11 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , anonymizována dvě slova království zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M., IČO sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 3 260,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 260,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 260,15 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 119 Kč jako náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení částky ve výši 3 260,15 Kč, jakožto dluhu, který na žalovanou přešel v rámci dědění po zemřelé [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa žalované], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“) a odpovídá jejímu dědickému podílu ve výši 1/2. Dluh ke dni smrti zůstavitele, tj. [datum], činil 7 520,29 Kč, ke dni odeslání výzvy k plnění byl vyčíslen na částku 6 520,29 Kč a po žalované je tak žalobkyní požadováno uhrazení částky 3 260,15 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána.

3. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů, které mu předložila spolu s žalobou žalobkyně. Účastníci byli soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení obsahovalo doložku ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, má se za to že s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se nevyjádřil. Vzhledem k výše uvedenému jsou splněny podmínky pro prostup podle ust. § 115a o. s. ř.

4. Soud uvádí, že se v tomto případě jedná o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle čl. 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost pro věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států. Podle čl. 4 bodu 1 nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalující strany je z pohledu nařízení irelevantní. [příjmení] žalující tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle čl. 18 bodu 2 nařízení Brusel I bis. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občankou České republiky a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

5. V tomto případě není podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. možné podat proti rozsudku odvolání, protože předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 10 000 Kč a proto podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Soud na základě dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Zůstavitel uzavřel [datum] s [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo]. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možno změnit výši původně sjednaného úvěrového rámce, který následně činil 50 000 Kč. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky, ve kterých si strany v bodě 9 a 10 dále mimo jiné ujednaly, že úvěr bude splacen v měsíčních splátkách, výši splátek, včetně poplatků a pojištění, poplatek za vedení účtu. Zůstavitel část úvěru řádně splatil. Dne [datum] zůstavitel zemřel a ke dni jeho smrti činila nesplacená výše úvěru 7 520,29 Kč. Dle rozhodnutí Okresního soudu v Mělníku sp. zn. [spisová značka] je žalovaná jako jedna z dědiců po zůstavitelce, kdy druhým dědicem je [jméno] [příjmení], a odpovídá tak za pohledávku do výše svého dědického podílu, a to ve výši 1/2 z žalobcem požadované částky 6 520,29 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl současně výzvou k plnění. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2020, do podání žaloby neuhradila ničeho.

7. S ohledem na dobu smrti zůstavitele, která nastala [datum], je nutné se zabývat tím, jakou právní úpravou se bude tato věc řídit. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že pro dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela [datum] soud tuto věc posoudil podle z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“) účinného od 1. 1. 2014.

8. Podle § 1701 odst. 1 obč. zák. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

9. Podle § 1706 obč. zák. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nabyla 1/2 z dědictví, odpovídá za 1/2 ze vzniklého dluhu zůstavitele vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Soud tak žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci ½ z žalobcem vyčíslené dlužné částky, kdy dluh ke dni odeslání výzvy k plnění byl vyčíslen na částku 6 520,29 Kč a po žalované je tak žalobkyní požadováno uhrazení částky 3 260,15 Kč.

11. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se zaplacením dluhu do prodlení, soud rozhodl také o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] tj. od dne doručení návrhu k soudu do zaplacení.

12. Soud podle § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 5 119 Kč. Z této částky 400 Kč představuje soudní poplatek, 3 630 Kč představuje odměnu advokáta za 3 úkony prvních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a podání ve věci samé), přičemž odměna za jeden úkon právních služeb podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu činí 1 000 Kč (1 000 × 3 úkony + 21% DPH), 1 089 Kč představuje paušální náhradu výdajů advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právních služeb podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (300 × 3 úkony + 21% DPH). Lhůtu k plnění určil soud podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.