak pečlivě a individuálně, tak jak to požadují příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Výdaje žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat obzvlášť pečlivě, pokud tento v době žádosti o úvěr již měl exitující závazky, na které pravidelně měsíčně vynaložil částku ve výši 4 554,62 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti nepožadovala od žalovaného ani žádnou dokumentaci, která by alespoň hrubě jeho výdaje nastínila, např. výpis z účtu, nájemní smlouvu apod. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by její právní předchůdkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v žádosti o úvěr, tedy že by zejména ověřovala jeho výdaje. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], publikovaný ve [anonymizováno] rozhodnutí [název soudu] pod [číslo] použitelný i za účinnosti [ustanovení pr. předpisu]).

21. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka], v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy [účinnost] a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Pro úplnost soudu odkazuje i na rozhodnutí [anonymizováno] dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo], k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti.

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala příjmy žalovaného, které si i částečně ověřila, ovšem pokud jde o výdaje, tyto si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z údajů ČSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny, po případném započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 51 754,76 Kč (po započtení částečných úhrad ve výši 3 245,24 Kč na jistinu ve výši 55 000 Kč, tj. 55 000 Kč – 3 245,24 Kč = 51 754,76 Kč) žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od které žalobkyně svůj nárok odvíjí (výrok II. tohoto rozsudku).

24. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Dopis byl žalovanému odeslán téhož dne a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčené jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což k datu [datum] činí 8,25 % ročně, ovšem žalobkyně požaduje ve svém návrhu přiznat úroky z prodlení ve výši 10% ročně a o to z částky 55 809,02 Kč od data [datum]. Soud s ohledem na shora shledanou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky odpovídající zbývající jistině, tedy 51 754,76 Kč a to od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 087,57 Kč, přičemž tato částka představuje 85,47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení). Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 233 Kč a náklady za právní zastoupení advokátem. Ty jsou tvořeny odměnou za pět úkonů právní pomoci po 3 340 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne [datum]) a náhradou hotových výdajů 1 500 Kč za pět úkonů právní služby po 300 Kč, náhradou za promeškaný čas 133 Kč (1/3 promeškaného času), cestovného 212 Kč (1/3 cestovních nákladů), to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § l3 odst. 1, 4, § 14 vyhlášky č. l77/l996 Sb., advokátního tarifu. Dále z toho 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši celkem 3 894,45 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ust. § 14a vyhlášky č. l77/l996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).