11 C 57/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 984,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 038 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 038 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku ve výši 9 946,8 Kč, -) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 849,78 Kč za období od [datum] do [datum], -) kapitalizovaný úrok ve výši 5 050,53 Kč za období do [datum] do [datum], -) smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 10 063,61 Kč od [datum] do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 063,61 Kč od [datum] do [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v rámci které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 984,80 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu poskytla jistinu ve výši 15 000 Kč a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, který se skládal z úroku ve výši 1 997 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 830 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 022 Kč a to v 45 týdenních splátkách po 575 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 8 962 Kč. Žalobkyně tak pro opakované prodlení žalovaného se splátkami poskytnutého úvěru tento ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]). Aktuální výše jistiny a poplatku tedy činí 10 063,61 Kč a 5 921,19 Kč. Od okamžiku zesplatnění se žalobkyně dále domáhá kapitalizovaného úroku, ve výši 29 % p.a. a to od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši 5 050,53 Kč. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. a to od data marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení pohledávky, tedy celkem ve výši 1 849,78 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 8,05% p.a. od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny 10 063,61 Kč. Žalobkyně požaduje též úrok ve výši 29 % p.a. z částky 10 063,61 Kč (dlužné jistiny) a to od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. V předmětné smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 1 997 Kč, odměnou za administrativní zpracování ve výši 3 830 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 5 022 Kč a to v 45 týdenních splátkách po 575 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 25 849 Kč RPSN činilo 289,82 %. Nedílnou součástí smlouvy byly též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce /viz smlouva o zápůjčce, včetně smluvních podmínek na č. l. 14-15 spisu/. Úvěr byl poskytnut v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil žalovaný svým podpisem. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně tuto zkoumala prostřednictvím vyplnění formuláře nazvaného„ Zákaznická karta“ /viz zákaznická karta na č. l. 39-40 spisu/, ve které je mj. uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, je ženatý/v [anonymizována dvě slova] a má 3 vyživovací povinnosti. Jako důvod zápůjčky žalovaný uvedl neočekávané výdaje. Žalovaný v zákaznické kartě dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako traťový dělník u [právnická osoba] a.s., přičemž jeho čistá měsíční mzda je 24 992 Kč. Další zdroj příjmů žalovaný neuvedl. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 5 000 Kč na celkové měsíční výdaje a částku 1 282 Kč na interní splátky právní předchůdkyni žalobkyně z titulu dřívějších úvěrů/zápůjček. Celkové výdaje představovaly částku 6 282 Kč. Právní předchůdkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 18 710 Kč. Žalovaný k ověření informací předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za období 3 měsíců. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 8 962 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně a tabulka umoření na č. l. 16 spisu/. Celá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek v interním systému [příjmení] a seznam postoupených pohledávek na č. l. 19 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 18 spisu/. Žalovaný byl naposledy k úhradě svého dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě na č. l. 21-22 spisu a podací lístek na č. l. 23 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani to jinak v řízení nevyšlo najevo, že by svůj dluh uhradil, nebo že by mu dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, a to na základě předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek za 3 měsíce. Výdaje žalovaného žádným způsobem ověřovány nebyly a došlo zde k pouhému doplnění čísel do formuláře, bez uvedení, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zejména pak s ohledem na to, že jako důvod zápůjčky žalovaný uvedl neočekávané výdaje. V zákaznické kartě je například uvedeno, že žalovaný odhaduje své pravidelné měsíční výdaje na částku 5 000 Kč. Tato částka je naprosto zjevně nízká. Právní předchůdkyně žalobkyně nechala bez povšimnutí, že takto nízká částka neodpovídá ani běžné výši nájemného, natož pak výši celkových výdajů jedné domácnosti. Žalovaný dále v zákaznické kartě uvedl, že má 3 vyživovací povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně ovšem blíže žádným způsobem nezkoumala, jakou částku žalovaný na výživu těchto osob pravidelně měsíčně vynaloží. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup právní předchůdkyně žalobkyně, při posuzování bonity klienta, soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o argument žalobkyně, že uvedení nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr může naplnit skutkovou podstatu [anonymizováno] činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a z tohoto následně vyvozuje, že není povinna prověřovat poskytnuté údaje žadatelem, je na místě takové tvrzení odmítnou. Povinnosti ověřit si s náležitou péčí a odborností informace získané od žadatele je poskytovateli úvěrů ukládáno zákonem (viz výše § 86 odst. 1 ZoSÚ) a nelze se tak pouhým odkazem na příslušné ustanovení [anonymizováno] zákoníku této povinnosti zbavit či ospravedlňovat tak vlastní pochybení.

14. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

15. Nezkoumání úvěruschopnosti s dostatečnou péčí a odborností což za důsledek neplatnost takové úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pakliže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, na straně žalované vzniklo poskytnutím peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně obohacení bez spravedlivého důvodu (neexistence platného právního titulu) a tím pádem neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky související s poskytnutím jistiny. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. Žalobkyně má tedy pouze nárok na vrácení zbytku poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný zaplatil celkem 8 962 Kč. Soud tedy žalovaného s ohledem na shora uvedené zavázal pouze k zaplacení částky 6 038 Kč představující zbytek poskytnuté jistiny, v ostatním žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku soudu.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán dne [datum], ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což by v daném případě činilo 10 % ročně. Jelikož však žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně a soud je návrhem vázán, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnější žalované žádné náklady nepřiznal, jelikož jí podle obsahu spisu žádné nevznikly.